Vražda v Afektu ✔

VI.

Po výslechu Cobble Glare bylo to jediné, co se policie dozvěděla, že Cobble na svou dceru kašlala a věnovala se spíš svojí práci, než rodině.
„Flighte?"
„Natvrdlíku?"
„Chci, abys šel do té školy a zeptal se naprosto všech, jestli mezi šestou hodinou večerní a osmou hodinou ranní někdo z nich viděl Grizeldu nebo Feara.
„To nemůžeš myslet vážně, víš, kolik žáků v té škole je!?"
„Právě že vím. Proto tam taky posílám tebe," ubezpečil ho natvrdlý asistent.
„Jo, zejtra tam půjdu," zavrčel Flight. „Teď už by to stejně nemělo cenu."
„Dobře," kývl natvrdlý asistent. „Bouldere? Ubytuj ty dva šašky v jejich cele."
„Provedu, šéfe," ujistil ho Boulder.
„Dobře. Vy ostatní můžete jít, stejně už je za deset minut pět."
Smart a Flight se zvedli a odebrali se do svých domovů.
Cestou Smart potkala Cure.
„Ahoj, Curie," políbila ji.
„Ahoj." 
„Našla bys na večeři?"
„Jasně, ráda," usmála se Cure.
Obě klisny zamířily do nejbližší restaurace.
Cure si dala řízek s bramborem a Smart si objednala těstoviny se smetanovou omáčkou, protože brambor měla až po krk.
A ačkoliv Smart trvala na tom, že to zaplatí, Cure nakonec stejně byla ta, která přišla o sto devadesát korun.
„Nechtěla bys u nás přespat?" navrhla Cure.
„Nechtěla bys spíš spát ty u nás?"
„Summer Star mě nesnáší," namítla Cure.
„Nedá se říct, že by tě nesnášela..."
„Nenávidí náš vztah. Ale proč se tak začala chovat až na konci roku? Před tím jsme byly taky spolu a jí to nijak zvlášť nevadilo."
„Ta její kámoška, Perfect Glare, jí řekla, že být na holky je špatný a ona ji teď bere jako svůj vzor. Takže mluví jako ona, chová se jako ona a myslí jako ona."
„Jo, tak podobnej vzor jsem já do svých deseti let viděla v tátovi," rozesmála se Cure. „Tak jsem se vlastně i stala soudní lékařkou."
„Já nikdy vzor neměla," svěřila se Smart. „Teda pokud se nepočítá Augustus."
„Půjdeme teda ke mně?" chtěla vědět Cure.
„Tak jo," souhlasila Smart a přemístila obě před pitevnu.
Cure odemkla a spolu se Smart se vydala do horních pater. Nedávno totiž byly přistaveny i další dvě patra. To Smart sice připadalo pro čtyři členy domácnosti zbytečné, ale vypadalo to, že všechny místnosti mají řádné využití.
Aid sice pořád brblal, že za ty peníze, které investovali do těch dvou pater, mohli koupit dům, ale většina rodiny považovala za výhodu, že to ta většina rodiny má blízko do práce, takže měl Aid smůlu.
„Ahoj, Aide!" houkla Cure, když si všimla, že tu má její bratr věci.
„Nazdar," zavrčel Aid. „Jak ti šlo to tvoje řezání do mrtvol?"
„Ohromně vtipný," zabručela Cure.
„Co je? Jen se snažím zajímat o svoji sestru!"
Cure obrátila oči v sloup.
„Máš s tím nějakej problém?"
„Ne," zamumlala Cure.
„Tak ať to tak zůstane."
„Koukej, kdo tu je," odvedla Cure řeč jinam a ukázala při tom na svoji přítelkyni.
„Nebyla tu nedávno?"
„Byla tu před měsícem a půl."
„A to spolu jako chodíte, že spolu furt jste!?"
„Máš s tím problém?"
„Je mi to srdečně jedno."
„Tak u toho zůstaň a dál studuj."
„Proč bych měl studovat, vždyť jsem loni odmaturoval."
„No na vejšku."
„Vejšku? To jako musím mít?"
„Měl bys."
„Někdy v budoucnu bych chtěl studovat práva, ale..."
„Počkej, práva?"
„No."
„Ty nebudeš studovat medicínu!?"
„Proč bych měl?"
„Je ti jasný, že budeš za posledních tři sta let první člověk z naší rodiny, kdo nevystuduje medicínu?"
„Jo, ale... snad si mužů vystudovat co chci!"
„Jo. Jasně, ale... stejně bys měl vystudovat medicínu."
„Ale já nechci bejt doktor," zavrčel Aid. „Chci být právník."
„Fajn, jak myslíš," pokrčila rameny Cure. Snažila se vypadat klidně, ale bylo jasně vidět, že zrovna z tohohle moc nadšená není.
„Tak pojď, Smart," vyzvala ji Cure a obě dvě se vydaly do Cureina pokoje.
„Zjistili jste něco?" chtěla vědět Cure.
„Nic moc," pokrčila rameny Smart. „Zadrželi jsme poníka a gryfonku, protože zítra se Flight půjde zeptat jejích spolužáků, jestli ji v době vraždy neviděli."
„Prosímtě, běž s ním."
„Proč?" nechápala Smart.
„Flight má příšernou paměť. Nezapamatuje si nic a když půjdeš i ty, bude to lepší."
„Jo, tak... já teda půjdu," souhlasila Smart, i když se jí moc nechtělo.
„Třeba na něco přijdeš. Umíš si skvěle něco odvodit. To neumí ani natvrdlý asistent, tedy aspoň ne tak dobře."
„No když myslíš..." Smart zrudla.
Cure se rozesmála a políbila ji.
„Jak to děláš?" chtěla vědět Smart.
„Co jak dělám?"
