Nikdo neví, co nás čeká po smrti. Já jen věřím tomu, co vidím.
Vidím zářivě bílé peří, které se až nápadně podobá sněhově bílým vlasům mé Natálky.
Vidím její oči. Ty čokoládové oči, které na mě hledí z němé tváře. Ale nepřipomínají dravce, jako je to u ostatních. Ne, jsou až moc lidské na to, aby patřily zvířeti.
Každý den jako by na mě hleděla.
ČTEŠ
Když labuť zpívá ✅
Short StoryV jejích očích jsem viděl, co jiní ne. Její jméno opakoval větřík a já nechtěl, aby přestal. Ale vše jednou končí. Každá řeka se dostane do moře. Každá píseň dojde k poslední sloce. ...
