Kapitola 11

137 20 6
                                    

"... dnes jsme tu proto, abyste mohli z prvních řad sledovat popravu ne jen jednoho, ale hned dvou zrádců! Erwina Smithe- velitele průzkumné legie a jednoho z největších zrádců, co tahle země kdy nosila! A pak také." zle se ušklíbl. " Leviho Ackermana! teprve dnes chyceného démona!" Mezi lidmi to zašumělo. " Dokáže snad někdo z Vás popsat to nadšení, jaké pocítíte, jakmile ti dva zemřou?" v očích měl vepsané čiré potěšení, které jsme viděl i na dálku.

" Tohle ale není Levi Ackerman! Je to Levi Jeager-Ackerman, občan Lodsolu, létajícího města!" Absolutně netuším, kde Hanji sebrala horkovzdušný balón... nebo jak se dostala bez toho, aby si jí někdo všiml deset metrů do vzduchu. Zdá se, ale že ignorovala Arminův plán přesně tím svým poblázněným stylem.

" A pokud se ho pokusíte zabít, nebo mu jakkoli ublížit, bude to považované za válečný akt, na který bude třeba odpovědět stejnou vahou."

" A tohle prosí říká nějaká bláznivá vědkyně... že Hanji? Takhle jsi vděčná za život, který ti ten tvůj kamarádíček daroval?" namířil na ní zbraní.

V tu chvíli jsme byli všichni úplně bezmocní. Ale... říkal jsem už někdy, že jsem si vzal něco jako supermana?

Vím zcela jistě, že Levi prostě protočil očima a podkopl Zekovi nohy. Dokonce i s rukama svázanýma za zády vyřídil dva vojáky a vyprostil se z pout. Všichni jsme se k němu rozeběhli.

" Nenechám tě utéct!" pokusil se ho Zeke chytit, ale spadli na něj oba dva ti nabušenci.

Spolu s Arminem jsme vyřídili několik vojáků alespoň zezadu a uvolnili tak Levimu i Erwinovi cestu pryč. A díky Hanjině horkovzdušnému balónu jsme měli i luxusní odvoz. Pevně jsme Leviho objal a skoro mu vyrazil dech.

" Co jsi to zase vyváděl?! Odteď se nikam nehneš! A budeš stále u mě." plácal jsem nesmysly.

" Díky." zamumlal tak, že jsem ho slyšel jen já. Místo odpovědi jsem ho jen pevněji sevřel.

Bylo mi zcela jedno, že všichni ostatní na nás čučeli jako na zjevení. Měl jsem ho u sebe, vypadal v pořádku a letěli jsme do bezpečí. Pod námi se zformovali tři titáni.
Byli to ti, co jsme s nimi předtím bojovali! takže...titáni jsou lidi?
Odtáhl jsem Leviho od okraje. Sasha dokonce upustila housku na zem. Connie se snažil balón popohnat a Hanji... no. Hanji s Erwinem se na ně prostě dívali. Teda Hanji u toho dělala pošklebky. Ale kromě Connieho jsme všichni prostě čekali na svůj osud.

Zatrnulo mi. Pokud nic neuděláme a oni nás chytí, dostanou nazpět Leviho a to by bylo moc zlé. Levi s Hanji a Sashou si rychle začali připevňovat manévrovací zařízení a vytrhli mě tak z tranzu. 

" ne, tohle ne! Nikam nejdete a už vůbec ne jim naproti." Titáni se nás pokusili přitáhnout k sobě. 

" Erene, pokud jim někdo z nás ty ruce neusekne, budeme ve větší kaši." Levi se mnou mluvil jako s dítětem. Ale copak jsem ho mohl nechat jít? 

" Jenže ten, kdo tam půjde tam dost možná i zůstane a to nemůžu dovolit." ztracený slzy se mi hnaly do očí. " Musí být jiná možnost!"

" Eh... jedna by byla." ozval se Armin. Málem jsem ho praštil, že to řekl až teď. 

" Můžeme použít pytlíky se střelným prachem, co tu jsou..." Dostanou tak ránu a nás výbuch odpálí pěkně daleko od nich. 

" Jen je musíme dobře hodit." přikývl Erwin. 

Měli jsme jich celkem pět... ale podařilo se nám všechny tři titány zaneprázdnit výbuchy, že jsme se zatím dostali až na hradbu, kde čekala helikoptéra. 

***

O tři hodiny později jsme nocovali schovaní hluboko v lese. 

Leželi jsme s Levim pod jeho pláštěm, objímající jeden druhého. Levi měl hlavu položenou na mém hrudníku a ruce pevně omotané okolo mého trupu. Leželi jsme na malém mysliveckém stanovišti. Ostatní leželi na podobných, jen někde pod námi. 

Nedokázal jsem usnout. Bál jsme se, kdy přijde někdo další a pokusí se mi ho vzít. 

" Nemůžeš spát?" zašeptal do chladné noci Levi. Leželi jsme jeden na druhém. 

" Ne... jako kdybych dokázal jen čekat, kdy se zase někdo z nich objeví a vezme tě."

" Pojď." vstal a tahal mě ještě výš do koruny stromu. 

Nad námi se klenulo hvězdné nebe kam až jsme dohlédli. 

" Nejraději bych tě prostě naložil do vrtulníku a nechal nás odletět hezky zpátky domů." zabrblal jsem ale nechal jsem se obejmout. 

Dívali jsme se spolu na hvězdy. 

" Myslím, že tě chápu... říkám si, že stát se to obráceně, asi tě na místě zabiju."  uchechtl se Levi. 

" No hlavně, že to víš..." Levi vytáhl z kapsy krabičku. 

" Docela se divím, že to přežila až sem." podal mi jí.

Když jsem ji otevřel viděl jsem tam dva prstýnky. Nechápavě jsem se na něj podíval.

" Nelíbilo se mi, že město nám "propůjčilo" snubáky." Pokrčil rameny a jeden mi nasadil. " Vezmeš si mě?" 

Ano, byla to asi nejkrásnější noc v mém životě. 

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 20, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

VojákKde žijí příběhy. Začni objevovat