Voják

Kapitola 03

Po tom incidentu jsem se snažil dostat zpátky do normálu. Už mě netrápilo, že mi Levi něco nechce říct. Chápal jsem, že jeho minulost je pro něj těžká. 

Život v plovoucím městě byl poklidný. Blížily se vánoce. 

A také Leviho narozeniny. Chvilku nám sice trvalo sladit naše různé kalendáře... ale nakonec jsme vymysleli systém, kterému jsme oba rozuměli. Leviho narozeniny tak vycházeli na 25.12. tady první svátek vánoční. 

O jeho minulosti jsme už nemluvili. Nikdy. Dával jsem dobrý pozor, aby se vše vrátilo do starých kolejí a já znovu zbytečně nenaboural naši vzájemnou důvěru pod tlakem Arminových řečí. Měl jsem svého kamaráda rád... ale občas byl až moc zvídavý.

No... na začátku jsme říkal, že mi kus papíru podělal život. 

Byl to Arminův vzkaz. Psal mi, že musím rychle na centrálu. Prý našli další lidi, tam, co před sedmi lety Leviho s Hanji. Dokonce jsou stejně oblečení, ale vypadají nebezpečně a nejsou v ohrožení života. Čekalo nás pozorování objektu. A také rozhodování zda je přijmout nebo ne.

V rámci celkem nudného pozorování partičky lidí v našem věku jsme si s Arminem posílali lísteček. To jsme naposledy dělali na škole. 

Amrin nejprve vyzvídal, zda vím něco nového o titánech, Odpověděl jsem záporně, že se Leviho ptát ani nebudu. Armin to nakonec vzal sportovně. Chvilku to nechal být a ptal se mě na svátky. Sepsal jsem mu, co vše, co se stalo. V kostce tam bylo, co ode mě Levi dostal, co jsem já dostal od Leviho. Jak Hanji byla nadšená za svého dárku. A podobný žvásty. 

Začali se hádat. Zase. To byla snad osmá hádka za hodinu. 

" Je to už sedm let Jeane! Nejspíš je doopravdy sežral titán, smiřme se s tím najděme si něco k jídlu." promluvila holka asi v mém věku. 

/ To se pořád hádaj? Nechápu, že tohle je jednotka./ napsal Armin a posunul mi papír. 

/ Ta Sasha evidentně myslí jen na jídlo, Jean je debil od pohledu a Connie taky moc rozumu nepobral./ zazubil jsem se, když jsem mu odepisoval. V centru se nesmělo mluvit, protože když detekovaly kamery přítomnost lidí na obou stranách, přenášeli oboustraně zvuk. 

" Pche! To je větší pravděpodobnost, že bych si to s ním rozdal než, že by ho sežral titán." podotklo uraženě Jean. 

" Třeba si ho Hanji vzala na ty svoje děsivý pokusy." otřásl se Connie. Zpozorněl jsem. 

" Pamatujete jak nás vzal do lesa a nutil nás maskovat se až do noci?" zasnila se Sasha. " Nikdy jsem tomu nevěřila, ale zachránilo nám to život."

" Já si pamatuju, jak si vždycky sednul někam na větev, kde si dal sakra pozor, aby se neušpinil a prostě popíjel čaj, zatímco my jsme potili krev." zabrblal Jean a posadil se k ohni.

" Děláš, jako kdyby ti to zrovna včera nezachránilo život." vyplázl na něj Connie jazyk. 

" Jo... kapitán Levi byl fajn." zasnila se Sasha a zadívala se na nebe. Zatrnulo mi. " ale nechápu, že to generál Erwin ani po sedmi letech nevzdal." 

" Prej k sobě měli blízko." Všichni pak utichli. Naštvaně jsem si kus papíru napsal:/ Kdo je kurva Erwin a co chce Levimu?! K čemu by ho potřebovali?!!/

Tohle byl ten kousek papíru, co mi posral život. 

Když jsem přišel domů, byl jsem samosebou co nejvíce s Levim. Nevím jestli to byla náhoda, nebo osud. Ale Levi ten papír viděl. 

Nereagoval na to a já už doufal, že o nic nejde. Šeredně jsem se pletl... 

***

Levi celou noc uvažoval nad tím vzkazem. Jeho pocity byly smíšené. Chtěl se vrátit domů... ale nechtěl tu nechat Erena... V tomhle městě se Levi cítil jako v kleci. Snad ještě hůře než kdysi v podzemí. 

**

Když jsem se ráno probudil byl Levi pryč a Hanji spolu s ním. 

Ve vzkazu mi zanechal omluvu. Nemůže své lidi nechat na holičkách... A mě snad mohl?! Neváhal jsem. Nebylo mi divný, že je jeho výstroj i uniforma pryč. Tušil jsem to. 

Rychle jsem sbalil do batohu nějaké potraviny, naší fotku a zavolal Armioniv, že odcházím za Levim, který odešel v noci.

V řídícím centru mě ale zadržel. 

" Počkej Erene, půjdeme s tebou."  stála tam i Mikasa. Ani jeden z nich Leviho nemusel... na druhou stranu jsme byli taková malá rodina. A upřímně? tohle bylo dobrodružství o kterém se mi ani nesnilo. 

" Našel jsem záznam toho, jak se setkali. Bylo to před hodinou. Máme čas je dohnat." usmál se Armin. 
Zapnul pak video a my to sledovali s ptevřenou pusou.

" Hej spratci! Snad nestanujete pod širákem." Leviho hlas měl velkou autoritu. Konečně jsem chápal, proč ho u soudu všichni poslouchali. Byl jsem opravdu ostuda a ne manžel. 

Když jsem uviděl jak se na něj s Hanji ti tři chtěli vrhnout, ucítil jsem osten žárlivosti. Ale Levi se uhnul. Trochu se mi ulevilo. Dokud ho ta Sasha přeci jen pevně neobjala. 

" Kapitáne, kde jste se skrýval?!"dali mu nový plášť. Ten starý měl konec konců už potrhaný. Když si to sundal zatajil se mi dech. Měl jsem ho donutit si to obléct alespoň jednou na sebe. V té uniformě byl k nakousnutí. 

" Ale však to znáš... u vody. Nechal jsem se obsluhovat titány a nosit si na zlatém podnose jejich krky k řezání." protočil očima.

" Musíme vyrazit, jinak nám ujedou." kývli jsme na sebe. Všichni jsme věděli, že pak už nebude cesta zpět, ale nehodlali jsme se nechat odradit. 

Náš nový život začal.