Vražda v Afektu ✔

VII.

Po obědě, ke kterému Boulder přinesl do kanceláře dvě sýrové pizzy, se Smart vydala k Twilightině škole.
Před budovou už čekala Ash, takže se Smart nemusela znovu setkávat s Twilight, což docela uvítala.
„Ty jsi fakt přišla?" vzhlédla pegaska. Měla úplně rudé oči a bylo vidět, že celou dobu brečela.
„No... jo. Neměla bych?"
„Já myslela, že jsi to říkala jen proto, abych nebyla tak smutná."
„Já lžu jen když je to nezbytně nutné," poučila ji Smart. „Tak pojď."
Dlouho šly mlčky.
„Můžu se tě na něco zeptat?" promluvila po chvíli Ash.
„Jasně, ptej se."
„Jak jsi zjistila, že jsi... no... na holky?"
„V primě jsem potkala Cure, a... k té jsem po asi dvou týdnech, co jsme se znaly, začala cítit něco, co jsem ještě nikdy k nikomu necítila. A jelikož jsem se do té doby s nikým moc nebavila, pokládala jsem to za přátelství. Pak jsme se málem políbily a... já začala tušit, že to asi bude něco... něco víc. No a pak jsme se políbily doopravdy a začaly jsme spolu chodit."
„A jak víš, že jsi bisexuálka a ne lesba?"
„Prostě... to vím." Smart se snažila najít nějaký vhodný příklad. „Tak třeba... Cure je hezká, ale brala bych i... já nevím... natvrdlého asistenta? Pokud by teda Cure nebyla to nejroztomilejší stvoření ve vesmíru. Chápeš?"
„Asi jo," pokrčila rameny Ash. „Ale... kdo je natvrdlý asistent?"
„Náš šéf," vysvětlila Smart.
„A proč tu nebyl?"
„Je línej," pokrčila rameny Smart.
„Aha."
Následovalo ticho, které Ash prolomila svou otázkou. „A... jak jsi o tom řekla rodičům?"
„Pozvala jsem Cure na večeři a během jídla jsme se jí snažily naznačit, že jsme spolu a potom na konci jsme jí to řekly. Nebyla nadšená, ale... zvládla to."
„Taky bych chtěla mít tak hodnou mámu."
„Ale no tak, určitě jí to vadit nebude."
„To neznáš moji mámu."
„Taky jsem se bála, ale pak to bylo v pohodě."
„Hm."
„Koukej, támhle už to je," ukázala Smart na pitevnu.
Když tam došly, Smart zaklepala. Po chvíli jí Cure přišla otevřít.
„Ahoj, Smartie," políbila ji Cure a Ash se zadívala jinam.
„Ahoj," usmála se Smart. „Tohle je Ash. Chtěla by vidět Cobble Jewel."
„No... vlastně proč ne, pojďte dál."
Smart a Ash vstoupily dovnitř.
„Ukážu ti ji, ale... bacha, možná to pro tebe bude trochu... hnusný. A možná ani nepoznáš, že je to ona." Cure odkryla plachtu.
Při pohledu na Cobbleino mrtvé tělo Ash znovu vhrkly slzy do očí. Ash popotáhla a rozvlykala se. „Co... co se jí stalo?" Zeptala se, když byla po pěti minutách schopná popadnout dech.
„P-přečti si pitevní zprávu," vzlykla Cure, kterou to tak dojalo, že začala brečet taky, a ukázala na pět papíru secvaklých k sobě.
Ash si papíry vzala. „Máte tu špatně to datum."
„Ale Ash, to jsou fakta. V dnešní době lze zjistit, kdy smrt nastala."
„U tohohle jste ale musela udělat chybu."
„Já nedělám chyby," upozornila ji Cure. „Ne v něčem, čemu se věnuju sedm let."
„Tak ale teď jste ji udělala."
„Vážně? Proč myslíš?"
„Je tu, že umřela devátého. Ale já jsem ji desátého ještě viděla."
„Cože? V kolik hodin?"
