Wolfstar - I love you Sirius

2. Bradavický expres

Když jsme se usadili ve vlaku James a Sirius se okamžitě dali do debaty ohledně famrpálu a já odešel do prefetského vagonu konat svoje povinnosti, prošel jsem vlak seřval pár prváků co se vyklánělo z oken a zamířil zpátky do kupé k Jamesovi a Siriusovi.

"Kde je Sirius?" jsou moje první slova poté co vejdu do kupé za Jamesem "nevím, ale předpokládám, že šel zase balit nějaký holky. Když odcházel říkal jenom, že se jde odreagovat nebo co" sdělí mi se smíchem James, mě ale moc do smíchu není "aha" odpovím stručně a posadím se naproti Jamesovi, vytáhnu si učebnici přeměňování a dám se do čtení.
Nesnáším jak Sirius pořad jenom běhá za holkama, skoro nikdy nespí v nebelvírské věži, ale pořád jenom s holkama v komnatě nejvyšší potřeby. Opravdu mi z toho poslední asi dva měsíce minulého školního roku bylo do pláče, ale samozřejmě jsem nemohl dát nic znát. Opravdu jsem nechtěl aby někdo věděl, že jsem se zamiloval do Siriuse Blacka obzvlášť Sirius ne, a i přes to, že jsem si to pořád snažil vymluvit po našem setkání asi před dvěma hodinama na nádraží není pochyb o tom, že pro mě není Sirius už jenom kamarád.

Asi po hodině se vydávám na další obchůzku po vlaku James totiž asi po patnácti minutách se mnou v kupé prohlásil, že je se mnou nuda a odešel za Lily kterou už se snaží dva roky neúspěšně zbalit.

Projdu pár kupé a najedou
jsem před sebou uviděl Siriuse jak na okno vlaku tlačí nějakou holku a vášnivě ji líbá, slzy mi vhrkly do očí a já se rychle otočím a odběhnu do našeho kupé, svalím se na sedačku a nechám slzy stékat po tvářích dolů, v tom si pomyslím, že tohle přece nemůžu zvládnou celej rok to prostě nejde. Z mých myšlenek mě vyruší Siriusův hlas "Remusi děje se něco?" ptá se starostlivě a sklání se nade mnou."Ne nic v-všechono je v-vpořádku Siriusi" zakoktám se. Sirius pozvedne obočí a nedůvěřivě se znovu zeptá "vážně? nevypadáš tak". Nevím co mu na to říct, to že brečím kvůli němu, protože ho tak moc miluju, že mě ranilo se na něj dívat jak se líbá s nějakou holkou mu říct nemůžu a tak prostě vykoktám první lež co mě napadla "n-no víš d-dneska je s-superúplněk a-a já mám s-strach, že mě t-tentokrát nedokážete u-uhlídat" nakonec zjistím, že to úplně tak moc velká lež zase nebyla vážně se totiž bojím. "Nemusíš se ničeho bát Remusi zvládneme to jako vždycky, bude to dobrý" snaží se mě konejšit Sirius, ale moc to nezabírá. Je na něm celkem vidět, že neví co má dělat, a že ho tahle situace tak trošku vyvádí z míry nakonec se ke mě skloní a obejme mě. Za což jsem mu opravdu vděčný víc se zavrtám do jeho náruče a zašeptám "díky" mezitím co mě Sirius začne hladit po zádech ve snaze mě uklidnit.

Po chvíli mě Sirius začal pouštět z objetí, ale tak pomalu jako by se bál, že když mě pustí rozsypu se mu před očima "nechceš si zahrát šachy" navrhl najednou s ničeho nic, jen jsem se na něj překvapeně podíval, poté jsem ale přikývl a vyndal svoji soupravu kouzelnických šach. Zahráli jsme si asi 5 krát z toho jsem 4 krát zvítětil já ostatně jako vždycky, protože Siriusovi šachy nikdy moc nešly, ale musím říct, že i tak jsem se perfektně odreagoval a jsem Siriusovi víc než vděčný.

Zrovna uprostřed naší šesté šachové partie se vrátil James z trošku zklamaným výrazem. "Co zase tě odmítla" začal se smíchem Sirius, James na něj jenom ukázal neslušné gesto a svalil se vedle mě. "Co dělám špatně" zeptal se po chvíli značně zoufale. Sirius zareagoval hlasitým smíchem a James se na něj jen ošklivě podíval. Zbytek cesty do Bradavic jsme stravili tím, že jsme se snažili vymyslet jak udělat dojem na Lily Evasovou.