Wolfstar - I love you Sirius

13. Vtíravé myšlenky

Remus
Za asi patnáct minut jsem ze sprchy vylez, oblíkl jsem si jenom kalhoty a košili, na které jsem zapnul jenom tři spodní knoflíčky.
Došel jsem do pokoje a praštil sebou na postel. Byl jsem neskutečně unavený a navíc mi hlavou pořád proudilo nespočet myšlenek, které se všechny týkaly Siriuse. Rozhodl jsem se je vytěsnit, vzal jsem knížku z nočního stolku a začetl se do další kapitoly. K mému překvapení, to ale nezabralo, na četbu jsem se vůbec nesoustředil a tak jsem knihu po dvou stranách radši zavřel. Stejně byl čas na večeři, tak jsem se zvedl a vydal se s Jamesem a Siriusem do velké síně.
Všichni jsme měli hlad jako vlci, pro mě to bylo i docela vhodné označení, prolítlo mi hlavou. Jen jsem se nad tím pousmál a nabral si jídlo na talíř. James se Siriusem vedli celou večeři pro mě naprosto nezáživnou debatu o famfrpálu, takže jsem radši jen v tichosti jedl. Celou dobu, jsem se ale přichytával jak pořád koukám na Siriuse, a pořád o něm přemýšlím. Zvedl jsem se dřív než ti dva stačili dojíst a odebral se zpátky do nebelvírské věže. Lehnul jsem si do postele, zatáhl závěsy a hlavu zabořil do polštáře.

