Wolfstar - I love you Sirius

5. Brumbál

Když dorazím do nebelvírské společenské místnosti uvidím Jamese se Siriusem jak hrajou Řachavého Petra v křeslech u krbu, zamířím tedy k nim. "Co po tobě chtěla" zeptá se hned Sirius "no říkala mi ať na na tebe prý dám pozor a taky chtěla vědět jak jsi k těm zraněním příšel" vysvětlím jim "a co jsi jí řekl" zeptá se trošku zděšeně Sirius "pravdu" odpovím jednoduše "to si děláš srandu jak jako pravdu Remusi to jsi jí jako normálně vyžvanil že chodíme s tebou a že jsme zvěromágové" vyjede na mě Sirius, ale na konci přece jenom ztlumí hlas "ne ty zvěromágy jsem vynechal ale jinak jo řekl jsem jí že chodíte se mnou, protože už nechci aby jste chodili se mnou a když se to teď dozví Brumbál tak vám to zatrhne a já vám alespoň nebudu moct ublížit" přiznám jim právý důvod proč jsem to madame Pomfreyové prozradil. "Ty jsi se asi zblaznil, to si jako myslíš že tě necháme chodit samotnýho naše zranění jsou nic oproti tomu co by se mohlo stát tobě kdyby si byl sám" zvedne Sirius znovu hlas. "Je mi úplně jedno co se stane mě ale vám už dál ubližovat prostě nemůžu" ohradím se už troškou zoufale "a mě je zase úplně jednou jestli mi to Brumbál zakáže nebo ne prostě s tebou chodit budu ať se bude dít cokoliv" dřív než stačím zareagovat se před námi objeví malá obálka, která nám k našemu údivu oznámí "pan Potter, Black a Lupin prosím do ředitelny a abych nezapomněl mám rád kyselé bonbóny. Vzkaz se sám zničí a mi na sebe překvapeně pohlédneme nikdo ale neřekne ani slovo a všichni se vydáváme do ředitelny.
K ředitelně dojdeme mlčky když tam dojdeme James sdělí chrliči heslo a my vstoupíme na pohyblivé schodiště a necháme se vyvézt až ke dveřím které se sami otevřou a my vejdeme. "Vítejte chlapci vítejte" uvítá nás Brumbál a my pozdravíme. "Posaďte se prosím" vyzve nás a pokyne rukou směrem ke křeslům. Mlčky se tedy posadíme a vyčkáváme až ředitel promluví "před chvílí za mnou byla madame Pomfreyová a zdělila mi že se každý úplněk vydávate s panem Lupinem do Chroptící chýše je to pravda chlapci" zeptá se Brumbál a pohledem těká mezi Jamesem a Siriusem "ano" odpoví nakonec stručně Sirius "ale jestli nám to chcete zakázat tak vám předem oznamuju že by jste mě musel přivázat aby jsem s Remusem nechodil" dodal ještě Sirius, ale Brumbálovi úsměv z tváře nezmizel. "To je mi úplně jasné pane Blacku" usměje se Brumbál. "Nechci vám to zakázat je mi totiž jasné že by jste mě neuposlechli, ale dost by mě zajímalo jak se vám povedlo vyváznou skoro vždycky bez zranění, je totiž jisté že vlkodlaci jsou dost agresivní a to hlavně když jsou zavření v malé místnosti" zeptal se Brumbál a v očích mu zajiskřilo. "No prostě se nám to povedlo" odsekl Sirius "pane Blacku nesnažte se mi tvrdit že je to jen tak" pousmál se ředitel a v očích mu hráli pobavené jiskřičky. James se Siriusem se na sebe podívali jako kdyby se radili jestli to mají nebo nemají říct nakonec promluvil James "víte pane řediteli my by jsme vám to řekli ale nesměl by jste to nikomu říct" "poslouchám pane Pottere" pobídnul Jamese Brumbál "no totiž my jsme zvěromágové pane řediteli ale-ale nechceme být registrovaní" dostal ze sebe na jeden nádech James. "Ach tak přikývl Brumbál to by to vysvětlovalo vlkodlaci přece nejsou vůči zvířata tak agresivní jako vůči lidem", přikývl Brumbál "nebojte se chlapci ministerstvu vás neprozradím" usmál se Brumbál. "A s panem Lupinem můžete chodit dál samozřejmě v tajnosti jako doposud" dořekl to Brumbál "a teď šup do postele chlapci hlavně vy pane Blacku madame Pomfreyová říkala že máte odpočívat". Zaháněl nás už ředitel. "Pane řediteli mohl bych s vámi ještě na chvíli mluvit" zeptal jsem se. "Ale jistě pane Lupine co máte na srdci" "víte já říkal jsem si že když se dozvíte jaká je pravda zakážete Jamesovi a Siriusovi se mnou chodit". "Ano bylo pravděpodobné že si něco takového budete myslet ale nemám jediný důvod jim to zakazovat, takže pokud je to všechno pane Lupine ne ne to není všechno pane řediteli" skočil jsem Brumbálovi do řeci "chtěl jsem jenom říct jak to že nemáte žádný důvod už jenom Siriusovo zranění by mělo být dostatečným důvodem a mohl bych je zranit ještě víc já vážně jsem doufal že jim to zakážete" dostal jsem ze sebe rychle "pane Lupine chápu vaše obavy o vaše přátelé a je to od vás velmi šlechtné ale podle mého názoru je v podstatě dobře že s vámi pan Potter a pan Black chodí protože kdyby nechodili mohl by jste si ublížit mnohem víc vy" "ale - ale pane to přece nejde nemůžu jim ubližovat jenom proto aby se mi nic nestalo" řeknu už trošku naštvaně "chápu vás pane Lupine, ale ani jeden z nás jim v tom nemůže zabránit pokud jsou pevně rozhodnuti s vámi chodit a teď bych vám doporučil jít si lehnout pane Lupine" usměje se na mě Brumbál " dobře pane řediteli" sklopím poraženě hlavu a odejdu z ředitelny a ještě mezi dveřmi popřeju řediteli dobrou noc.

