Kneel before me! (Okovy svobody: 1) [Avengers/Loki FF]

Prolog

Lesní podrost hlasitě křupal pod kopyty koní. ,,Budu první u tam toho dubu!" vyhrkl blonďatý chlapec. Dlouhé světlé vlasy za ním vlály, když se postavil ve třmenech mohutně osvaleného hřebce a pobídl ho k divokému cvalu. Oči mu v opáleném obličeji zářily radostí z pohybu. ,,Bráško, počkej!" zavolal jeho společník a snažil se přimět černou klisnu k pohybu. Byl hubený a nezdravě bledý, černé vlasy pod uši měl rozcuchané větrem a marně zarýval paty do koňských boků. Jeho kůň se prostě rozhodl, že lákavý trs trávy nemůže nechat bez povšimnutí. Chlapec ztrápeně vzdechl a zklouzl ze sedla. Pohladil klisnu po štíhlém nose a jemně zatáhl za otěže. ,,Pojď, malá. No tak. Musíme si pospíšit, než si Thor o něco urazí hlavu." pobízel ji jemně a s obavami pohlédl směrem, kam se jeho bratr bezhlavě vyřítil. Klisna zafrkala a neochotně zvedla hlavu. Jezdec už ani nezkoušel naskakovat, držel její otěže a vedl ji mezi širokými kmeny a křovinami.

Z hlubin lesa se ozvalo radostné zavýskání. ,,Heeeej Looookiiii, jsem taaaadyyyy!" volal Thorův hlas. Loki se tedy vyhoupl do sedla a pobídl koně do cvalu, aby bratra dohnal. Našel ho, jak klackem sází údery do mladého stromku, který rostl opodál rozložitého dubu, obličej zkřivený dětskou vášní. Černovlasý chlapec si povšiml drobných modrých jiskřiček, které odletovaly od dřeva a jeho prstů. ,,Jsem velký Odin, strašný Laufeyi! Třes se přede mnou!" zakřičel vzrušeně a zasadil nebohému stromku další úder. Loki vzal hrst trávy a nabídl ji bratrovu hřebci. Neodmítl a Loki by přísahal, že mu při pohledu na Thora, který si představoval, že je vlastní otec a bojuje slavnou bitvu, zajiskřilo smíchy v očích.

Plavovlásek třískl do tenkého kmínku a ten praskl a přelomil se vejpůl. Thor vzrušeně oddechoval a pustil klacek. ,,Viděls, Loki? Zabil jsem ho!" zavolal pak nadšeně a druhý chlapec se usmál. ,,Vždyť to byl jen stromek," podotkl, ale Thor začal vítězně poskakovat a jásat, dokud mu nedošel dech a nepoložil se do měkké trávy vedle svého bratra. Vysoko nad nimi měkce šustilo zlatozelené listí a ve větvích Loki spatřil nenápadnou šedou veverku. Ptáci švitořili a koně se klidně popásali. Byla to tichá lesní idylka a bratři se spokojeně chytili za ruce, rádi z blízkosti toho druhého.

A pak ta krása ustala, jako když utne.

Ptáci náhle přestali zpívat a nehnul se ani lísteček. Veverka utekla z Lokiho výhledu a ukryla se v žebroví lesní katedrály. Oba koně prudce zvedli hlavy a přestali se pást, napjatí a připravení na útěk. Světlovlasý chlapec vyskočil na nohy a jeho bratr se opatrně zvednul. ,,Co se děje?" zeptal se se strachem v hlase. Thor jeho ruku pevně stiskl. ,,Neboj, bráško. Ať už je to cokoli, já nás ochráním!" křikl a zdvihl svůj klacek nad hlavu. Loki zvedl obočí, ale nekomentoval to. ,,Radši bysme měli jet. Matka o nás bude mít strach." připomněl a rychlým krokem se vydal ke své černé klisně. Natáhl ruku a chtěl se vyhoupnout do sedla, ona ale nepokojně zafrkala a ustoupila. Loki se zamračil. ,,No tak," zamumlal a natáhl se pro její uzdu. Ona se mu však vytrhla a s poplašeným řehtáním utekla, následovaná Thorovým hřebcem.

Chlapci se k sobě přitiskli a vytáhli drobné, ale ostré nožíky. Dostali je jako dárek k narozeninám od svého otce a oba si jich považovali, přestože Frigga protestovala proti tomu, aby dva sedmiletí chlapci nosili vražedné zbraně. Nyní však za ně bratři byli vděční. Dodávaly jim pocit jistoty. ,,T- Thore, musíme pryč," naléhal Loki a snažil se ovládnout třas v hlase i rukou. Jeho bratr se pokoušel o to samé. ,,To není špatný nápad," souhlasil. Než však stačil vykročit - nebo vyběhnout - pryč, ozvalo se zavrčení, při kterém jim ztuhla krev v žilách. Oba se svorně otočili a stejně svorně vykřikli hrůzou.

Za nimi stála obrovská příšera, připomínající vlka, ale vyšší než kůň. Divoké fialové oči si je lačně prohlížely a dvě obrovská křídla se nedočkavě chvěla. Celý netvor byl podivně poloprůhledný, zabarvený do modra, červena a fialova, tečkovaný bílými jiskrami.

