Voják

Kapitola 09

Zhluboka jsem dýchal. Našli nás!

Znechuceně jsem sledoval zvířecího titána, jak urval střechu statku. Ostatní bojovali, ale my nemohli. Nesmíme rozpoutat přímý spor. 

Modlil jsem se ke všem titánům, aby nás taky napadli. Jenže jako na potvoru oni šli jen po ostatních. Nás tří se nikdo zatím nevšímal. Hanji byla bůhvíkde a Levi... no Levi se vždy dokázal ztratit v davu. 

Bylo tak svazující vědět, že dokud nebude někdo z nás v ohrožení nesmíme zaútočit. 

A pak to konečně udělal. Obrněný titán mě vytáhl na svou úroveň. 

Zářivě jsem se na něj usmál. Aktivoval jsem svou robotickou výstroj. Možná se neumím proměnit v titána... ale zato umím sakra dobře využívat robota. 

Mikasa s Arminem aktivovali svá vznášedla a přidali se k boji. 

Všichni tři útočníci ztuhli strachy. 

" S potěšením Vám oznamuji, že jste napadli zástupce města Lodsol..." spokojeně jsem se ušklíbl. " A donutili nás se bránit." musel jsem to říct, zákon to po mě vyžadoval. Oprávnit své jednání, tak aby to robot zaznamenal. 

Všiml jsem si, že Levi útočil na zvířecího titána a ostatní šli po Kolosálním, nebo obrněném. 

" To jste to doprdele nemohli vytáhnout hned?!"zakřičel na mě Jean. Pomocí 3D gear se snažil zasáhnout zátylek obra. 

Ale jeho čepele se zlomily o obrovu kůži. Vložil jsem veškerou sílu do rány pěstí, kterou ode mě obr dostal, ale sotva jsem mu ublížil. Musel jsem ho dostat jinak. 

Tři roboti, zbytek průzkumnické legie a Levi s Hanji... všichni jsme bojovali proti třem titánům. 

Rána následovala ránu. Podařilo se mi obrněného titána složit na zem. Slyšel jsem rozzuřený řev zvířecího titána. Všude okolo byla krev. 

Ale ani to nestačilo. První shodili Armina. Spolu s Mikasou jsme mu běželi na pomoc. Obrněný titán byl zraněný a volný. Levi s Hanji neměli šanci stát sami dva proti třem titánům. Ostatní byli v bezvědomí, nebo těžce zranění. 

Kolosální titán mi zlobil obě robotické ruce i nohy. Nemohl jsem je ovládat a Mikasa se nechala nalákat do obdobné pasti. 

Porazili nás. 

A pak Levi zasadil poslední úder zvířecímu titánovi a vysekl muže, který byl za to vše odpovědný. Alespoň podle toho, co mi ostatní řekli. Levi tomu zmetkovi narval čepel až do krku. 

" Okamžitě odvoláte útok!" 

Tady jsem poznal, co to znamená zoufalství. V nestřežené chvíli dopadla Hanji na Leviho, oba ztratili balanc a dovršili tak naši porážku. 

" Říkal jsem Vám kapitáne... že až vyhraju, budete můj!" ten chlap neměl ruce, z nohou měl sotva pahýly... ale patřil na stranu vítězů. 

Pak nás omráčili. 

Když jsem se probudil, šíleně mě bolela hlava. Byl jsem ve vrtulníku. Spolu se mnou, Arminem a Mikasou, tam byli I Sasha, Connie a Jean... vzadu jsem viděl ležet ošklivě zraněnou Hanji. Byl jsem přikrytý Leviho pláštěm. 

" Pane?" překvapeně jsem se díval na svého naštvaného vedoucího. " Kde to jsme?" 

" Na místě, kde jste bojovali s těmi zrůdami. Dobrá práce nadporučíku." potlapkal mě po rameni a v jeho výrazu bylo znát uznání. 

" Co se stalo?" zeptal se Armin.

" Utekli, když slyšeli vrtulník... ale vzali s sebou dva další, Vás jsme tu našli." 

" Jak jste nás našli?" zaúpěl jsme a chytl se za hlavu. 

" Tvůj robot vyslal signál, když ho poničili." odpověděl Armin za velitele. 

" Musíte si odpočinout, odvedli jste kus práce, až se trochu dáte dohromady, naplánujeme další postup. Je tu hodně zraněných." 

" Kde je Levi?" položil jsem otázku po které se rozhostilo ticho. " Kde je můj manžel?!"