Kritiky

13. Nad propastí smrti

Ve své dnešní recenzi se budu věnovat příběhu Nad propastí smrti od ZNellyZ. O recenzi na tento příběh mne autorka požádala nedávno, ale název mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla napsat recenzi ihned. Příběh je fanfikcí na skupinu One Direction.

A začnu u coveru. Celkově se mi líbí, má správné rozměry, font sedí k obrázku. Jen bych název více zvýraznila, celkem splývá s pozadím. Možná dát čistě bílou barvu... To, co tam máš, mi spíš přijde jako šedá. Také jméno autora nejde přečíst a pod tím máš asi napsané, kdo vytvořil cover. To nejde přečíst vůbec, ani s lupou.

Anotace...

"Celý jejich život je jako chůze po vysutém laně. Neustále si hlídají balanc, protože stačí jeden chybný krok, jedna odchylka z osy a zřítí se dolů. Je to chůze nad propastí, která může kdykoliv skončit smrtí. Protože mafie nezná slitování.

______________________________________________________

Konflikt mezi rodinou Payne a rodinou Malik se táhne, už několik let. Všichni mu říkají "tichá válka". Nekomunikují spolu, nezasahují si do obchodu a navzájem se respektují. Jenom donové rodin ví, co bylo příčinou konfliktu. Jenže jejich potomci to nechtějí nechat jenom tak."

K tomuto popisu mám několik výhrad. První obrovskou chybou je "vysuté lano". Visutý se píše vždy s měkkým i - visutý most, visuté lano atd.

Druhá věc je ta nesmyslná čára oddělující dva odstavce - úplně bych ji vymazala, je tam zbytečná. A do třetice. V prvním odstavci ti přebývá mezera a ve druhém odstavci v první vědě zase čárka před "už".

Další věcí, kterou musím vytknout je první odstavec. Přijde mi to jako citát, takže bych nejspíš volila označení uvozovkami. Ale to záleží na úhlu pohledu, takže to neberu jako velkou chybu.

Jinak se mi anotace celkem líbí, neříkáš málo ani příliš mnoho. Zanechala ve mne dobrý dojem a mám chuť si přečíst i příběh.

Tento příběh hodnotím, když má prolog a tři kapitoly.

Až moc často se ti v po sobě jdoucích větách opakují slova. Například v prologu se ti v prvních větách objevuje slovo utéct a útěk. Čeština má tolik krásných výrazů, takže se dají dělat různé obměny. Třeba místo "Snažil se utéct" můžeš napsat "Snažil se prchnout".

Další věcí je to tragické dělení do ostavců. Nemusíš každou druhou větu dávat na nový řádek. Nedává to absolutně smysl a vypadá to hrozně. Neobjevuje se to ani v tištěných knihách, protože se to takhle prostě nepíše. Na samostatný řádek patří pouze přímé řeči.

Když už jsme u těch přímých řečí... Jsem ráda, že píšeš spodní a horní uvozovky, ale každou větu v přímé řeči musíš nějak ukončit. A za horními (konečnými) uvozovkami se píše mezera. Příklad:

"„Zbavte se ho"řekla jsem svým mužům a nastoupila do auta. Další úspěšný úkol za mnou."

Správně je:

"„Zbavte se ho," řekla jsem svým mužům a nastoupila do auta. Další úspěšný úkol za mnou."

O těch chybějích mezerách bychom se mohli bavit mnohem víc, protože ti mezery chybí čas od času i v textu, hlavně za interpunkčními znaménky. Čárky ve větách mne přivádí k dalším chybám a to občas chybějícím nebo naopak přebývajícím čárkám. Někdy se ti stane, že je vynecháš, jindy je dáváš tam, kde být vůbec nemají.

Také ti dělají problém chybějící slova ve větách. Nejspíš občas rychleji myslíš než píšeš, no čas od času se stane, že ve větě prostě něco chybí. On ti dělá celkově slovosled problémy, takže si na to dávej pozor.

