No nic, prostě to po tom ptákovi hodím a bude to, rozhodl jsem se nakonec. Přistoupil jsem k hladině jezera a můj pohled se setkal s jednou labutí. Už jsem se chystal k hodu, když v tom ta bláznivka začala divoce mávat křídly a rozeběhla se po vodní hladině... Přímo na mě!
„Co to sakra jéééé!" stihl jsem vykřiknout, než jsem pod vahou toho ptáka skončil na zemi. Když jsem se probral, ucítil jsem zvláštní šimrání na nose. Otevřel jsem oči a spatřil Natálii, jak se nade mnou sklání.
„Takže ty rád krmíš labutě, jo?" řekla a lehla si do trávy vedle mě.
„Momentálně bych se spíš nějakou labutí rád nakrmil," odvětil jsem jedovatě. V obličeji jsem byl celý rudý. Ona se však jen zasmála. Smál jsem se s ní. Den byl najednou krásnější, nebe modřejší... jen ti ptáci byli pořád stejně blbí.
ČTEŠ
Když labuť zpívá ✅
القصة القصيرةV jejích očích jsem viděl, co jiní ne. Její jméno opakoval větřík a já nechtěl, aby přestal. Ale vše jednou končí. Každá řeka se dostane do moře. Každá píseň dojde k poslední sloce. ...
