Kuro no josei [Dokončeno]

Seznámení

Už je to nějaký ten čas, co jsem byl naposledy ve světě lidí. Od posledního kontaktu s člověkem Cielem Phantomhive jsem se rozhodl nějaký ten čas strávit tady ve světě démonů a trochu si odpočinout. 

Několik let jsem byl jeho komorníkem, plnil jeho rozkazy, chránil ho a dělal i ostatní věci jako běžný komorník. Docela mě to unavilo.

Jsem tady ve světě démonů už nějaký ten čas. Nic moc se tady dělat nedalo. Ano mohl jsem tady být ve své pravé podobě, nikdo mi nerozkazoval a neříkal co mám a nemám dělat, ale abych se přiznal, tak se tu docela nuda a navíc mě tak trochu trápí hlad, po něčí duši. Sice neumírám hlady, já bez duše vydržím klidně i několik staletí ( což většina démonů nevydrží), ale docela mě zajímalo, co se ve světě lidí změnilo za dobu co jsem tam nebyl.

Proměnil jsem se do podoby havrana a vydal se porozhlídnout po světě lidí.

Docela dost se toho tady změnilo, je tu hodně vysokých budov a divných vozidel bez koni.

Posadil jsem se na jedu lucernu, ve které chyběla svíčka. Dost divné, aby lucerny svítily bez svíček, ale nu což. A porozhlédnul jsem se kolem sebe po nějaké chutné duši. 

Kolem procházeli různí opilci a nějaké lehké dívky (šlapky) s hlubokým výstřihem, při kterém jim šlo značně vidět podprsí a jejich sukně sahaly tak, tak pod zadek, div jim nešly vidět kalhotky, jak se sápaly po těch opilcích.

Nechutné, vím že se lehké dívky musí nějak živit, ale mohly by být vkusněji oblečeny a dívat se po lepších mužích, než po nějakých opilcích.

Neměl jsem na to žaludek a odletěl jsem jinam.

Jak jsem tak létal, jsem hledal nějakou duši, která by byla k snědku.

Nic moc, všechny byly zahořklé a zkažené, takovéhle duše se nedají ani jíst, to radši umřu hlady.

,, Udělám cokoliv, jenom mi někdo pomozte." uslyšel jsem něčí hlas.

Ano, slyším když někdo naříká a nabízí cokoliv, jinak řečeno svoji duši. Okamžitě jsem se démoní rychlostí vydal za tou zoufalou duší. 

*******(přesun)*******

Objevil jsem se ve své lidské podobě v tmavé místnosti se zabarikádovanými dveřmi nábytkem a bez oken. Porozhlédl jsem se kolem a spatřil jsem osobu, která se krčí u zdi s pistolí v ruce, připravena kdykoliv vystřelit. 

Ucítil jsem krásnou vůní, lahodně sladkou vůni. Prostě vůně delikátní duše. 

Přiblížil jsem se k tomu stvoření, abych si ji více prohlídl. Byla to dívka, která měla nejspíš 17. Byla poblácená, zničená a jak jsem poznal i vyčerpaná. Ideální podmínky na uzavření kontaktu.

Vzhlédla na mě svými smaragdovými očima a namířila ke mě zbraň.

,, Kdo jsi?" zeptala se klidně a vražedně si mě měřila.

,, Jsem démon a chci s vámi uzavřít dohodu." a šel k ní ještě blíže.

,, Jakou?"