Pekárna měla jen jeden háček. Byla moc blízko jezera. Jistě, architekt musel být nadšený při pomyšlení, že se zákazníkovi naskytne překrásný výhled na jezero s labutěmi. Jasné zelené rákosí bylo jediné, co tvořilo předěl mezi blankytným nebem a modrou vodní hladinou. Idylka k pohledání. Ale ty labutě...
Nesnášel jsem je.
A ony nesnášely mě.
Ty jejich oči. Vypadaly jako dravci. Nechápal jsem, jak jim někdo může nabízet jídlo. Nejraději bych snědl veškeré pečivo světa, jen aby se těm opeřencům nedostalo pod zobák. Mezi námi bylo nepřátelství na život a na smrt, které nemohlo nic změnit.
ČTEŠ
Když labuť zpívá ✅
Short StoryV jejích očích jsem viděl, co jiní ne. Její jméno opakoval větřík a já nechtěl, aby přestal. Ale vše jednou končí. Každá řeka se dostane do moře. Každá píseň dojde k poslední sloce. ...