,,Snář," vydechl zděšeně Thor. Nestvůra znovu zavrčela a zaryla drápy do hlíny, připravená je roztrhat. Přikrčila se a mocně se odrazila. Blonďák neohroženě odstrčil bratra za sebe, až ho povalil zpátky do trávy a v chabém pokusu zvedl nožík a klacek. Zavřel oči a připravoval se na to, jak ho roztrhají ostré tesáky, k tomu okamžiku však nedošlo. Ozvalo se jen zvířecí zavytí a tupá rána. Thor rychle otevřel oči a spatřil zvláštní scénu. Velká šelma se válela na zemi a zuřivě vyla, protože jí v měkkém hrdle trčela zabodnutá tenká dýka až po rukojeť. Loki se chvěl a oddechoval, ještě ani nespustil ruku z hodu. Pak se ozval divoký ryk a na scéně se objevila nová postava - další Snář! ,,Utíkejme!" zakřičel Thor a vyběhl pryč, ale první zvíře zuřivě zařvalo a skočilo po něm. Menší - ani ne poloviční - Snář po něm však skočil. Bylo to teprve mládě, proboha! Zarylo však tesáky do masa protivníka a drželo se zuby nehty. Velký vlk se po něm ohnal zuby a odhodil ho na druhou stranu mýtinky, z rozervaného čenichu mu prýštila krev. Malá šelma se však nehodlala vzdát. Roztáhla křídla a vrhla se po něm jako kámen z nebe. Srazila mu hlavu k zemi a velký Snář zavyl. Dýka, která tak zajela ještě hlouběji, podřízla tepnu a vlk, jako když utne, náhle zemřel. Bylo to šokující a událo se to ve zlomku vteřiny.

Mládě se otočilo k bratrům, roztřeseně seskočilo na zem a rozeběhlo se k nim. Thor vykřikl a srazil ho k zemi ránou klackem. Snář vyjekl bolestí a chlapci si uvědomili, že je to vlčice. Vrávoravě se postavila na nohy a ublíženě na plavovláska koukla. Ten se znova rozpřáhl, myslel, že se na něj vrhne a roztrhá ho. Loki však skočil mezi ně a napřáhl ruce, aby bratr neudeřil. ,,Ne!" vyjekl a Thor nechápavě zamrkal, ale spustil ruce. ,,Počkej. Něco nám chce říct." přesvědčoval ho černovlásek naléhavě a přidřepl vedle vlčice. Byla tmavošedá s tmavším hřbetem, ale nohy, břicho, uši, ocas a konec křídel přecházely do tyrkysové. Stejnou barvu měly plaše vyhlížející oči. Boj se Snářem ji na čenichu poznamenal jizvou. Její krev byla zvláštní, černá s bílými jiskrami jako vesmírné nebe.

,,Prosím, neubližujte mi." kníkla s pohledem na Thora. Ten pokrčil rameny a upustil klacek. ,,Já... Doufám, že jste v pořádku. Omlouvám se za ten boj. Otec byl vždycky agresivní. Teď už od něj bude klid." Uhýbala očima a Lokimu došlo, že z nich má strach. ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se tedy vlídně. ,,Alt- Altair." zakoktala se a pak rychle vyhrkla: ,,Prosím, můžu- Mohla bych jít s vámi?"

Bratři si vyměnili pohledy. Thorův překvapený přešel do nadšeného, Loki se usmíval. ,,Necháme si tě!" vyhrkl světlovlasý chlapec, zvedl Altair ze země a podrtil ji v objetí. Ona vykníkla úlekem a rychle se mu vykroutila, schovávajíc se za Lokiho nohy. Thor si odfrkl a uraženě založil ruce na prsou. ,,Fajn. Takže Lokiho pejsek." zasupěl, ale tón hlasu mu pak trochu změkl, když viděl, jak je jeho bráška šťastný.

,,Musíme najít naše koně," připomenul a dlouze zahvízdal na prsty, aby je přivolal. Vyhoupli se do sedel a Altair se opatrně očichala s klisnou i hřebcem. Nevypadalo to, že by se jí báli, spíše drobné vlče mělo strach z nich. ,,Tak pojď, jedeme do paláce. Otec na nás bude hrdý!" rozzářil se při té představě a pobídl hřebce. Rychlým cvalem se vydali domů, následováni letící Snářkou.

Paráda, Altair se zbláznila a začala vyznávat Marvel XD

No, abych pravdu řekla, jsem součástí tohoto fandomu ani ne měsíc, takže (jak už jsem psala v popisu) ještě mnoho faktů neznám. Proto uvítám, když mi nějaký zkušenější Marvelhead opraví špatná fakta a nejasnosti ;)

Vůbec netuším, jak na tom tahle knížka bude, jestli budu vydávat anebo prostě umře, ale slibuju, že mou nejvyšší wattpad prioritou je stále Válka stínů. Mimochodem, nová kapitola už je ve dvou třetinách :D

No, draci a Lokiho úsměv s vámi,
Altair ❤️