The Impossible Love •p.cy•b.bh• (Dokončeno)

Vše má svůj konec

O 2 týdny později

,,Dnes byla odsouzena zpěvačka skupiny Red velvvet Wendy, která se svým komplicem unesla Parka Chanyeola a Byuna Baekhyuna, členy skupiny exo. Po jejím komplicovi pátrají policisté po celém světě, ale zatím bezvýsledně. O vývoji pátrání vás budem informovat." řekl moderátor v televizi mezitím, co já ležel v posteli v naší ložnici. Byl jsem tu sám. Televizi nemělo cenu přepínat, protože tohle byla všude ta největší zpráva. Stále nemohu uvěřit, že jsou to už dva týdny, a že už je po všem. Největší strach ale mám z toho kluka, který byl s Wendy a který utekl. Z myšlenek mě vytrhnul zvuk otevírání dveří. V nich stála má nejmilejší osoba a v rukách držel tác se snídaní.

Připravoval jsem Baekiemu snídani mezitím, co on ležel v naší ložnici a koukal na televizi. Byl jsem neskutečně šťastný, když mi v nemocnici řekli, že není mrtvý. Hotovou snídani jsem položil na tác a nesl ji Baekovi. Hned, jak jsem ho spatřil, se můj úsměv zvětšil. Položil jsem mu snídani do klína a sledoval, jak spokojeně jí. Byl jsem neskutečně šťastný, že je v pořádku. Že vše dopadlo dobře. A že to špatné je už za námi. Teda v to jsem alespoň doufal.

,,Děkuji ti za vše Chany, ale nemusíš to s tou péčí tak přehánět. Jsem v pohodě." řekl jsem a usmál se. Vím, že doktor říkal, že se nemám namáhat, ale určité věci bych zvládl. A on by to měl vědět, ale chápu ho. Má prostě starost.

,,Děkuji ti za vše, Chany, ale nemusíš to s tou péčí tak přehánět. Jsem v pohodě." Usmál se na mě, ale mně to na tváři vytvořilo starostlivý výraz. Věděl jsem, že by to zvládl sám. ,,Já mám o tebe prostě jen strach, Baekie. Neměj mi to prosím za zlé." Řekl jsem a posadil se k němu na postel. Pohladil jsem ho po paži a usmál se na něj.

,,Já vím Chany. Nemám ti to za zlé. Miluju tě a jsem rád, že ti nic neudělala." řekl jsem mu když jsem vše snědl. Odložil jsem tác na noční stolek a objal ho. Bohužel jsem se nějak špatně pohnu a mé zranění se ozvalo. ,,Au." zaskučel jsem a v tu chvíli jsem ucítil na obvazu trochu krve. ,,Chany?" řekl jsem a koukl na něj smutně. Doufal jsem, že pochopí co myslím.

Dojedl a začal na mě mluvit. ,,Já vím, Chany. Nemám ti to za zlé. Miluju tě a jsem rád, že ti nic neudělala." Odložil tác na noční stolek a objal mě. ,,Au." Zaskučel, když se odtáhl. ,,Chany?" Podíval se na mě smutně. Rychle jsem vyrazil pro obvaz do lékárničky. Když jsem se k němu vrátil, svlékl jsem mu tričko, zastavil to lehké krvácení a ránu mu převázal.

,,Děkuji Chany. Už chci, abych byl v pohodě. Nerad bych ti přidělával starosti. Víš než Wendy vystřelila, tak jsem byl rozhodnutej. I kdybych tam zemřel, tak ty bys byl naživu a o to mi šlo." řekl jsem mu a políbil ho.

Náš polibek nebyl dlouhý, ale i tak procítěný. Opřel jsem své čelo o jeho a ruku mu přiložil na tvář. ,,Miluju tě, Baekie a vždycky budu." Zašeptal jsem s úsměvem a znovu ho krátce políbil.

Chany mě krátce políbil, zvedl se a chtěl odejít. ,,Cha-Chany kam jdeš?" zeptal jsem se ho smutně. On se jen usmál, řekl. ,,Za chvíli se vrátím." a zavřel dveře. Já se přes bolest natáhl k nočnímu stolku a vytáhl z něj krabičku. Jenže má nešikovnost opět bodovala. Krabička mi spadla na zem a já se pro ní musel natáhnout až pod postel. Jenže se opět stalo to, že jsem spadl a vykřikl bolestí. Popadl jsem krabičku a pomalu jsem si stoupl.

Zavřel jsem za sebou dveře a šel si do kuchyně pro pití. Když jsem pil, uslyšel jsem Baekův výkřik. Vyprskl jsem vodu, rozkašlal se a rozběhl se k naší ložnici. Rozrazil jsem dveře a vystrašně se rozhlédl po pokoji. ,,Co se stalo?!" Vyhrkl jsem a podíval se na něj. Stál u postele. ,,Máš ležet, Baekie. Takže lehnout!" Rozkázal jsem mu.

Pohlédl jsem na něj a mírně se usmál. ,,Na tohle ležet nesmím." řekl jsem a šel k němu. ,,Víš Chany miluju tě a nedovedu si život bez tebe představit. Si pro mě vše a já jsem s tebou moc šťastný. Proto se tě chci zeptat." klekl jsem si a otevřel krabičku. ,,Vezmeš si mě Chanyeole?" zeptal jsem se ho s širokým úsměvem.

,,Na tohle ležet nesmím." Řekl a rozešel se ke mně. ,,Víš, Chany miluju tě a nedovedu si život bez tebe představit. Jsi pro mě vše a já jsem s tebou moc šťastný. Proto se tě chci zeptat." Klekl si na jedno koleno a otevřel krabičku s prstýnkem.
,,Vezmeš si mě Chanyeole?" Dojatě jsem si k němu klekl a objal ho. ,,Ano, stokrát ano, Baekie!" Vykřikl jsem a políbil ho. Navlékl mi prstýnek na prst a usmál se. O měsíc později byla svatba. Nebyla nijak velká, ale zprávy toho byly plné. Oba jsme byli rádi, že je vše špatné za námi.

Na neznámém místě
,,Užívej si manžela dokud můžeš Baekhyune. Brzy totiž budeš můj a tentokrát už tě nic a nikdo nezachrání. Pomsta bude moje." řekl jsem a začal se smát.