Kuro no josei [Dokončeno]

Spolu

,, Jdu otevřít." řekl jsem otráveně a šel k hlavním dveřím, před kterýma bylo nějaké auto a řidič, kterého bych už teď nejradši prohodil oknem.

Claude. Co ten tady dělá? Vždyť jsem ho zabil. Viděl jsem ho umírat.

,, Co tady chceš?" zavrčel jsem na něj.
,, Taky tě rád vidím, přišel jako odvoz pro slečnu Adamson." ušklíbl se na mě ,, Hmmm... Cítím tady opravdu vynikající duši."

Tak to ne, nedovolím aby mi zase zkusil přebrat moji duši.
,, Na to zapomeň, copak ti nestačilo jak to dopadlo posledně?"

,, Bohužel jsem nepoučitelný démon." upravil si brýle.
Christinu mi nevezme, opravdu ne.

Když už to vypadalo, že se tu oba začneme prát, přišla za námi Christina oděná v karované košili s černou kravatou a černých džínách a probodávala Clauda vražedným pohledem. Oni se znají?

,, Škoda, že jsem si zapomněla na repelent proti pavoukům."
,, Kdo by čekal, že se tulačka dostane někdy do takovéhoto sídla." ušklíbl se Claude na ni.
,, Je obdivuhodné, že máš kontakt zrovna s ní, která mě odmítala několik let."
Počkat on se o ní snažil a neuspěl? Několik let?
,, Prostě nenávidím pavouky." tak to není jediná.

,, Pavouci nosí štěstí a jsou užiteční."
,, Což se o tobě říci nedá."

,, Dobře to by stačilo můj pán vás pro vás nechal poslat, aby jste přišla naše panství." změnil Claude téma ,, Bylo by vhodné, kdyby jste se lépe oblékla."

,, Já si myslím, že oblečena dobře, tak pojď Sebastiane." vzala mě za ruku a táhla mě k autu.
,, Pán mě nechal poslat jenom pro vás a pro nikoho dalšího."
Christina se jenom šibalsky usmála.
,, Buďto pojedu se svým společníkem nebo vůbec."
Claude nad tím jenom mávl rukou a nechal nás si společně sednout dozadu, kde jsem ji začal vyzpovídat.
,, Odkud se znáte?"
,, Neřeš." mávla rukou.
,, Ne budu to řešit." trval jsem na svém a věnoval jí přísný pohled.
,, Fajn. Když mi bylo šest, tak moji rodiče umřeli při autonehodě, protože za mnou pospíchali domů, abych nebyla dlouho sama doma. Pak si mě vzala do péče teta, která mi to dávala věčně za vinu, bila mě a týrala, nemohla jsem to vydržet a utekla jsem. Neměla jsem kam jít, tak jsem zůstala na ulici. Žebrala jsem a kradla, abych neumřela hlady. Pak se ale objevil on a začal mě navádět k tomu, abych s ním uzavřela kontakt, vysvětloval mi co to všechno obnáší a tak. Odolávala jsem asi rok, byla bych s ním neuzavřela kontakt, kdybych jednoho dne nenašla v promočené krabici jedno černé kotě, bylo samo.
Ujala jsem se jí, dávala mu i tak to málo co jsem měla. On mě přesvědčoval pořád dál, ale já ho ignorovala, musela jsem se postarat o to malé a hladové kotě, všechno ostatní šlo stranou. A jak tak ubíhal čas to kotě rostlo a rostlo, až z něho vyrostla silná kočka, která mi později pomáhala shánět jídlo. Takhle jsem žila do svých desíti, než mě chytla policie a chtěla odvést do dětského domova, nechtěla jsem tam. Spirála jsem se a snažila utéct, ale marně, nakonec mě zachránili jedni milí lidé, kteří mi nabídli střechu pod hlavu a dovolili mi si vzít sebou tu černou kočku jménem Lizzy."

Koukal jsem na ní s otevřenou pusou dokořán.

,, Nic důležitého." pohladila mě po tváři s zavřela mi pusu.

,, A ještě jste zapomněla, že jste se mě pokoušela několikrát zabít." ozval se zepředu Claude.

,, Řekni mi, kdo by tě nechtěl zabít?" povytáhla obočí, měla pravdu, kdo by ho nechtěl zabít.

Claude už raději mlčel a věnoval se řízení.

*******

Dojeli jsme k cíli, jenž bylo panství, které nebylo o nic větší než to její.
Oba dva jsme vystoupili z auta ruku v ruce.