Wolfstar - I love you Sirius

11. Láska?

Sirius
Když jsem Rema políbil hned jsem cítil že je to úplně něco jinýho než když jsem líbal všechny ty holky, byly v tom city a bylo to mnohem hezčí. Sice si vůbec nejsem svýma citama k Removi jistej, ale už teď vím naprosto jistě že přátelství už to není.

Po snídani jsme se s Remem dohodli že půjdeme až na třetí hodinu že dřív to stejně nemá smysl. "Ale nemysli si že se budeme takhle flákat každej den" smál se Remus "ale neříkej že ti se mnou není dobře" zatrilkoval jsem a Remus zčervenal "to nepopírám" dostal ze sebe nakonec a já se začal smát.
Vážně jsem nevěděl co si myslet Remuse jsem měl strašně rád a přišel mi neskonale roztomilej když se takhle kvůli mě červenal ale pořád to byl jeden z mých nejlepších kamarádů a taky to byl kluk. Je pravda že zatímco Jamese jsem vždycky bral jako bratra u Rema to bylo jinak ne že bych ho měl míň rád to vůbec, ale vždycky jsem ho měl rád tak trochu jinak než Jamese bral jsem ho jako nejlepšího kamaráda, ale i tak že je v podstatě součást mojí rodiny ale ne tím bratrským stylem jako James. Je možný abych Rema miloval vždyť já ani vlastně nevím jak láska vypadá, nikdy jsem nikoho nemiloval a to jsem měl tolik holek, ale žádná pro mě neznamenala tolik, nemůže to být třeba tím že jsem gay a neuvědomoval jsem si to a proto jsem spal s tolika holkama a nikdy k nim nic necítil. Nevadilo mi se Rema dotýkat, objímat ho nebo i líbat a když se na ti teď takhle koukám je mi jasný že Jamese bych nelíbal. Jedna moje část mi říkala abych to nedělal že nejsem gay a že Rema nikdy milovat nebudu a druhá část mi zase říkala ať s Remem zůstanu že s ním budu šťastnej a že ho dokážu milovat. Tohle přemýšlení mě vážně unavovalo zvedl jsem se z postele na které jsem ležel a přešel k Removi, kterej ležel ve své a zase něco četl. Posadil jsem se k němu na okraj postele a čekal až si mě všimne. Remus po chvíli zvedl hlavu od knihy a podíval se na mě v ten moment kdy se naše pohledy střetly, se ve mě něco zlomilo a já pocítil hrozný nutkání ho pevně obejmout a už nikdy nepustit. Přisunul jsem se rychle k němu a uvěznil ho v náručí, cítil jsem jak ztuhl, z toho, že to nečekal, ale po chvílí mi objetí opětoval a zavrtal se to mého náručí co nejvíc to šlo. Políbil jsem ho do vlasů a neměl v úmyslu ho už pouštět, najednou mi bylo tak dobře jako ještě nikdy. Nevěděl jsme co cítit, ale tohle je láska nebo ne? To že když jste s tím člověkem je vám dobře jako nikdy, citíte motýlky v břiše a chcete toho člověka uchránit před celým světem, nechcete se o něj s nikým dělit a doufáte, že on či ona to cítí stejně, to je láska nebo snad ne?

Omlouvám se že kapitola vychází po tolika měsících a ještě že je tak krátká ale vůbec jsem neměla náladu na psaní a zřejmě to tahle kapitola i ukončí, možná ještě někdy napíšu další ale zřejmě je tohle alespoň pro teď poslední kapitola.
Love, Lucy ❤