Wolfstar - I love you Sirius

9. Astronomie

Sirius
Opravdu se mi z pokoje nechtělo, byl jsem unavenej a s Remem mi bylo dobře, proto jsem zkusil navrhnout že nikam nepůjdeme, tím jsem ale Rema urazil a zabralo až to když jsem mu řekl že ho miluju. Chytl jsem ho za ruku a táhl ho teda směrem k učebně Astronomie, kterou jsme bohužel měli se zmijozelem.

Dorazili jsme asi tři minuty před zvoněním profesorka tam naštěstí ale ještě nebyla. Sedli jsme si s Remem spolu protože James už seděl s Lily v zadní lavici, jenom jsem na něj hodil šibalskej pohled a sedl si vedle Remuse. Za chvíli dorazila i profesorka a řekla že budeme pracovat ve dvojicích a hledat souhvězdí a hvězdy, které jsou viditelné jenom v tomhle období a vypsané že je máme na straně 126. Remus hned začal listovat v učebnici zatímco já si položil hlavu na lavici a hodlal se alespoň prospat když už nic. "Siriusi" sykl Remus a drbnul do mě loktem "Reme prosím chci spát" nahodil jsem psí pohled "teď nemůžeš spát je hodina" obořil se na mě Remus "ty jseš hroznej" nafoukl jsem tváře a našpulil rty "no jo jsem nejhorší, ale budeš to se mnou asi muset zvládnout protože James teď o tebe jaksi nemá zájem" řekl rádoby lhostejně, ale já z jeho hlasu slyšel ublížený podtón. "U Merlina dej to sem" řekl jsem a vytrhl jsem mu učebnici z ruky a začal se stránku prohlížet "jéé hele já jsem vážně hvězda" začal jsem se po chvíli smát a ukazovat na hvězdu nesoucí název Sirius "jo Siriusi to jsi zjistil brzo" jak bylo vidět Remus se mnou moje nadšení z toho že jsem hvězda nesdílel a tak jsem radši vzal dalekohled a podíval se na hvězdy.
Remus už na mě asi patnáct minut nepromluvil a tak jsem se zeptal "Remusi stalo se něco" "ne nic" odsekl a dál koukal do svého dalekohledu "ale notak Remi co je" zkusil jsem to "nic Siriusi věnuj se hodině" odsekl mi znovu "co Blacku co jsi svýmu miláčkovi udělal, že se zlobí, mám takovej pocit že dneska ti nedá" uslyšel jsme hlas Luciuse Malfoye "sklapni Malfoy" sykl jsem na něj "ale, ale nebuť nevrlej Blacku třeba si přece jenom zapícháš nesmíš to vzdávat hned na začátku" posmíval se Malfoy, tohle už bylo moc vystartoval jsme ze židle a vrhl se na něj. "Pane Blacku, pane Malfoy" slyšel jsem naší paní profesorku "nechte toho a hned, zbláznili jste se" snažila se nás od sebe odtrhnout "Siriusi pusť ho" slyšel jsem Remuse a tak jsem i když nerad Malfoye pustil a otočil se na Remuse. "Dvacet bodů z Nebelvíru pane Blacku a dvacet ze Zmijozelu pane Malfoy" zavelela profesorka, jenom jsme zavrčel a utíral si krev, která mi tekla z nosu. "Zbláznil jsi se Siriusi" obořil se na mě Remus "ne dovoloval si a urážel jak mě tak tebe" odsekl jsem "je od tebe velmi šlechetné že bráníš naší pověst, ale tohle jsi přehnal" řekl Remus vážným tónem "vážně mi budeš nadávat za to že tě bráním" řekl jsem už mírně rozlobeně, "nenadávám ti, vážím si toho, ale nemůžeš prostě mlátit lidi v hodině" zněžněl už Remus "dobře, dobře" odfrkl jsem si ale to jsem dělat neměl protože jsem měl nejspíš zlomenej nos. "Au, kurva to bolí" zaklel jsem "co tě bolí" ptal se hned starostlivě Remus a já se musel pousmát, když jsem z jeho hlasu slyšel strach u starost "nos, asi ho mám zlomenej" řekl jsme a pořad se snažil zastavit krvácení "ukaž spravím ti to" řekl Remus a otočil se ke mě "hele jsi si jistej, nechci mít nos nakřivo, to že jsem krásnej je moje hlavní přednost" zasmál jsem se "neboj se ty by jsi byl hezkej i z nosem nakřivo" řekl Remus ale vzápětí zčervenal "tak to děkuju" smál jsme se "ale myslím že to zvládneš i tak aby křivej nebyl" nadhodil jsme "jo jasně" usmál se nesměle Rem "Episkey" pronesl formuli a namířil mi hůlkou na nos, ucítil jsme prudkou bolest, nos mi trochu křupnul, ale za chvílí už jsem necítil nic. Sáhl jsem si na nos a zjistil že je úplně v pořádku a vypadalo to že je i rovně. "Děkuju" usmál jsme se na něj vděčně "jo nemáš zač, akorát si musíš umýt tu krev" usmál se na mě Moony a v tu chvíli zazvonilo.
Když jsme odcházeli všiml jsem si ještě Malfoye měl nateklý ret a roztržené obočí. A já se musel pro sebe škodolibě usmát. Vydali jsme se spolu s Remem společně do Nebelvírské věže, kde jsem se snažil suchým kapesníkem setřít krev z nosu a vůbec z celého obličeje. "Prosím tě dej to sem" zasmál se Remus a vytrhl mi kapesník z ruky "tímhle to nesetreš" pokroutil hlavou a kamesník zahodil. Vzal do ruky misku, namířil na ní hůlkou a pronesl "aquamenti" miska se naplnila vodou a Remus do ní namočil hadřík. Sedl si ke mě o opatrně mi přiložil hadřík k nosu. "Děkuju Moony" usmál jsem se a pod jeho dotekem jsem se uvolnil.
"Tak a je to, nemáš tam ani skvrnku" oznámil mi s úsměvem Remus a kouknul se mi do očí, koukali jsme jeden druhému do očí a já myslel že se v těch jeho nádherných, čokoládových, laskavých očích asi utopím. Nahnul jsem se jako omamený směrem k Removi ten se ani nehnul "moc pro mě znamenáš chci aby jsi to věděl" zašeptal jsem a rty jsem měl asi centimetr od těch jeho. Čekal jsem že se Remus zasměje a řekne mi něco ve smyslu ty pro mě taky, ale místo toho se v jeho očích zatřpytily slzy. Vyděsilo mě to "co se děje Moony, řekl jsme něco špatně" zeptal jsem se nejistě "ne nic ty nic to je ve mě" šeptl Remus a hlas se mu třasl potlačovaným pláčem "co, co je v tobě co se děje Remi" s těmito slovy jsem ho chytil za ruce a obličej trošku oddálil od toho jeho. "Nemůžu ti to říct Siri, nechci o tebe přijít" vzlykl Remus a mě se sevřelo srdce co se mohlo stát tak strašnýho, aby se bál mi to říct ptal jsem se sám sebe. "Remi nepřijdeš o mě nikdy o mě nepříjdeš, můžeš mi říct úplně všechno věř mi, nechci tě ztratit stejně jako ty mě" snažil jsem se ho uchlácholit. "Obejmi mě prosím" řekl nakonec Remus a já neváhal a přitáhl si ho do pevného objetí.

