Kuro no josei [Dokončeno]

Shipovat

Všichni hosté se podívali náhle směrem ke schodišti, také jsem se podíval tím směrem a zatajil jsem dech. Stála tam paní oděna v černých elegantních šatech ( s trochu větším výstřihem, ale na lehké dívky, které jsem viděl, když jsem poprvé po dlouhé době, šel zase do světa lidí, ani z daleka neměla) a své dlouhé hnědé vlasy, které měla věčně rozpuštěné měla teď vyčesané nahoru.

Byla překrásná :3

***************

Elegantně sešla schodiště a zároveň na všechny přítomné se usmívala. Poznal jsem, že jde o falešný úsměv, protože její pravý a nefalšovaný úsměv bývá stokrát krásnější. :3

***

Přišel jsem k ní a s úmyslem jí pochválit její vzhled, ale hned se k ní seběhlo několik lidí, postarší ženy a hlavně muži různého věku, a zavalili jí různými otázkami.

Abych byl upřímný, byli strašně moc vlezlí, vsadím se, že kdyby paní nebyla hostitelkou, tak by je všechny od sebe odehnala, ale bohužel byla a tak jí nezbývalo nic jiného než se falešně usmívat a zodpovídat na jejich otázky.

Naštěstí k ní prosvištěla tmavě modrá skvrna a skočila na ní, Miomi. Všichni se hned odebrali někam jinam, hlavně pryč od ní.

,, Kiki!" drtila paní ve svém objetí.

,, Vzduch." zachraptěla paní.

Miomi jí okamžitě pustila ze svého sevření a začala se jí omlouvat.

,, Díky, že jsi mě zachránila." věnovala jí paní vděčný pohled.

,, To nestojí za řeč, každý kdo mě vidí musí zdrhat."

Jo to musí. Abych byl upřímný, kdybych mohl, tak bych se od ní vzdálil co nejdál.

,, Ale zpět k věci, tobě to tak sluší. Nějaké ty vychrtlé supermodelky můžeš rovnou strčit do kapsy." rozplývala se nad paní.

,, A Sebastiane, tobě to taky moc sluší. Hotový kočičák." otočila se na mě Miomi.

,, Ale spolu vypadáte tak hezky, shipuju vás."

Ona myslela, že nám to sluší jako pár? Uh..

,, Co je to shipovat?" zeptal jsem se jí, opravdu by mě to zajímalo.

,, Milý Sebastiane, to je když-"

,, Řekneš to a jsi mrtvá." pohrozila jí paní, než mi to stačila Miomi vysvětlit. Asi to nebylo něco, co by chtěla abych to věděl.

,, Povím ti to až tu nebude." pošeptala mi Miomi do ucha, zcela úplně zbytečně, protože tak nebo tak vůbec neuměla šeptat a paní jí zaslechla.

,, Žádné takové, Miomi. Já nikam nepůjdu." podívala se na ní paní vražedně a hned na to začala hrát hudba.

,, Vidím, že budeš muset." ušklíbla se na ní Miomi a šla si hledat jakého partnera k tanci. Hodně štěstí.

K paní se blížilo několik mužů různého věku, kteří na ní hladově zírali a přibližovali se k ní, aby ji mohli vyzvat k tanci.

,, Smím prosit?" vybídl jsem jí k tanci, než mě stačil kdokoliv z těch mužů předběhnout.

Jenom se na mě vděčně usmála, nejspíše za to, že jsem se jí stihl zeptat dřív než kdokoliv jiný, kdyby jí vyzvali, tak by je nesměla odmítnout. 

Vzal jsem jí jemně za ruku a dali jsme se do tance.

******************

Tancovali jsme spolu uprostřed sálu a slyšeli jsme, šeptání hostů.