Kritiky

26. V rukou nepřítele

Po dlouhé době jsem tu s další recenzí, kterou jsem slibovala womiska k Vánocům, potom k Novému roku... No, den by musel mít minimálně 30 hodin, abych všechno stíhala. Tady v Británii jsem si konečně začala užívat života.

Takže, jak jste již pochopili, dnešní kritika se bude věnovat příběhu V rukou nepřítele od womiska. Jedná se o fanfikci na svět Harryho Pottera, konkrétně na slash Lucius Malfoy a Harry Potter.

Cover je naprosto vhodný k příběhu, písmo je dobře zvolené, všechno je čitelné. Vytkla bych tu pouze jedinou věc. A to, že Harry působí na této obálce jako ten dominantní, člověk by si i myslel, že to on, bude ten nepřítel, přičemž, jak se dozvíme dále, bude věznitelem Lucius. Čtenáře by to mohlo na první pohled zmást, ovšem to není nic proti ničemu. V celkovém vzezření se mi přebal velmi líbí.

Anotace.

"Čas v zajetí ubíhá tak nezměřitelně, že nemáte tušení, zda už uplynuly roky nebo jen jejich zlomky. Netušíte, jestli je den či noc, nemáte možnost zjistit utíkání hodin. Nevíte, jestli svět za stěnami vaší cely ještě existuje. Jistá je pouze jediná věc. On přijde znovu. Možná sám, možná si na hraní přivede někoho dalšího. Na tom však nezáleží, neboť konec utrpení je v nedohlednu.

Harry Potter je zajat lapky v Deanově lese a odveden do Malfoy Manor. Oddělen od svých přátel, bez možnosti úniku, v rukou Luciuse Malfoye.
Čarodějnický svět je v ohrožení, neboť Vyvolený se zřejmě nedostaví včas, aby mohl skončit válku, jež začala už před jeho narozením. "

Opravdu se s každým příběhem jen a jen zlepšuješ. Je to vidět i na anotacích. Tato je opravdu povedená a já prostě nemám, co bych vytkla. Navnadí čtenáře na příběh, obsahuje vše, co by měla obsahovat. Prostě nemám slov.

Příběh hodnotím, když je kompletně dokončený a má prolog, dvacet tři kapitol a dva epilogy.

Musím uznat, že jsem si tě už pěkně vycvičila ohledně pravopisu (interní vtípek, ty ho pochopíš). Ať jsem se snažila sebevíc, nenašla jsem tam žádné velké pravopisné ani gramatické chyby. Co se ti tam čas od času objeví, jsou čárky navíc a dvojité mezery, ale to jsou chyby spíše z nepozornosti, než že bys je dělala schválně. No je příjemné vidět tu změnu oproti Zraněn na duši, kde jsem ti zkritizovala mnohem více věcí. Opět zde musím poznamenat, že jsem ráda, že mohu sledovat tvůj vývoj a aktivně se na něm podílet.

Ohledně dějové stránky věci. Podle coveru a anotace jsem čekala něco naprosto jiného. Hlavně jsem čekala, že se bude jednat opravdu pouze o Stockholmský syndrom ze strany Harryho a na konci ho Voldemort nebo Lucius zabije. Ale ten konec mne absolutně dostal! Nemluvě o tom, že jsi ve mne už od první kapitoly dokázala vyvolat bezbřehou lítost vůči Harryho osudu a nenávist k Luciusovi, jež se s postupem času zmírňovala a nakonec jsem ho milovala stejně jako Harry. 

Taky jsem ráda, že jsi dodržela určité části kánonu (například bitvu, to že je Harry viteál a Voldemort ho musel sám zabít apod.). S největší pravděpodobností mne svými příběhy donutíš přečíst si všechny knihy. 

Tato kniha je to nejtemnější, co jsme od tebe zatím viděli. Je to opravdu bolestivé a ti, kdož se do tohoto příběhu začtou, tak budou pociťovat stejnou bolest, jakou pociťoval Harry. Věřím, že nejsem jediná osoba, která tento příběh celý probrečela (smutkem a následně štěstím).

Pokud hledáte opravdu kvalitní a propracovanou tvorbu, tak vám všem mohu doporučit nejen tento příběh, ale celý Womiščin profil. 

A, stejně jako ty v doslovu, musím poděkovat WhyNomom za to, že ji napadl Harrylu ship a začala jsi, díky ní, o nich psát příběhy - od Chuti po Nepřítele a ještě dál...

Doporučení na závěr - Vím, že chceš tento příběh prohnat korekturou. Nechvátá to, ale pohled dalších očí a oprava drobných překlepů nemůže škodit.