Remus
Když jsem mu rány ošetřil podíval se na mě a chvíli jsme si koukali do očí, jak já ty oči miloval. To jak v nich vždycky hrály ty veselé jiskřičky, vždycky byly tak upřímné a tak nádherně modré a já měl pokáždé když jsme se do nich podíval pocit že se v nich utopím jako v hlubokém oceánu. Sirius se ke mě naklonil a zašeptal něco co mě úplně vyvedlo z míry "moc pro mě znamenáš, chci aby jsi to věděl". Do očí mi vhrkly slzy, teď už jsem na sto procent věděl že moje city do konce školního roku tajit nedokážu. Sirius hned začal panikařit a ptát se mě co řekl špatně, já ale jenom zavrtěl hlavou a řekl mu že to není jeho chyba ale moje. Na konec jsem ho poprosil jestli by mě neobejmul čemuž Sirius vyhověl a vtáhl si mě do objetí.

Seděli jsme spolu na posteli a objímali se když v tom Sirius promluvil "Remi prosím řekni mi co se děje, chci ti pomoct ale nevím jak" řekl trošku zoufale. "Siriusi já, já ..." nevěděl jsem co říct, nechtěl jsem mu říkat pravdu ale věděl jsem, že už to dlouho neutajím. Sirius vzal moji hlavu do dlaní a donutil mě se mu podívat do očí, ve kterých se mu odrážel strach, smutek, porozumění, ale i něha. A možná to mě donutilo mu to říct. "Milujutě" dostal jsem ze sebe tak rychle že jsem si nebyl jistý jestli tomu Sirius rozuměl a možná by bylo lepší kdyby tomu vážně nerozumněl. Sirius na mě hleděl neschopný slova, pustil moje tváře a posunul se o kousek dozadu. "Já vím že to nemáš stejně Siriusi, ale prostě tomu se zabránit nedá a já tě prosím nezavrhuj mě" ujal jsem se slova já a když jsem to dořekl a viděl že se Sirius pořád nemá ke slovu zvedl jsme se a utekl.