Sirius
S Jamesem jsme celou večeři probírali taktiku famfrpálu a nevšímali si okolí, když v tom jsem zaregistroval, že se Remus zvedl a odešel. Nechápal jsem proč na nás nepočkal, ale pak jsem si řekl, že ho asi nebaví naše řeči o hře, která ho absolutně nezajíma a tak si šel asi číst. I když jsem byl dál plně zapálený do debaty s Jamesem, do hlavy se mi čím dál tím víc dostávaly myšlenky o Remusovi. Nechápal jsem co jsem dělal, nikdy před tím mě ani nenapadlo, že bych mohl někdy něco mít se člověkem stejného pohlaví, jenomže když mi Remus řekl co ke mě cítí, nedokázal jsem ho odmítnout a tím mu ublížit. Pořád to byl můj nejlepší kamarád a spolu s Jamesem jediný člověk, kterého jsem kdy považoval za rodinu. Rád jsem s ním trávil čas, ale čím víc jsem přemýšlel tím víc jsem o svém rozhodnutí pochyboval.
Asi patnáct minut po Remusově odchodu jsme se vydali do nebelvírské věže i my. Když jsem otevřel dveře, naskytl se mi pohled na Removu postel, zataženou závěsy, rozhodl jsem se ho nerušit, vzal si věci na spaní a vydal jsem se do koupelny. V pokoji jsem sebou unaveně praštil na postel, zavřel oči a za chvíli usnul.
Probudil jsem se uprostřed noci, kvůli křiku a vzlykům z vedlejší postele. Posadil jsem se a rozhlídl se po místnosti. James v klidu spal ve svojí posteli, výkřiky tedy šly od Remuse. Vstal jsem a přešel k němu. Roztáhl jsem závěsy a uviděl spícího Rema, který měl zřejmě hodně špatnou noční můru. Sehnul jsem se k němu a položil mu ruce na ramena "hej Remusi, probuď se!" zatřásl jsem s ním ve snaze ho probudit. "Ne, ne prosím ne" opakoval Remus ze spaní pořád dokola. "Notak Reme, vzbuď se je to jenom sen" zkusil jsem to znovu, ale pořád nic "Remusi kurva koukej se probudit!" zvýšil jsem hlas a zatřásl s ním silněji. To konečně zabralo a ve vymrštění do sedu Removi zabránily  jenom moje ruce na jeho ramenech. "Moony, jsi v pořádku?" Zeptal jsem se se znatelnou starostí v hlase. Remus zvedl pohled, podíval se na mně ubrečenýma očima a pomalu přikývl. "Byla to jenom noční můra, jsi v pořádku" konstatoval jsem, zatímco jsem šplhal k Removi do postele. Remus pořád nic neříkal, jen mně mlčky sledoval. Roztáhl jsem ruce a přitiskl si Remuse do náručí. V tichosti jsme jenom několik minut seděli v objetí v Remově posteli, k mé úlevě se Remusův dech pomalu zklidnil a jeho tělo se uvolnilo. Odtáhl jsem se od něj tak abych mu viděl do očí a usmál se na něj "v pořádku?" Zeptal jsem se s úsměvem. "J-jo, promiň nechtěl jsem tě vzbudit". odpověděl tiše Remus. "To nic Moony, nezlobím se na tebe" povzbudivě jsem se pousmál, "děkuju, vážně nevím co bych bez tebe dělal", přiznal Remus s červenajícími se tvářemi. "Chceš abych tady s tebou zůstal do rána?" Zeptal jsem se. "Jestli by ti to nevadilo, tak ano, prosím" Odpověděl Remus tak tiše, že kdybych neseděl tak blízko něj, v úplně tmavé místnosti, ani bych ho neslyšel.
Přesunul jsem se tak, abych si mohl pohodlně lehnout na záda a natáhl jsem k Removi ruce. "Pojď jsem" řekl jsem mu jemně. Remus si bez jediného slova lehnul ke mně do náručí a já ho objal kolem ramen. "Dobrou noc Moony", lehce jsem zvedl prsty jeho bradu, vtiskl mu pusu na rty, a přitiskl si ho blíž k sobě, "dobrou noc Siriusi", popřál mi na zpět a za chvíli už jsem slyšel jeho pravidelné oddechování, což pro mně bylo znamení, že se taky můžu poddat spánku.
Remus
Ráno jsem se probudil s úžasným pocitem uvnitř mně a hodně rychle jsem pochopil proč. Ležel jsem totiž vedle člověka, který pro mně znamenal nejvíc na světě. Sirius vedle mně pořád klidně oddechoval, jeho havraní, vlnité vlasy byly rozprostřené po mém polštáři a sluneční paprsek, který proudil skrz pořádně nezatažené závěsy, ozařoval jeho tvář. Sirius vypadal jako anděl a v tuhle chvíli mi bylo naprosto jasné proč po něm šílely všechny holky ve škole. Jeho obličej vypadal jako vytesaný z mramoru, neměl na něm jedinou nedokonalost, což mu mohl závidět kde kdo. A přesně v tuhle chvíli jsem si uvědomil, že tenhle člověk pro mně vždycky bude moc dokonalý a nedosažitelný a že já nikdy nebudu dost dobrý pro něj. Zasloužil si někoho alespoň z poloviny tak dokonalého jako je on a to jsem já rozhodně nebyl. Moje tvář stejně jako moje tělo, byla pokryta jizvami, které jsem za více než deset let stihl nasbírat.
Znovu jsem se zaměřil na Siriuse a pokusil jsem se všechny tyhle myšlenky vytěsnit. Nezáleželo na nich, protože teď, v tuhle chvíli, byl Sirius můj, ležel v mojí posteli a já byl ten, kdo ho mohl pozorovat a v tichosti obdivovat. Natáhl jsem k němu ruku a pomalu jsem mu zastrčil pramínek vlasů, který mu padal do obličeje, za ucho. Pokud bych mohl zastavit čas a prožívat jeden moment pořád do kola, byl by to tenhle. Cítil jsem se uvnitř naprosto šťastný a věděl jsem, že tohle je všechno co na světě potřebuju. I kdyby Sirius nikdy neměl být můj, pokud mu budu moci být takhle blízko, bude mi to stačit.

Ahoj!!!
Zdravím Vás po dlouhé době u nového dílu. Tohle je opravdu ten největší, jak by se řekl v angličtině "fluff", kterej jsem mohla napsat, ale chtěla jsem to napsat tak, aby jste to mohli brát i jako konec. Měla jsem od Vás spoustu zpráv, s prosbami abych pokračovala a příběh dopsala, ale protože na to jsem až moc lína rozhodla jsem se dopsat tuhle kapitolu, kterou už jsem měla rozepsanou. Vím, že to není dokonalý konec, ale lepší než nic no ne?😝 Takže doufám, že se s tím spokojíte a kdo ví třeba se k psaní zase někdy vrátím a tohle opravdu dokončím. 🤍