„V půl jedenácté dopoledne. Jela jsem vlakem za mámou do Manehattanu a ona tam byla taky."
„To je hloupost," ujistila ji Cure. „V půl desáté ji našli."
„Ale... to nejde."
„Jedině v případě, že by tohle..." Smart ukázala na mrtvolu. „...nebyla Jewel."
„A kdo to teda je?"
„To nevím," pokrčila rameny Smart. „Ash, jsi si vážně jistá, že jsi ji viděla?"
„Ano, mluvila jsem s ní, byla to fakt ona."
„Někdo zřejmě chtěl, aby to vypadalo, že je Jewel mrtvá."
„Kdo by to chtěl?"
„Tak to vážně nevím."
„Musíme to říct natvrdlému asistentovi," rozhodla Cure.
„Oukej," pronesla Smart a přemístila natvrdlého asistenta, Flighta a Bouldera sem.
„Co to... co to..." Flight byl stále v šoku.
Natvrdlý asistent už si zvykl a Boulder se nechápavě rozhlížel kolem sebe. „Doufám, že k této akci byl nějaký rozumný důvod."
„Jo, totiž..."
„Tak moment," zarazil se Boulder. „Co děláme na pitevně, proč je tahle holka oblečená jako soudní lékařka, proč má tahle u sebe pitevní zprávu a proč jsem, sakra, nemohl dojíst ani jednu blbou housku se salámem!?"
„Klid, Bouldere."
„Cobble byla předevčírem v půl jedenáctý viděna, jak jede vlakem směrem na Manehattan."
„To je blbost," usoudil Flight. „To už byla půl dne mrtvá."
„Já vím, a jelikož si je Ash stoprocentně jistá, myslím si, že ta mrtvá není Jewel."
„Takže Jewel žije?" Ash se rozzářila.
„To nevím, ale pokud ne, ještě jsme ji nenašli."
„Ale když to není ona, kdo to je?" chtěl vědět Flight.
„Někdo, kdo vypadá jako ona," odpověděla Smart. „Vrah si zřejmě zjistil, že Jewel vypadá jako jeho oběť. Pak se ale nějak musel postarat o to, aby Jewel nikdo nepotkal. Zřejmě věděl, že jede do Manehattanu. Geniální vražda. Bohužel ne dost. Ale obávám se, že ji buď unesl, nebo, a to je pravděpodobnější, zabil. Je mi to líto, Ash."
„Musíme projít seznam pohřešovaných, abychom zjistili, kdo to je," rozhodl natvrdlý asistent.
„Počkejte, já jdu s váma, hrozně mě to zajímá." Cure řekla nějakému svému kolegovi, aby to převzal za ní a šla si pro tašku.
„Jdeš taky, Ash?" podívala se na pegasku Smart.
„Asi... asi jo, pořád je nějaká šance, že Jewel žije."
Smart rozzářila roh modrou magií a přemístila je všechny do kanceláře.
Boulder zapnul počítač. „Jedna tu je. Vypadá skoro stejně jako Jewel. Jmenuje se Silent Stone."
Smart, Cure, natvrdlý asistent, Flight a Ash se nahrnuli k počítači. Klisna na fotce by skutečně mohla být ta mrtvá.
„Takže žádná vražda v afektu. Pečlivě promyšlená vražda to byla! Úplně jí rozmlátil obličej a cutie mark, aby nebylo možné určit, kdo to je. Proč vůbec jela do Manehattanu?"
„Prý jela za babičkou."
„Bouldere?"
„Co zas?"
„Přiveď Feara a Grizeldu."
„Jo, jasně," zabručel Boulder. „Proč nikoho nezajímá, že se chci najíst?"
„Dělej, nebo máš padáka!"
„Ehh... ale ty mi nemůžeš dát padáka." „To mě nezajímá, jdi."
„Jo, fajn."
Po chvíli se Boulder vrátil.
„Už nás konečně pustíte?" otázal se Fear.
„Až mi řeknete, jak to doopravdy bylo s tím hřbitovem."
„Já jsem tam byla!"
