Vražda v Afektu ✔

IV.

Smart, Flight a natvrdlý asistent vystoupili a podle Google map našli ten správný dům.
Natvrdlý asistent zazvonil.
Téměř okamžitě z okna vykoukla zemní klisna, zřejmě matka oběti. „Co tady chcete?"
„Kriminální policie, pojďte prosím sem," vyzval ji natvrdlý asistent.
Klisna byla u vrátek téměř okamžitě. „Co se stalo?" vyzvídala.
„Jste Cobble Flame?" zajímal se natvrdlý asistent.
„Jo, to jsem já."
„Jde o vaši dceru."
„Našli jste ji?" rozzářila se Cobble Flame.
„Tak nějak," přitakal Flight.
„Vážně? Kdy ji můžu vidět?"
„Je mi líto, teď ji nemůžete vidět."
„Proč ne? Je to moje dcera! Provedla snad něco!? Kde je teď?"
Natvrdlý asistent strčil do Flighta, aby mluvil on. Flight tento úkol kopancem přenechal Smart. Ta nakopla Flighta a ten natvrdlého asistenta flákl po hlavě. Natvrdlý asistent si to nenechal líbit a za chvíli se s Flightem začali rvát.
Smart usoudila, že je jediná, kdo může tento úkol vykonat. „Vaše dcera..."
„No tak kde je!?"
Smart se snažila najít způsob, jak jí nějak inteligentně naznačit, že její dcera již není mezi živými. „Vaše dcera... je na pitevně." To, jak pitomě to znělo, si Smart uvědomila až po tom, co to vypustila z úst.
„A co tam dělá? Proč ji nemůžu vidět?"
„Je mi to vážně líto," sklopila oči Smart.
„Co by ti na tom mělo být líto? Našli jste moji dceru. To je přece skvělé!"
„Proboha, ženská!" rozkřikla se možná až příliš nahlas Smart. „Jste blbá, nebo co!? Vaše dcera je mrtvá! Mrtvá. Rozumíte tomu!? Umřela! Našli jsme její tělo!"
Celá ulice se otočila jejich směrem a Smart si teprve teď uvědomila, co řekla. Nebo spíš co zaječela na celou ulici jako agresivní psychopat.
„Cože?" vyvalila na ni oči Cobble Flame.
„Já... já se hrozně omlouvám!" Smart vhrkly slzy do očí.
„Jak to, že je mrtvá!?"
„Všechny nás to moc mrzí, ale... pomohlo by nám, kdybyste odpověděla na několik otázek ohledně vaší dcery," ujal se slova natvrdlý asistent, když usoudil, že Flighta přepral.
„Co se jí stalo?"
„Podle soudní lékařky byla ubita lopatou," odpověděla upřímně Smart. „Proboha! Kdo jí to udělal!?"
„To je právě to, co nevíme," obrátil oči v sloup natvrdlý asistent. „Odpověděla byste nám prosím na několik otázek?"
„Mohli byste mě nechat o samotě?" požádala je Cobble Glare, což si policejní tým přeložil jako vypadněte a autobusem odcestoval zpátky.
„Tak co jste zjistili?" zeptal se jich Boulder, hned jak se objevili ve dveřích detektivní kanceláře.
„Nic," odpověděl upřímně natvrdlý asistent. „Teda až na to, že Twilightina škola přátelství je komunisticko-fašistický koncentrák."
„Tak to je skutečně věc, která nám pomůže ten případ vyřešit," obrátil oči v sloup Boulder.
„Ve škole nepřátele neměla," konstatoval Flight.
„Když to byla vražda v afektu, nemusel to být nepřítel. Jen někdo, koho něčím naštvala," namítla Smart.
„To je pravda," souhlasil natvrdlý asistent.
„Asi bychom měli začít vyslýchat studenty té školy," usoudil Boulder.
„To ani nemusíme," ubezpečila ho Smart. „Stačí se zeptat Twilight, kdo s nimi nebyl v místnosti a neposlouchal tu jejich připitomělou pohádku."
„Ty jsi geniální!" rozzářil se natvrdlý asistent.
Smart se usmála.
Pak natvrdlému asistentovi opět zazvonil mobil. „Haló? Ahoj, Cure. Jo, jasně, přijdu."
„Co chtěla?"
„Chce mi říct podrobnosti o příčině smrti," vysvětlil natvrdlý asistent.
„Já tam půjdu," nabídla se Smart.
„Tak jo," souhlasil natvrdlý asistent. „My zatím prodiskutujeme to, co zatím víme."
