Kneel before me! (Okovy svobody: 1) [Avengers/Loki FF]

1. Mrazivé noční můry

Předtím

Kráčel chladnou, studenou chodbou a všichni mu uskakovali z cesty. Jeho kroky se hlasitě a děsivě rozléhaly a odrážely od kovových prosklených stěn. Došel ke dveřím a položil dlaň na skener otisků prstů. Klidně počkal, než se ozvalo zacvakání a dveře se otevřely, a pak vstoupil dovnitř, do ostře osvětlené místnosti. Byla prázdná... Až na jedinou osobu, přivázanou k židli. Pomalým krokem k ní přišel, blížil se jako dravec ke své kořisti. Žena se snažila a tvářila se statečně, udržovala si masku klidu. Hnědé vlasy měla ohořelé a neuměle zkrácené, nejspíš si je ořezala nožem.

Vzal její bradu do svých studených prstů a pravou rukou švihl vzad. Objevilo se v ní dlouhé poloprůhledné ostří ledového meče. Jeho dlaň nabrala ten známý modrý odstín, který tak nenáviděl. Ale zároveň ho dělal tak... Tak mocným. Jediným drobným pohybem přidržel ostrou čepel pod ženiným krkem a usmál se. Jenže ona taky. ,,Nejsi o nic víc než Midgarďané," zachrčela a zaklonila hlavu, aby zmírnila vražedný tlak ostří z ledu. ,,Jsi... Jen... Stvůra!" vyplivla mu do obličeje a rozesmála se. Zavrčel a švihl zápěstím. Zanechal na ženině tváři drobnou, ale hodně krvácející ranku. ,,Já sem bůh! Asgarďan!" odsekl. Aniž by to věděl, jeho oči na chvíli změnily barvu, jen na zlomek vteřiny místo šedozelené problikla krvavě rudá. ,,Ne, nejsi..." zachraptěla žena s úsměvem. ,,Jsi jako lidé." Zaklesla jejich pohledy pevně do sebe. ,,Protože trestat je lidské, kdežto odpouštět božské." A zatímco jí vrážel čepel do srdce, její poslední slova mu palčivě zněla v uších.

Loki se prudce posadil na posteli a ztěžka oddechoval, zalitý ledovým potem. Velikými okny dovnitř prosvítalo denní světlo a zahánělo zbytky noční můry, která ho po dlouhé době zase přepadla. Zbytky strachu nahradil vztek. ,,Altair!" zakřičel nazlobeným hlasem. Ozvalo se cvakání drápků o podlahu a pak zpoza rohu vyběhla velká huňatá vlčice s velikými křídly složenými na zádech. Na svou abnormální velikost bylo až komické, jak vystrašeně se tvářila. Rychle přiběhla k posteli, na které seděl Loki, jindy upravené uhlově černé vlasy spánkem rozcuchané na ramenou a ve volném nočním oblečení. Uctivě se uklonila po jejím zvláštním vlčím způsobu - jednu přední tlapku natáhla před sebe, druhou složenou přitiskla k žebrům a hlavu sklonila k zemi, ocas stažený, křídla zkřížená. Asgarďan ji vzal pod předními tlapkami, zvedl ji a položil si ji do klína. Původně jí chtěl vynadat, že neohlídala jeho sny, ale teď raději zabořil obličej do její měkké srsti, jako to dělával jako kluk.

,,O- Omlouvám se, Loki." zastyděla se Altair, vytušila, proč ji zavolal. Loki jen něco zamumlal a pevněji ji objal, cítil, jak ho její magie zbavuje zbytků noční můry a únavy. Natáhl se na postel a čichal uklidňující pach její srsti. Ulevilo se mu a jeho prudký tep se opět zklidnil. Pak se šibalsky usmál a začal jí přejíždět prsty po bocích. Zavrtěla se a zachichotala. ,,Ííí, ty mě lechtáš... To je zákeřnýýý!" vypískla a se smíchem mu olízla obličej. Také se zasmál a pokračoval v lechtání. ,,Jsem bůh lží a podvodů, co po mě chceš," usmál se. Chvíli dováděli, než Loki nabral nějakou energii a vstal. Jemně vlčici položil na zem a oblékl se.

A pak, když se spatřil v zrcadle, jeho dobrá nálada sklesla jako mávnutím kouzelného proutku.