„Já tam taky byl!"
„Vážně, Feare? A co nám řekneš na to, že máme svědka, který tě včera viděl ve škole?"
„Cože? Tys mě viděla?"
Ash přikývla.
„Já... já jsem na tom hřbitově nebyl. Bál jsem se. Ale prosím, já nechci do vězení!"
„Tam ani nepůjdeš," ujistil ho natvrdlý asistent. „Ta mrtvá není Jewel. Můžete jít. Oba."
Fear a Grizelda se rozběhli pryč.
„Tak a můžeme začít od začátku," povzdechl si natvrdlý asistent.
„Co budeme dělat?"
„Já, Smart a Flight jdeme za rodiči té Silent Stone," rozhodl natvrdlý asistent. „Bouldere, ty tady zůstaneš..."
„Já chci taky jít!"
„Můžeš si na mém počítači zahrát Minecraft," povolil mu natvrdlý asistent.
Boulder vypadal, že tato možnost mu vyhovuje a sedl si k počítači.
„A co já?" chtěla vědět Cure.
„Ty můžeš jít taky."
„Chceš jít i ty, Ash?"
„Asi ne, radši už půjdu."
„Dobře, měj se."
„Ahoj."
Když Ash odešla, Smart, Cure, Flight a natvrdlý asistent se vydali k autu.
Smart a Cure si sedly dozadu, takže Flight mohl obsadit vysněnou přední sedačku.
„Kde že její rodiče bydlí?"
„Zadal jsem to do navigace, ale už si to nepamatuju," pokrčil rameny Flight.
„No ty jsi teda detektiv," poznamenala Cure.
„A co ty? Ty taky nejsi dobrá soudní lékařka!"
„Rozhodně lepší, než ty jsi vyšetřovatel."
„Prosímtě, vždyť jsi v životě nikoho nepitvala! Rozhodně jsem ve své profesi lepší!"
„Chceš se vsadit?" ušklíbla se Cure. „Až příště někoho zabijou, já sama provedu pitvu, sama určím příčinu smrti a ty najdeš vraha. Sám."
„Beru. O kolik?"
„O pětikilo."
Flight si odfrkl. „Tak málo? Bojíš se, že selžeš, co? Aspoň o pět táců!"
„Padesát," procedila mezi zuby Cure.
„Ty jsi hloupá, stejně vyhraju! Ale budiž, aspoň budu mít víc peněz."
Cure se uchechtla a Smart a natvrdlý asistent zadržovali smích.
„Už jsme tady," prohlásil natvrdlý asistent.
Všichni čtyři vystoupili z auta.
Stáli před dvoupatrovým žlutě natřeným domem.
Tentokrát raději zaklepala Smart, protože dům nevypadal moc pevně.
Po chvíli se dveře otevřely a v nich stala asi třináctiletá klisna.
„Mami?" zahučela. „Je tu nějaká banda podivných individuí."
Natvrdlý asistent jí poklepal na rameno a Smart jí ukázala Solverův odznak.
Klisně došlo, co právě udělala a rozběhla se pryč.
Smart, Cure a Flight vyprskli smíchy a natvrdlý asistent pozdravil klisnu, která právě přišla.
„Dobrý den, jsem... od policie," dořekl, když mu došlo, že představit se jako natvrdlý asistent by asi nezajistilo, že si o něm klisna bude myslet, že to má v hlavě v pořádku. „Oddělení vražd."
„Proboha," klisna si zakryla ústa kopytem. „Jste tu kvůli Silent Stone, že?"
Natvrdlý asistent pokýval hlavou.
„Je... mrtvá, viďte?"
„Nejspíš ano," sklopil oči natvrdlý asistent. „Potřebujeme něco, co bylo její."
„Jistě, zavedu vás do jejího pokoje." Klisně zřejmě vůbec nevadilo, že dvě sotva patnáctileté klisny tvrdí, že jsou od policie.
„Tady je její postel, tohle je skříň s oblečením a tady... tady měla knížky..." Klisna to nevydržela a začala brečet. „O-omlouvám se, já..."