„Dobře, ahoj." Smart popadla tašku a rozběhla se k pitevně.
Nemusela se ani teleportovat, protože pitevna odsud moc daleko nebyla.
Smart zabušila na dveře a Cure jí přišla otevřít.
„Ahoj, Smart!" usmála se Cure.
„Ahoj," políbila ji Smart.
„Co tady děláš?" chtěla vědět Cure.
„Natvrdlý asistent mě sem poslal," vysvětlila Smart. „Máš mi říct něco o příčině smrti."
„Dobře, pojď dál," vyzvala ji Cure a obě klisny vstoupily dovnitř.
Většina poníků by se nejspíš cítila dost nervózně, ale Smart už byla zvyklá. S Cure sem občas chodily a Smart jí pomáhala. Tedy - ne, že by taky pitvala, ale když si o to Cure řekla, občas jí něco podržela nebo podala.
„Tady je," informovala ji Cure a odrhnula plachtu.
Pod ní se nacházela mrtvola oranžové zemní klisny s tmavě modrou hřívou.
Cure si důležitě odkašlala. „Bylo to asi takto: vrah stál při prvním úderu před ní, tudíž ho oběť pravděpodobně viděla a chvíli s ním mluvila. Pak se vrah naštval a praštil ji tou lopatou do hlavy, čímž ji shodil na zem. Ještě ji hodněkrát praštil, čímž jí zlomil tři žebra, pravou přední nohu, znetvořil obličej, roztříštil lebku a posléze i zlomil vaz. Během toho ji prakticky znemožnil identifikovat podle cutie marku."
„No fuj," vyjádřila svůj názor na tuto vraždu Smart.
„Tohle až tak hnusný není," ujistila ji Cure. „Když mi bylo jedenáct, jedna klisna zabila svoje čtyřměsíční dítě tak, že ho nejdřív bodala nožem do končetin, a pak mu rozmlátila hlavu na kaši paličkou na maso a pak ho vyhodila do popelnice v pytli na odpadky... to bylo moc i na mě."
„A ty jsi ho pitvala?"
„Musela jsem. Vůbec nikomu se nechtělo. Tak jsme se vsadili, že kdo vypočítá jako poslední nějakou rovnici, tak ho bude pitvat. A jelikož jsme v té době ve škole počítali písemné násobení, prohrála jsem."
„Abych byla upřímná, divím se, že ses z toho všeho ještě nezcvokla."
„Říká ta, která zabila dva poníky," uchechtla se Cure. „Já jsem v pohodě, ale Aid tehdy zuřil. Nenávidí soudní lékařství a tohle byla pro něj poslední kapka. Seřval rodiče a vyhrožoval, že uteče. On totiž nikdy neschvaloval, že mi táta dovolil řezat do mrtvol už v osmi letech."
„Někdy pochybuju, že jste ty a Aid vůbec sourozenci."
„Taky si občas říkám," souhlasila Cure. „Aid má podle mě až moc velkou morálku."
„Oproti tobě..."
„Já? Já nemám žádnou morálku," rozesmála se Cure. „Teda skoro."
„Kdybys měla normální morálku, nemohla bys být soudní lékařka," pokrčila rameny Smart.
„Pravda," souhlasila Cure.
Smart se zvedla. „Musím to jít říct natvrdlému asistentovi."
„Počkej, jdu s tebou, stejně už jsem tu všechno dodělala."
Smart počkala, až její přítelkyně najde tašku a pak se společně vydaly zpátky na policii.
Po příchodu Cure natvrdlému asistentovi sdělila, jak vražda pravděpodobně probíhala a natvrdlý asistent si to zapsal, aby na nic z toho nezapomněl.
„Cure?" ozval se Flight.
„Hm?" otočila se Cure.
„Ty jsi fakt soudní lékařka?"
„Dá se to tak říct," pokrčila rameny Cure.
„A pitváš mrtvoly?"
„Hádej," obrátila oči v sloup Cure.
„Takže ne," oddechl si Flight a věnoval se nadále svojí práci.
Když natvrdlý asistent usoudil, že už opravdu není nutné sedět v kanceláři, Smart a Cure se sebraly a vydaly se do Smartina domu, jelikož si řekly, že nikomu nebude vadit, když Cure přespí u nich.
„Ehh... Smart?" Jeally se zadívadla na Cure.
„Mohla by tu dneska Cure přespat?"
„No... vlastně proč ne," povolila Jeally. „Ale žádný prasárny!"
Smart a Cure vstoupily dovnitř.