Od řetidele odcházím v mizerné náladě jak je možné že jim to nezakázal to si neuvědomuje jaké je to pro ně riziko.

Když dojdu ke vchodu do společenky vyšťeknu na Buclatou dámu heslo a prolezu otvorem. V křeslech u ohně uvidím sedět Siriuse s Jamesem a přepadne mě ještě větší vztek Sirius má snad už dávno ležet. "Co jsi Brumbálovi ještě chtěl" zeptá se mě hned Sirius "co je ti do toho" vyštěknu na něj a dám se na odchod do pokoje na schodech se ale ještě otočím a vyštěknu na Siriuse "máš být už dávno v posteli Siriusi a jestli tam hned nepůjdeš tak to řeknu madame Pomfreyové" otočím se a odejdu a ještě si stačím všimnout Siriusova překvapeného výrazu. Dojdu do pokoje bouchnu za sebou dveřmi a padnu na postel a pustím slzy které jsem doteď musel zadržovat. "Remusi co to do tebe vjelo" uslyším ode dveří Siriusův hlas a rychle si začnu otírat slzy "nic" ohradím se "nic co by jako mělo být co je ti kurva do to Siriusi nikdy jsi se o mě nezajímal tak v tom laskavě pokračuj" řeknu hystericky "co to s tebou do prdele je Remusi jak jako že jsem se o tebe nikdy nezajímal to není pravda, přestaň hysterčit a koukej mi říct co ti je" řekne už mírně naštvaně Sirius a měří si mě pohledem, jenom zakroutím hlavou a otočím se k němu zády. "Remusi co se stalo" zkusí to už jemněji Sirius "do háje prostě jsem chtěl aby vám to Brumbál zakázal proto jsem to řekl madame Pomfreyové, nechci aby jste se mnou dál chodili, nechci vám ubližovat" dostanu ze sebe a na konci už se moje slova ztrácí v mých vzlycích "Remusi strašně si vážím toho že nám nechceš ublížit ale mi zase nechceme aby se něco stalo tobě a proto ti nemůžu slíbit, že s tebou přestaneme chodit" konejší mě Sirius ale moc to nepomáhá "pojď sem" roztáhne Sirius ruce a ve vteřině už mě svírá v náručí a konejšivě mě hladí po zádech. Zabořím mu hlavu do ramene a vzlykám "Siriusi prosím" zkouším to ještě chabě, ale vím že to k ničemu nebude. "Ne Remusi na to tě mám až moc rád" na tohle už nemám co říct a tak se dál nechám od Siriuse hladit po zádech a kolíbat sebou ze strany na stranu.

Sirius
Byli jsme na odchodu od Brumbála když ho Remus poprosil jestli s ním nemůže ještě mluvit. Odešli jsme teda do společenky a čekali na něj, když se Remus vrátil tvářil se ale mrzutě a i trošku naštvaně. Zeptal jsem se ho co Brumbálovi ještě chtěl ale jenom na mě vyštěkl že mi do toho nic není, seřval mě že mám být už dávno v posteli a vyběhl do pokoje. S Jamesem jsme si jenom vyměnili překvapené pohledy a já se pak za Remusem vydal nahoru.

"Remusi co to do tebe vjelo" zeptal jsem se ho když jsem přišel a dost mě znepokojovalo že už ho po druhé v tomhle školním roce vidím plakat. On mi ale jenom odsekl že se nic neděje a pak na mě ještě vyjel že jsem se o něj nikdy nezajímal tak ať v tom pokračuju. "Jak jako že jsem se o tebe nikdy nezajímal, to není pravda přestaň hysterčit a koukej mi říct co s tebou je" řekl jsem mu už trošku naštvaně. Když se ke mě ale jenom obrátí zády zkusím to jemněji "Remusi co se stalo" řekne mi že doufal že nám Brumbál zakáže s ním chodit a že taky proto to řekl madame Pomfreyové a konec jeho slov už se ztratí ve vzlycích. Dojdu tedy k němu a vtáhnu si ho do náručí a začnu ho konejšivě hládit po zádech a kolébat se s ním ze strany na stranu.

Sedíme tam takhle asi deset minut a já ho zkusím oslovit "Remusi" nedostane se mi ale odezvy. Zkusím to znovu ale když pořad nereaguje je mi jasné že usnul, jenom se pousměju a opatrně ho položím na postel, sundám mu boty, přikryju ho peřinou a pak odejdu do koupelny.