Kneel before me! (Okovy svobody: 1) [Avengers/Loki FF]

8. Smrt a faleš

Celou lodí otřásl zuřivý řev. Loki ho uslyšel, vzhlédl a usmál se. Prsty jemně pocuchal Altaiřinu srst za ušima. ,,Už to začíná, maličká," promluvil tiše. Vlčice se náhle otřásla. ,,Cítím Thorovu bolest. Něco se děje." nahlásila. Loki vypadal, že něco řekne, ale pak jen tiše vydechl a znovu ji pohladil. Náhle sebou škubla. ,,Někdo s ním dost slušně bourá loď," sykla a přikrčila se. ,,Hulk," řekl jednoduše Loki.

Náhle se loď ostře naklonila na stranu a hodila s oběma o sklo. ,,Co to do háje-" zanadával Loki. Podařilo se mu skřípnout Altair mezi sebe a sklo. ,,Promiň," zvedl se. ,,Dobrý," otřepala se vlčice. ,,Všechno jde podle plánu. Teď stačí jen chvíli počkat." slíbil jí a nervózně přecházel sem a tam. Náhle se ozvalo cvaknutí. Dveře cely se začaly otevírat. ,,Ach, sladká svoboda," utrousil posměšně Loki a vykročil ven.

,,Ne!" ozval se výkřik. Thor přiběhl právě v okamžik, kdy vyšli z cely. Loki se klidně zastavil. Jeho bratr se po něm rozběhl, když ho však chtěl srazit k zemi, jen jím neškodně proletěl a dopadl na tvrdé dno skleněné pasti. Dveře se zavřely a skutečný Loki se usmál. ,,Ty se asi nikdy nepoučíš, co?" poznamenal a potřásl hlavou. Thor rozzuřeně udeřil hladivem do skla a udělal v něm prasklinu. Ozvalo se zaskřípání a Loki se pousmál. Dal drobný signál Altair a ta rychle odlétla pryč.

,,Lidé si myslí, že jsme nesmrtelní." prohodil a přešel k desce. ,,Ověříme to." navrhl a chystal se zmáčknout tlačítko, když v tom se ozval klidný hlas. ,,Odstupte, prosím." Byl to Coulson a mířil na něj obrovskou zbraní. ,,Líbí se vám?" nadhodil. ,,Pracujeme na ní od chvíle, co jste sem poslal Ničitele. Ani nevím, co všechno to umí." pokrčil rameny. ,,Zkusíme to?"

V tom se prohnul v zádech a zachroptěl. V zádech mu trčel jako břitva ostrý konec Lokiho žezla, které tak rychle přinesla Altair, a černovlasý Asgarďan se krutě pousmál. ,,NE!!!" vykřikl Thor a praštil pěstí do skla, zděšeně zíral na Coulsona, který se zhroutil k zemi a z úst mu tekl pramínek krve. Altair se zoufale podívala od jednoho bratra k druhému a pak na umírajícího. Sklonila k němu čenich a dotkla se jím jeho blednoucí tváře. Zbavila ho bolesti a smutně na něj pohlédla.

Pak Loki stiskl rudé tlačítko a skleněná cela se propadla dolů a ven z letadla. ,,Loki..." špitla Altair a doběhla za svým pánem. ,,Nemusel jsi ho zabít! Omráčila bych ho-" ,,Mlč!" okřikl ji prudce a ona se polekaně přikrčila. Stáhla ocas a sklonila hlavu na znamení podřízenosti. Jedna slza za umírajícího si však cestičku našla. ,,Prohrajete," ozval se slabý hlas Coulsona a oba se k němu otočili. ,,Myslíš?" uchechtl se Loki. ,,Je to váš osud." prohlásil sebejistě agent a zakuckal se.

,,Vaši hrdinové jsou rozprášeni. Vaše létající pevnost se řítí k zemi. Co mi chybí k vítězství?" zeptal se s úšklebkem Loki. ,,Chybí vám přesvědčení," odvětil Coulson. ,,Nemyslím si," odsekl Loki. Náhle sebou Altair škubla a skočila před něj, objala ho křídly. Obrovská zbraň je v oblaku ohně srazila dozadu. Prorazili stěnu a tvrdě dopadli na zem. Loki byl celkem v pořádku. ,,Děkuju," špitl vlčici tiše a pak se usmál.

,,Tak už vím, co umí." hlesl Coulson a vcelku nelogicky se mu chtělo smát.

•••

Eve zůstala v místnosti, kde předtím bylo žezlo. Před několika minutami se sem totiž přihnala ta velká Lokiho vlčice. Pokusila se ji zastavit, skočila po ní a přitiskla ji k zemi.

,,Pusť to!" nařídila jí ostře. Vlčice zakňučela, deset let vštěpování poslušnosti jí přikazovalo rozevřít čelist a poslechnout, ale věděla, že nemůže. Loki spoléhal na její načasování. I pár vteřin mohlo celý plán zkazit. ,,Nemůžu!" zakňučela prosebně. ,,Říkám pusť to!" zopakovala Eve.

,,Nenuť mě to udělat," zaprosila Altair.
,,Říkám-" začala znovu Eve, ale pak vyjekla bolestí. Do předloktí se jí zaryly jako břitva ostré zuby. ,,Omlouvám se!" zakňučela vlčice zoufale, popadla žezlo a letěla pryč. Po pár vteřinách Eve přestalo kousnutí bolet. Ztěžka se posadila na židli a složila hlavu do dlaní.

Pak přiběhl táta, už jen v tričku a s ustaraným výrazem. ,,Eve, pandičko moje, jsi v pořádku?" zeptal se a klekl vedle její židle. Zhrozeně vzal její zakrvácenou paži do ruky. ,,Potřebuješ to ošetřit!" vyhrkl, Eve ho však pevně objala. ,,Jsem tak ráda, tati, že jsi to zvládl!" zamumlala s obličejem přitisklým k jeho rameni. Dal jí polibek do vlasů. ,,Já jsem rád, že se ti nic vážnějšího nestalo. Jak jsi k tomu vlastně přišla?"

,,No, přišla za mnou nějaká agentka a řekla mi, co se děje. No... A mě napadlo... Prostě jsem šla sem a chtěla... Chtěla zabránit Lokimu v tom, aby si vzal to žezlo." přiznala. ,,Cože?!" vyjekl překvapeně Tony. ,,Proboha, mohl tě zabít!" ,,Nebyl tu on, byla tu ta vlčice Altair. Kousla mě, ale... Hned mě zbavila bolesti." ,,Přesto... Až příště potkám toho sraba, na seznam věcí, které mu udělám, se přidává ustřelit tomu zvířeti jedno křídlo." zavrčel zlověstně.

,,Tak jo, já si zajdu nechat to ošetřit a... Asi si budu muset lehnout. Je toho na mě moc. Nebude ti to vadit, tati?" pohlédla na něj tázavě. ,,Ani v nejmenším, pandičko moje. Odpočiň si. Do pěti hodin jsme v New Yorku." slíbil Tony. Zvedli se a odešli. Jen co Eve doktor ošetřil a ovázal předloktí, odešla do svého pokoje. Usadila se na postel se zkříženýma nohama a sáhla si na ucho.

,,Pane? Mise splněna. Stark věří, že jsem jeho dcera." Hnědozlatá barva očí zmizela a pod ní se zaleskla uhrančivá nepřirozeně modrá.

MUHAHAHAHAHAAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA, Lokiho plány vychází perfektně 😈 Co říkáte na zvrat? Jak to budou Avengers řešit?