„Co ta tady dělá!?" rozkřikla se Summer Star, když spatřila Smartinu přítelkyni.
„Bude tady spát," vysvětlila Smart.
„To nemůžeš myslet vážně! Vždyť víš, jak mi vadí!"
„To je možný, ale já si sem můžu vodit koho chci."
„Vždyť je to nechutný!"
„Co?"
„Jak se furt líbáte! Vždyť jste holky!"
„No a?"
„Chce se mi z toho blejt."
„Tak můžeš blejt někde jinde," navrhla alternativní řešení Cure.
Pak se jim Smart pokusila ustlat a Cure ji poučila, že pro ten správný efekt je nutné dát polštář do povlečení na polštář a peřinu do povlečení na peřinu.
Posléze se konala večeře, ke které Jeally udělala i maso, protože chtěla uctít návštěvu.
Summer Star celou dobu hučela do Candyfloss, že to, že jsou Smart a Cure spolu, je nepřirozené a nechutné. Ta ji však vytrvale ignorovala a stavěla z brambor sochu svobody. Nebo se o to aspoň snažila a ačkoliv se snaha cení, na konci večeře její výtvor připomínal spíš než sochu svobody něco mezi egyptskou pyramidou a Koloseem.
Po večeři se Smart a Cure odebraly nahoru.
„Smart?" podívala se na svou přítelkyni Cure.
„Hm?" zareagovala Smart.
„Ty pomáháš natvrdlému asistentovi s vraždama?"
„Jo."
„Proč?" chtěla vědět Cure.
„Já... no... baví mě to," odpověděla Smart. Nechtěla Cure říkat o tom, kolik má její matka momentálně peněz, protože věděla, že Cure by se jí snažila pomoct tím, že by její rodině dala peníze, což Smart nechtěla.
„Aha. A to tě tam nechají pomáhat?"
„Říká ta, která se od osmi let hrabe v mrtvolách," rozesmála se Smart.
„Ne, já myslím, že ti za to nic nedávají."
„Tobě snad jo?"
„Jo, ostatní mě podplácejí, abych za ně dělala jejich práci. Průměrně si tak vydělám dvacet osm tisíc měsíčně."
„Tak to máš hodně dobrý. Mě dávají sedm tisíc za případ."
„Teď si říkala, že tam jsi proto, že tě to baví."
„To jo, ale... chci si vydělat."
„Na co?"
„Jen tak."
„Smart? Ty nikdy nic neděláš jen tak. Na co ty prachy potřebuješ?"
„No tak fajn. Pro mámu."
„Proč? Myslela jsem, že jste bohatý, když máte takovejhle barák."
„Máma ho nechce prodat."
„Proč? Vždyť má hodnotu tak tři miliony!"
„Pět," opravila ji Smart.
„Tím spíš!"
„Je to nějaký rodinný dědictví, nebo co."
„V hodnotě pěti milionů."
„Máma ho stejně neprodá," povzdechla si Smart.
„A nemá vám tvůj táta něco platit?"
Smart zavrtěla hlavou.
„Proč ne? Tvoje máma může u soudu..."
„Nemůže."
„Proč?"
„Protože nejsme jeho děti."
„Cože!?"
„Máma měla každý dítě s někým jiným. Jediné manželské dítě byla Sun a teď, když je mrtvá, tak..."
„To je mi líto," objala svoji přítelkyni Cure a její špatný pocit ještě několikrát znásobilo to, že za Sunnyinu smrt mohla ona.
„Mě taky," povzdechla si Smart.
„A nechceš... nějaký peníze od naší rodiny?" zachovala se Cure přesně tak, jak Smart očekávala.
„Ne, to... po tobě nemůžu chtít."
„Ale můžeš."
„Nemůžu."
„Smartie. Naše rodina je sedmnáctkrát bohatší než ta Perfect Glare. A věř mi, vím to jistě, protože Glareina matka to, kolik peněz má deně vyřvává z okna. Tady máš, nejdřív si vem tohle." Cure podala své přítelkyni balík bankovek.
„Kolik to je?" chtěla vědět Smart.
„Sto tisíc," pokrčila rameny Cure. „Třetina toho, co jsem si letos vydělala."
„To mi nemůžeš dát!"
„Můžu si dělat co chci," políbila udivenou Smart Cure. „Prostě si to někam schovej."
„Děkuju," vděčně se usmála Smart.
„Nemáš zač," ujistila ji Cure a pohladila ji po tváři.
Smart se přitulila ke Cure a po tom, co důkladně probraly Cobbleinu vraždu, obě dvě usnuly.