Nedá mi to a musím se vrátit ještě k té přímé řeči. Všude za horními uvozovkami píšeš malé písmeno. To je další obrovská chyba. V tomto případě ale existují dvě varianty na její opravení.

První variantou je ta po všech stránkách správná. V této variantě se píše malé písmeno jen při slovesech řeči. Příklad:

„Ahoj," pozdravila jsem Pavla jako každé ráno, ovšem bylo na mne vidět podráždění.

„Jak se máš?" odpověděl mi Pavel.

„Ty se ještě ptáš? Ty zrádče!" vykřikla jsem se zlobou v očích.

Při všech ostatních slovesech se přímá řeč ukončuje tečkou (otazníkem, vykřičníkem) a následně se píše velké písmeno. Příklad:

„Tak tyhle musím mít." Zastavila jsem se uprostřed pohybu před výlohou obuvnictví.

„Opravdu musíš?" Podíval se na mne se zdvihnutým obočím.

„Ano, musím!" Poslala jsem mu vzdušnou pusu a už mne nebylo. O pár chvil později jsem si v tašce nesla nové boty.

Druhá varianta je lehce špatně. Bohužel, mezi lidmi je zažitá natolik, že se objevuje i ve většině tištěných knih a dokonce se vyučuje ve školách (například v té, do které jsem kdysi dávno chodila já). Proto tuto "chybu" u ostatních příběhů neopravuji, i když bych měla.

Tato varianta se liší psaním malých a velkých písmen u tzv. "neřečových" sloves. Zde se  rozlišuje, zda jsi na konci přímé řeči napsala čárku (,) nebo jiné interpunkční znaménko. Příklad:

„Ahoj," pozdravila jsem Pavla. -> sloveso řeči

„Ahoj," rozběhla jsem se k němu. -> sloveso pohybu, ale na konci přímé řeči je čárka, takže se píše malé písmeno

„Chutná ti to?" Podíval se na mne s obavou v hlase. -> sloveso pohybu, ale na konci přímé řeči je otazník, takže se píše velké písmeno

Slovesa řeči se píší stejně, jako v první variantě.   

Další věcí jsou hovorové výrazy. Hovorové výrazy si můžeš dovolit v přímé řeči, ovšem mimo ní v textu rozhodně ne. 

Vlastně, cokoli se děje mimo přímou řeč (vlastně i v přímé řeči), je ve tvém příběhu problém. Absolutně nerozvádíš děj. Povídá si mezi sebou pár random postav, z rozhovorů se něco dozvídáme, ale za moc to nestojí. Děj příběhu je hrk, hrk, hrk. Teď jsou tady a během sekundy zase tam. Měla bys činnosti mnohem víc popisovat, užívat slovní obraty...

Navíc, k té vší hrůze, vypadá příběh už od počátku jako desítky dalších příběhů na Wattpadu. Chybí tomu originalita, dělení kapitol není nic moc, nemá to žádný wow efekt, díky kterému by si čtenář řekl: „Sakra, tohle musím přečíst." Mám pocit, že to bude jen další klišoidní příběh, jakých jsou na Wattu (a v tématice 1D obzvlášť) desítky, ne-li stovky.

Pokud bych tuto knihu doporučila, tak bych se musela sama před sebou stydět. Zkus si ještě pár let psát do šuplíku, piluj svoje psaní, čti tištěné knihy a možná jednou stvoříš něco velkolepého. Ale tento příběh to v tomto stavu nebude. Hlavně nevěš hlavu a nevzdávej to. Hlavně to chce číst, psát, číst a psát. Pořád dokola.

Doporučení na závěr - Pokud chceš opravdu nechat tento příběh na Wattpadu, tak si sežeň korektora, který ti bude opravovat chyby a betu. A hlavně tomu dodej originální nápad.

Opravdu na tom zapracuj. Tohle si svoje čtenáře najde, ale budou to "třináctky", které samy pravopis neumí.