„Tady to máte, pane," vytrhla mě z přemítání prodavačka. Zaplatil jsem, převzal igelitku a byl jsem na odchodu. Najednou do mě vrazil nějaký nešika.
„Zatraceně, to neumíš ani pořádně stát ve frontě?!" vybouchl jsem a otočil se.
„Omlouvám se, nechala jsem se unést tím krásným výhledem," řekl viník nehody, ze kterého se vyklubala zrzovlasá dívka s nejmilejšíma očima, co jsem kdy viděl. Její pohled sklouzl na mou igelitku. „Jdete také krmit labutě?"
ČTEŠ
Když labuť zpívá ✅
Short StoryV jejích očích jsem viděl, co jiní ne. Její jméno opakoval větřík a já nechtěl, aby přestal. Ale vše jednou končí. Každá řeka se dostane do moře. Každá píseň dojde k poslední sloce. ...
