Kuro no josei [Dokončeno]

Souhlas

Nejspíš si myslela, že mi způsobí nějakou velkou bolest, díky které se nebudu moct na chvíli hýbat. Popravdě mě to bolelo spíš jako štípnutí hmyzem. Bylo docela roztomilé, jak si myslela, že mě nějak zpomalí. 

Madam využila momentu 'překvapení' a utíkala směrem k jídelnímu výtahu. Nechal jsem ji pár sekund náskok, když už se mi snaží utéct. Neměla proti mě šanci, zaprvé, má bolavý kotník se kterým zrovna rychle neutíká a zadruhé, jsem démon, mě neuteče nikdy žádný člověk, nikdy.

Už si naskočila do výtahu, stiskla tlačítko a jela nahoru.

Svou démonickou rychlostí jsem se vydal na místo, kde paní zastaví.

(Když včera paní večer usla, jsem se porozhlídl celé sídlo, abych věděl, kde jsou dané místnosti, věci či kde zastavuje ten výtah)

Zastavil jsem se na chodbě před pokojem pro hosty. Přišel jsem dříve než ona.

A tak jsem čekal až paní přijede výtahem, docela jsem se těšil na její překvapený výraz.

Paní konečně přijela, nebyla nijak překvapená, podle jejího výrazu šlo poznat, že to i čekala. Škoda.

Než se nadála popadl jsem ji do náručí a mířil si to do její ložnice, do koupelny.

,, Okamžitě mě pusť!" bránila se ,, Pusť mě slyšíš!" různě sebou házela, aby se mi jakkoliv vyvlekla, měla smůlu, já ji jen tak nepustím.

I přes všechny její protesty jsem s ní došel do ložnice.

,, Lizzy!" křičela zoufale po kočce ,, Notak, Lizzy! Pomoz mi!" 

Lizzy se jenom líně na ni podívala, otočila se někam jinam a nechala svou paní ať si poradí sama.

,, Ty jsi vážně kámoška!" zakřičela na ni paní, když jsem ji odnášel do koupelny.

Musel jsem se nad tím pousmát.

Posadil jsem ji na umyvadlo a hledal nějaký kapesník.

Paní měla celou dobu překřížené ruce na hrudi a mračila se. Docela jsem ocenil,že pochopila, že utíkání nemá smysl.

,, Kde jsou tady kapesníky?" zeptal jsem se jí.

,, Nepovím." mělo mi dojít, že mi nepomůže.

Nic mi nezbývalo než si poradit sám.

Podíval jsem se do každé skříňky, ale žádný kapesník jsem nenašel.

Jediné co by se dalo použít jako kapesník byla rulička papíru u záchodu.

Utrhl jsem z ní kousek papíru, namočil ho trochu do vody a pomalu smýval tu černou rtěnku z jejich úst.

Nechápu proč používá něco takového, absolutně to paní nepotřebuje. I bez rtěnky jsou její rty plné, měkké...... Takový rtům by nikdo neodolal, tak proč si je kazit něčím takovým jako je rtěnka. 

Konečně ta hnusná černá rtěnka pustila.

Musím uznat, že její rty vypadají sladce, nejradši bych je ochutnal.

,, Spokojený?" vyrušila mě od rozplývání nad jejími rty.

,, Ano, madam."  sesedla z umyvadla a šla pryč.

Vyšel jsem z koupelny a všiml jsem si, jak paní něco vytahuje ze skříně a dává si to za opasek, jakmile si mě všimla, zavřela skříň a odešla pryč z místnosti.