The Impossible Love •p.cy•b.bh• (Dokončeno)

Nedůvěra

Vzbudil jsem se a pomalu jsem začal otvírat oči. Strašně mě štípala levá ruka. Vyndal jsem jí z pod peřiny a spatřil jsem obvaz kousek od mého zápěstí. Co se to stalo? Koukl jsem se na hodiny a zjistil jsem, že je 10:00. Moment ona je sobota? Co se stalo sakra? Poslední co si pamatuju je to jak jsme byly včera večer na koncertu. Pak jsem slyšel jak někdo vchází do mé šatny a pak....bože ten nůž. Otočil jsem hlavu na levou stranu v domnění, že spatřím Chanyho, ale nebyl tu. Teď se mi v hlavě honí spoustu myšlenek. Spal tu semnou vůbec? Kdo mi to udělal? Byl to někdo z kluků? Nebo snad Wendy? Jenže ta tam nebyla, tak kdo?

Zobudil som sa dole v obývačke a otvoril oči. Všetci chalani sa na mňa pozerali. ,,Čo je?" spítal som sa rozospato. Nikto mi nepovedal. ,,Prečo si spal tu?" spítal sa Kai. ,,Neviem asi som tu len zaspal" posadil som sa. ,,A kde je Baek?" Pozrel som sa na Sehuna a odpovedal mu. ,,V izbe asi ešte spí, idem za ním" postavil som sa a išiel za Baekom do izby. Nechcel som im hovoriť o tom čo sa mu stalo. Zbytočne by sa báli a strachovali. Otvoril som dvere, Baek už bol hore. ,,Ako si sa vyspal? Nebolí ťa tá ruka?" On sa posadil a pozrel sa na mňa. ,,Em vyspal som sa dobre a trochu ma bolí, ale ako som sa sem dostal? Ty si ma tam našiel?"

,,Ano našel jsem tě tam. Můžeš mi říct co si dělal? Proč jsi udělal to co si udělal?" zeptal se s vážným výrazem. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se mě ptá. On si snad myslí, že jsem si to udělal já. ,,Cha-Chany já jsem nic...." nestačil jsem to ani dopovědět, protože mě přerušil. ,,Jo tak ty nic. Ty nic jo? Takže podle tebe je pokus o sebevraždu nic jo?! Seš vůbec normální?!" zařval na celej dorm tak, že to všichni museli slyšet. ,,A-ale já..." ,,Ty co? Víš co? Tak mi to neříkej." řekl a odešel z pokoje. Rychle jsem vstal z postele a šel za ním. Doběhl jsem až k němu. Byly jsme před obývákem, takže na nás kluci koukali.

,,Chany musíš má vypočuť ja...." kým stihol dopovedať tak som ho prerušil. Otočil som sa neho a zamračil sa. ,,Ty čo? Nesnaž sa to zahovoriť veď som ťa tam videl. Ja som tam prišiel, keď si tam ležal na zemi s nožom v ruke a ty mi chceš nahovoriť, že si to nebol. Chceš povedať, že tam niekto prišiel podrezal ti žili dal ti do ruky nôž a len tak spokojne odišiel. Toto mi chceš nahovoriť hmm? Vieš, že je to blbosť?" Kričal som naňho. ,,Áno presne tak to bolo ja som to nebol." Povedal zo sklonenou hlavou a snažil sa zakryť slzy. ,,Nechápem prečo si to urobil myslel som si, že si so mnou šťastný" otočil som sa a išiel preč. ,,Ja som s tebou šťastný nikdy by som to neurobil už len kôli tebe" zakričal za mnou. Ani som sa neotočil. Ešte som počul ako sa niekto z chalanov niečo pýta, ale ja som si to nevšímal. Zabuchol som za sebou dvere a išiel sa prejsť. Išiel som do parku a rozmýšľal som nad všetkým čo sa stalo. Z premýšľania má vyrušila správa čo mi prišla správa. Nechcel som si ju pozrieť myslel som si, že bude od Baeka alebo od niekoho z chalanov. Ale nakoniec som si ju pozrel. Prekvapilo ma, keď som zistil od koho je.

