Kuro no josei [Dokončeno]

Sám

,, Dobré ráno." popřál jsem jí, když jsem si všiml, že otevírá oči.
,, Dobré." a více se ke mně přítulila.
,, Ty jsi vážně přítulná jako kočka." pousmál jsem se.
,,Meow?"

********

Dlouho jsme jen tak leželi spolu v posteli, nikomu z nás se nechtělo vstávat, ale bohužel se ve dveřích objevila Lizzy a začala mňoukat, což mohlo znamenat dvě věci, buďto má hlad nebo mě prostě nemá ráda a nechce, abych byl s Christinou, popřípadě obojí.

,, Půjdu." políbila mě na bradu a šla za Lizzy. Cestou za ní si oblékla mojí košili, která ležela na zemi, aby nemusela chodit po sídle celá nahá.
Košile jí byla dosti velká a sahala jí téměř po kolena, musím uznat, že Christina v ní vypadala opravdu roztomile :3

Ale fakt, že mě opouští, aby nakrmila Lizzy, byl strašný.
Opravdu tu kočku nemám rád.

A tak jsem sám ležel v posteli bez Christiny a jejího příjemného tepla a koukal do stropu.

Byl dobrý nápad se do ní zamilovat až po uši a dvakrát s ní souložit? Pochyboval jsem v duchu. Vím že bych neměl, jsem šťastný a ona  evidentně taky, ale.... pořád mi nepřijde dvakrát správné se do někoho zamilovat a vědět, že jednoho dne tu milovanou osobu budete muset zabít a pohltit její duši. Když si na to vzpomenu bolí mě u srdce, nechci to.
Ach... Kéž bych byl člověk a mohl mít s ní normální vztah.

*******
S povzdechem jsem vylezl z postele, natáhl na sebe aspoň kalhoty a šel do kuchyně, vůbec se mi nelíbila myšlenka co chci právě udělat, ale musím myslet na její dobro.

********
Vešel jsem do kuchyně, kde Christina seděla u stolu a popíjela čaj, když mě spatřila celá se rozzářila, ale když si všimla mého posmutnělého výrazu, úsměv jí okamžitě opustil ,, Děje se něco, Sebastiane?"

Pomalu jsem k ní přišel a přisedl si k ní ,, Musím ti něco říct." chytl jsem jí za ruku a pokračoval ,, My nemůžeme spolu být, nejde to."

Jenom se na mě nechápavě podívala
,, Proč? Udělala jsem něco špatně?"
,, Ne, ty ne. Já jenom jsem přemýšlel. A přišel jsem na to, že není dvakrát moudré, kdyby jsme měli něco více než čistě pracovní vztah." pustila moji ruku a dívala se před sebe.
,, Já jsem démon a ty zase člověk ne-" zastavil jsem se, když jsem uviděl jak jí po tváři stékají slzy, chtěl jsem jí je utřít, ale ona mojí ruku odtáhla.
,, Jenom jsi využil mých citů co? Jenom sis pěstoval mojí duši, že?" ani se na mě nepodívala.
,, Ne, jde o to, že-" nenechala mě domluvit a hodila se vší silou hrnkem na zem.
,, Nelži, jinak by jsi nikdy nic takového neřekl." setřela si slzy a utíkala do ložnice.
Uklidil jsem střepy, aby nehrozilo, že se někdo o ně zraní a mířil k Christině.

*******

Všechno moje oblečení, které před tím leželo různé rozházené po ložnici, bylo teď před jejími dveřmi i s košilí, kterou měla ještě před chvílí na sobě.

Z ložnice se ozývaly tiché vzlyky a její šeptání k sama sobě, ve kterých urážela svou osobu.

Chtěl jsem vejít dovnitř, ale dveře byly zamčené, místo toho abych je vyrval z pantů a násilím se dostal dovnitř, jsem si sedl přede dveře a mluvil s nadějí, že mě bude poslouchat ,, Nechtěl jsem abys sis myslela, že si chci pěstovat tvou duši nebo že využívám tvých citů, ostatní démoni by to udělali bez váhání, ale já ne, na to mi moc na tobě záleží. Mám tě rád a doufám že ty taky, ale když si vzpomenu, že jednoho dne tě budu muset zabít a pohltit tvou duši, bolí mě u srdce. Nechci aby ten den někdy vůbec nastal, kdybych mohl tak bych se zabil, kdyby to znamenalo, že se nic takového nikdy nestane. Jde o to že já jsem démon, monstrum, zrůda a ty skvělý a úžasný člověk, chci abys měla normální vztah, chci pro tebe to nejlepší. Myslím že si tě někdo jako já prostě nezaslouží." uslyšel jsem jak se přibližuje ke dveřím ,, Jak tě mohla napadnout taková blbost? Taky tě mám ráda a je mi jedno jestli mě jednou zabiješ nebo pohltíš duši, vím že se to jednou stane, ale není důležité co bude, pro mě je důležité co se děje tady a teď. A já chci být teď s tebou."
,, Vážně ti ale nevadí, že jsi člověk a já chladnokrevný démon?" uslyšel jsem odemčení dveří a následující otevření.
Okamžitě jsem vstal a spatřil jsem jí jak se usmívá a má pořád rudé oči od pláče ,, Démon, člověk, jednorožec, na tom nesejde důležité je že jsi to ty můj havránek Sebastian."
Ani minutu jsem nezaváhal a pevně jí objal.
,, Omlouvám se Christino." podíval jsem se jí do těch jejích smaragdových očí ,, To nic, jenom už příště neříkej takové blbosti." přitiskla se ke mně
,, Jistě." lehce jsem jí políbil, vzal jí do svého náručí a přenesl jí do ložnice přes práh jako nevěstu, mojí nevěstu.
( co se dělo dál si domyslete 😉)