Dnes je Thorova korunovace.

Vzdychl a vyšel ven.

Dnes

Plavovláska tiše nakoukla do obýváku. Co jiného čekala, její adoptivní táta tu ležel schoulený spící na gauči. Pro sebe se usmála a pořádně přes něj přetáhla deku, kterou ho nejspíš přikryla Pepper, ale on se odkopal, a zamířila do kuchyně. Dvakrát zaťukala na zeď u dveří a zapnulo se osvícení kuchyňské linky. Ozval se známý Jarvisův hlas. ,,Dobré ráno, slečno Zoe. Co si dnes dáte k snídani?" Zoe sebou plácla na židli. ,,Jako vždycky." odpověděla a sáhla po knize, kterou si přinesla ze svého pokoje. Zatímco četla, připravovala se její snídaně a za chvíli jí pod nosem přistála miska cereálií, dvě křupavé topinky a pořádná miska čaje. ,,Díky, Jarvisi," usmála se a zakousla do chleba s marmeládou. ,,Dobrou chuť, slečno." odpověděl program mile a pak si zase začal dělat svoje ohledně správy Stark Toweru.

Eve dojedla a špinavé nádobí si do sebe nastrkala myčka dlouhými klepýtky. Její otec byl naštvaný na to, že ta myčka není dostatečně automatická, pár hodin se v ní šťoural a vzniklo tohle. Zrovna mířila po schodech do svého pokoje, když zaslechla tátův hlas, jak ji volá do obýváku. ,,Eve, pandičko moje? Mohla bys sem, prosím tě? Chci s tebou něco probrat." Dívka se uchechtla. Byla ještě v pyžamu a vlasy jí trčely do všech světových stran, ale seběhla dolů. ,,Dobré ráno, tati, Pepper tě přerazí, až zjistí, že jsi zase spal v obýváku," pozdravila ho milým hlasem a prohlédla si jeho ranní zjev.

Nebyla jediná, jehož hlava připomínala schouleného ježka. Tonyho tvář zdobily otlaky od pohovky a stále na sobě měl oblečení, které si oblékal pod svůj oblek Iron Mana. Navíc mu po tváři tekla slina od toho, jak spal s otevřenou pusou. Nyní se však radostně ušklíbl a posunul se na gauči, takže si Eve v pandím overalu mohla sednout vedle něj. ,,Miláčku, koukni. Včera mě kontaktoval S.H.I.E.L.D." prohlásil prostě. Plavovláska tiše vzdechla a pak ho objala. Zvedl obočí, zaskočený tím nečekaným projevem lásky, ale sevření jí opětoval.

,,Komu máš nakopat zadek tentokrát?" zeptala se tiše a zasmála se. Tony si odfrkl. ,,Vypadá to, že vlastním kámošům. Burton prej změnil stranu a ve hře je... jakási divná kostka. No, vypadá to zajímavě. Každopádně ty jedeš..." ,,Za tetičkou Schäferovou do Evropy, jo, vím. Už se mi po Sis stýskalo." dokončila větu za něj a usmála se. Sis Schäferová byla šestnáctiletá dcera jednoho z velkých akcionářů a její matka měla s Pepper přátelské vztahy. Proto tam jezdívala, když Tony musel obléct brnění Iron Mana a jít bojovat. Evropa byla od Ameriky dost vzdálená na to, aby se nemohlo stát, že ji něco ohrozí.

,,Kdy odjíždím?" zeptala se Eve zpříma. ,,Dnes odpoledne." odpověděl Tony a dívka překvapeně zvedla obočí. ,,Páni. Tak to abych začala balit." pousmála se a Tony ji pohladil po vlasech. ,,Pepper už ti kufr nachystala." uklidnil ji. ,,A ještě než se zeptáš, vzala ti to tričko s pandicornem," dodal s úsměvem, když viděl, že jeho adoptivní dcera se zase nadechuje. Eve se smíchem vydechla. ,,To je paráda. No nic, jdu ze sebe udělat člověka," rozloučila se a vyběhla po schodech a do svého pokoje.

První kapitola je tu. Co na to zatím říkáte? Váš názor na Altair? Jak moc málo originální je poslat postavu někam, kde se má sejít s Lokim? :D