„V pořádku. Není na tom nic špatného. My se tu trochu porozhlédneme, abychom mohli zajistit stopy, ale můj kolega Shining Flight vám určitě s radostí uvaří čaj."
„Jo. Jasně," zavrčel Flight a snažil se znít co nejslušněji.
Cure přešla k posteli a sebrala z polštáře několik vlasů. „Tohle by mělo stačit k porovnání s vlasy oběti."
„To je všechno?" chtěla vědět Smart.
„Jistě, že ne, musíme se podívat po něčem, co by nám mohlo pomoct v odhalení vraha." Natvrdlý asistent otevřel náhodný šuplík. „Tady jsou bonbóny. Tady taky. I tady. Jo, tady taky. Ale tady je deník!"
„Jak poznáš, že je to deník?" chtěl vědět Flight, který svou kuchařskou kariéru ukončil tím, že rozstřihl sáček s čajem, jeho obsah nasypal na talířek, ten dal na dvě minuty do mikrovlnky, přesypal do šálku a zalil studenou vodou. Celý akt zakončil tím, že se touto podivnou směsí polil.
„Je to napsaný na obalu," podal vyčerpávající vysvětlení natvrdlý asistent.
„Aha."
Natvrdlý asistent deník vypáčil a otevřel na první straně. Jelikož se Silent Stone příliš nerozepisovala, dalo se z deníku vyčíst pouze to, že Silent Stone šla do školy, pak se vrátila a zbytek dne byla na počítači.
Důkladné prohledání pokoje taky nebylo příliš užitečné.
Zrovna když natvrdlý asistent prohledával polici s knihami, objevila se ve dveřích klisna, která jim otevřela. „Co děláte v Silentině pokoji!?"
„Naši práci," poučil ji natvrdlý asistent.
„M-myslela jsem, že jste tu kvůli tátovi."
„Proč?"
„Vy ještě neznáte vraha?"
„Ne."
„Počkat. Takže on ji nezabil!?"
„Kdo?"
„Táta. Myslela jsem, že... ale to nic."
„Ne, dořekni to." Smart pomocí magie přemístila Silentinu sestru zpátky do pokoje.
„Ne, to..."
„Dořekni to," zopakoval Smartinu větu natvrdlý asistent a klisna sklopila oči.
„Dobře. Rodiče se před třemi lety rozvedli a já a Silent Stone jsme začaly bydlet u mámy. Táta řekl mámě, že se pomstí."
„Jak se jmenuje?"
„Silent Fame."
„A kde bydlí?"
„To nevím, často se stěhuje. Ale jestli vám to pomůže, před těmi třemi roky vykradl banku, budete tam mít záznam."
„Dobře, děkujeme." Natvrdlý asistent se otočil na svého kolegu. „Flighte?"
„Jasně, šéfe." Flight se sebral a odpochodoval pryč.
„Tak my taky půjdeme," rozhodl natvrdlý asistent.
„Počkejte, můžu se zeptat?"
„Jasně."
„Proč jsou u policie dvě patnáctileté klisny?"
„Obě ne, Cure má trochu... jiné povolání."
„Aha. A jak dlouho už u vás Smart pracuje?"
„Moc dlouho ne."
„A co děláš ty, Cure?"
„Soudní lékařku," odvětil natvrdlý asistent dřív, než ho Smart stihla zadržet.
„To jde? V patnácti?"
„Jak vidíš, tak jo."
„A to tam nikomu není divný, že tam s nima pracuješ?"
„Za těch sedm let už si zvykli," pokrčila rameny Cure a klisna na ni vytřeštila oči.
„Měj se." Natvrdlý asistent následovaný Smart a Cure vyšel ze dveří a posléze i z domu.
„Sakra." Natvrdlý asistent sibuvědomil, co způsobil.
„Co je?"
„Řekl jsem Flightovi, ať se jde podívat, jestli ho nemáme v záznamech a on odjel v mém autě!"
Smart obrátila oči v sloup a přemístila skupinu retardů zpět do kanceláře.