Kuro no josei [Dokončeno]

Surprise

,, Jistě, má paní."

Bouchání začalo být intenzivnější a intenzivnější. Jsem démon, dokážu klidně udržet takový nápor několik hodin či dní, ale problém je v tom, že ty dveře ne. Bylo otázkou času než se zničí.

,, Ehh, madam ty dveře to dlouho nevydrží." 

,, Já vím, já vím, už jenom třicet sekund." odkývala paní.

Do dveří začal někdo ještě střílet, ty dveře to už dlouho nevydrží.

,, Madam!" 

,, Už jenom deset sekund." začala odpočítávat.

,, Mám ty venku zneškodnit?"

,, Ne! Pět, čtyři, tři......"

Proč vždycky sloužím tvrdohlavým smrtelníkům? Asi proto, že mají vždycky delikátní duši. Jsou jako liči, na povrchu sice má tvrdou slupku, ale pod ní se ukrývá sladký, šťavnatý a chutný vnitřek.

,, Hotovo!" zajásala paní a vytáhla nějakou malou věc z počítače ,, Teď nás odveď před tuto budovu."

,, Ano, má paní." pustil jsem dveře a démonickou rychlostí jsem popadl paní do náruče a odvedl nás na místo určené.

*******(přesun)********

,, Pročpak jste nechtěla, abych vás odvedl přímo k vám domů, madam?" zeptal jsem se jí, jakmile jsem nás dostal před tu budovu a pustil paní na zem.

,, Kvůli tomuhle." vytáhla ze svojí noční košile tu věc, která velikostí připomínala hrušku, granát.

,, Dobře, jakmile ho odjistíš, tak ho hodíš do toho komínu." ukázal na něj ,, A potom utečeme rychle odsud." 

,, Ano, má paní." a učinil jsem, jak mi nařídila. 

Vzal jsem si od ní ten granát, zatáhl za ten prsten, který mi potom zůstal v ruce a hodil ho na určité místo.

Rychle jsem popadl svou paní utíkal pryč. Za sebou jsem uslyšel jenom obří výbuch, usoudil jsem, že budova včetně jejich pracovníků je zničena.

,, Kam chcete jít, má paní?" zeptal jsem se.

,, Domů, jenom domů." 

*********(přesun)********

Podle jejích instrukcí jsem došel, kde si přála.

Došel jsem k obrovskému sídlu, které se dalo srovnat s velikostí sídla mého předešlého pána Ciela Phantomhive.

,, Tohle je sídlo rodiny Adamson?" zeptal jsem se paní, kterou jsem pořád svíral náručí.

,, Ano." odpověděla mi ,, A mohl bys mě už laskavě pustit na zem nebo mě chceš takhle vláčet navěky?"

,, Navěky asi ne, lidský život je na to moc krátký." opatrně jsem ji pustil.

,, To mi připomíná, jaké je vaše přání?" poklekl jsem před ní.

,, Přání?" zopakovala 

,, Ano, jakmile splním vaše přání, tak pohltím vaši duši."vysvětlil jsem.

,, Pche, to co si já přeji nedokáže splnit nikdo ani démon." mířila belhavým krokem k hlavním dveřím a chytala se za rameno, do kterého jí bodl ten starý muž Frederik.

,, Prosím." otevřel jsem jí dveře, aby mohla vejít.

,, Děkuji." a než stačila vstoupit dodala ,, Jo, a Sebastiane, prosím změň se na svou lidskou podobu, nechci abys mi vylekal Lizzy." a vstoupila dovnitř.