Wendy_94: Ahoj ako sa máš?

Real_psy: Ahoj teba som nečakal.

Wendy_94: Prečo nie?

Real_psy: Len tak. A mám sa celkom dobre a ty?

Wendy_94: Tiež a čo robíš?

Real_psy: Prechádzam sa po parku.

Wendy_94: Ja sa nudím nemôžem ísť za tebou porozprávali by sme sa. Si sám?

Real_psy: Áno som sám, ale aj chcem byť sám.

Wendy_94: Aha dobre nevadí.

Wendy_94: A videla som ten váš včerajší koncert boli ste super teda hlavne ty.

Real_psy: Ďakujem od teba si to veľmi cením.

Wendy_94: Nemáš zač.

Ešte som si s Wendy dlho písal mám pocit, že sa trochu zmenila. Bolo 13:20 už som chcel ísť domov, ale po ceste som stretol Jimina s ktorým som už dlhšie nebol. Tak sme sa išli spolu najesť. Baek mi pár krát volal a písal, že kde som, ale nechcelo sa mi s ním hovoriť tak som mu odpísal, že som v pohode. Takže domov som išiel až večer. Ani sa mi tam nechcelo ísť. Nechcel som sa s Baekom znova rozprávať o tom čo sa stalo.

,,Klid určitě je v pohodě. Nech ho vychladnout. On se vrátí uvidíš." řekl mi konejšivě Suho. ,,No potom co prý udělal nevím." řekl tentokrát Sehun. ,,Jak to myslíš? Já jsem se nepořezal." řekl jsem na svou obhajobu. ,,Já neříkám, že jo, ale na jednu stranu my taky nevíme co se stalo." řekl a posadil se. ,,Jdu radši do pokoje." řekl jsem a zvedl jsem se.

Keď som prišiel domov všetci sedeli v obývačke na gauči teda okrem Baeka. ,,Bál sa o teba a teraz išiel do izby" povedal Suho. ,,Porozprávaj sa s ním" doplnil ho Xiumin. ,,Nechce sa mi idem sa osprchovať" nemal som náladu sa s ním o tom rozprávať. ,,A pozdravuje vás Jimin" usmial som sa a išiel do kúpeľne.

Ležel jsem na posteli a plakal jsem. Nemohu uvěřit tomu, že člověk kterého miluju a se kterým chodím mi nevěří. Bože dyť já vím, že jsem nic neudělal. Navíc mám svůj život rád. Nemám důvod tohle dělat. Mé slzy tekly proudem a má hlava bránila vytváření každé špatné myšlenky.

Keď som sa osprchoval išiel som si do kuchyne zobrať niečo na jedenie. Asi už boli všetci v izbách, lebo som nikoho nevidel ani nepočul. Z chladničky som si vybral jogurt a išiel si sadnúť do obývačky. Zapol som si telku a práve tam začínal nejaký film. Ani som ho nevnímal rozmýšľal som nad všetkým čo sa stalo. To čo si spravil Baek a hovorí, že to nebol a aj nad tým, že by sa Wendy mohla zmeniť. Rozmýšľal som nad tým ako sme sa rozišli. Zrazu som počul kroky dole po schodoch.

Slyšel jsem hrát televizi, a tak jsem se šel kouknout dolů. Došel jsem do obýváku a uviděl jsem na gauči sedět Chayho. Přistoupil jsem k němu a posadil jsem se vedle něj. Chtěl jsem ho obejmout, protože jsem byl rád, že je v pohodě, ale asi by mě odstrčil, takže jsem to nedělal a radši jsem promluvil. ,,Bál jsem se o tebe. Chany jestli se semnou chceš rozejít nebo se semnou nechceš bavit, tak dobře. Jen chci abys věděl, že tě miluju a byl bych rád kdybys mi řekl jak to teď mezi námi je a jestli mě stále miluješ. Bolí mě, ale fakt, že mi nevěříš." rekl jse mu a opět jsem nechal slzy téct.