„Jak děláš, že když mluvíš nebo prostě jenom... jenom existuješ, tak mě to nutí tě úplně zbožňovat."
„Stejný efekt máš i ty, Smartie. Nebo teda aspoň na mě."
Smart se usmála a přilehla si ještě blíž.
Cure ji k sobě přivinula a Smart zavřela oči, protože byla po celodenním vyšetřování unavená. Za chvíli obě klisny usnuly.
Druhý den ráno ji vzbudil Curein budík.
Bylo sedm ráno, takže pravý čas vyrazit.
Polibkem se rozloučila s Cure a vydala se na policii. Nikdo si toho, že tam prochází čtrnáctiletá holka, nevšímal, takže Smart usoudila, že těch "strážců zákona", jak je natvrdlý asistent trefně pojmenoval, už moc nezbylo.
„Ahoj!" pozdravila, když vešla dovnitř.
„Ahoj, Smart. Dneska půjdeš s Flightem," informoval ji natvrdlý asistent.
Za normálních okolností by se Smart naštvala, ale vzhledem k tomu, že to měla v plánu navrhnout, neřekla nic.
„Můžeme si půjčit auto?"
„Máš vůbec řidičák?"
„Jo," odsekl Flight.
„Tak jo, ale prosím tě, snaž se nevybourat."
„Rozkaz, šéfe." Flight následovaný Smart se odebral k autu.
„Fakt to umíš řídit?" ujišťovala se Smart než vstoupila do auta.
„Jako detektiv bych měl umět řídit."
Dostatečně uklidněná Smart nasedla a Flight si sedl za volant.
„I když je pravda, že totéž se říká i o inteligenci, ale Boulder je vymaštěnej jak necky."
Až na Flightovy značně nepovedené pokusy napodobit pěvecké dovednosti zpěváků v rádiu jeli zbytek cesty mlčky.
„A jsme tady," prohlásil Flight a při parkování poškrábal tři auta.
Po příchodu do Twilightiny školy byla Smart Flightem požádána, aby Twilight poprosila, jestli by nebyla tak hodná a nepustila je ke školnímu rozhlasu.
„Jo, jasně," uhnula Twilight, která už zřejmě nestála o žádný konflikt.
„Mluvíš ty," informoval ji Flight.
„Proč ne ty?"
„Protože mám větší hodnost než ty."
„Máme stejnou hodnost," upozornila ho Smart.
„To je jedno, stejně mluvíš ty."
„Dobře, fajn," zavrčela Smart a zmáčkla zelené tlačítko. „Prosím všechny, kdo viděl devátého srpna od sedmi hodin večer Grizeldu nebo Feara, aby se okamžitě dostavili do ředitelny. Pokud se ukáže, že je někdo viděl a neoznámil to, onen poník bude sedět v base!"
O chvíli později se dostavilo sedmnáct poníků. Ačkoliv to byla škola pro všechny rasy, tři čtvrtiny žáků byli právě poníci, protože ostatní rasy zřejmě ještě moc v přátelství nevěřily.
„Měla jsi říct celé jméno," zavrčel Flight, když šestnáctý poník odcházel.
„Nemohla jsem vědět, že má Fear bratra!" ohradila se Smart.
„Další!" houkl Flight.
Dovnitř vstoupila asi třináctiletá žlutá pegaska. „Dobrý den," špitla.
„Jméno?"
„Lightless Ash."
„A co nám chceš říct?"
„Viděla jsem Feara."
„Kterého?"
„Jmenuje se Mourning Fear."
„Vážně?"
„Jo."
„Kdy jsi ho viděla?
„Večer. Někdy kolem deváté."
„Ty jsi tam taky nebyla, když Twilight četla tu pohádku?"
„Byla, ale Twilight chce, aby šli všichni spát podle jejich věku, takže první stupeň jde spát v sedm, druhý v devět a třetí v deset."
„Na prvním stupni jsem chodila spát v půl desátý," konstatovala Smart.
„To nikoho nezajímá," ujistil ji Flight.
„Twilight soudí podle sebe," vysvětlila Ash.
„A kde jsi ho viděla?"
„Šla jsem do svého pokoje a viděla jsem ho jít do jeho pokoje."
„Všiml si tě?"
„Ne."
„A byl tam ještě někdo další?"
Ash zavrtěla hlavou.
„Myslel jsem, že je vás na druhém stupni víc."
„Před dvěma týdny mě Twilight zavřela na samotku, která je na opačné straně školy."
„Proč?" chtěl vědět Flight.
„Porvala jsem se jednou klisnou a zbila jsem ji tolik, že musela do nemocnice," přiznala Ash.
„Proč?"
„Řekla, že je to moje vina, že se tu s ní nikdo nebaví."
„A jak se ta klisna jmenovala?"
„Cobble Jewel. Ale ona byla na mě vážně zlá, vážně! Prostě jsem vybuchla... ale už je v pořádku."
Smart se podívala na Flighta a čekala, že se na ni taky podívá, protože mu dojde, že by Ash teoreticky mohla mít motiv. Ten ale nepřestával klidně hledět před sebe. Asi o patnáct vteřin později se Flight zatvářil, jako kdyby právě rozluštil největší záhadu vesmíru a podíval se na Smart.
Ta rozpačitě pozvedla jedno obočí a Flightovi docvaklo, že není jediný, kdo na tuto skutečnost přišel.
„Co se stalo?" nechápala Ash.
Smart vytáhla starý Solverův odznak, který našla v šuplíku svého stolu. „My jsme... od policie."
„Já vím, Twilight nám říkala, že vyšetřujete krádež peněženky."
„Jsme z oddělení vražd," namítla Smart.
„Cože!? Fear je..."
„Ne, Fear není mrtvý."
„Tak kdo!?"
„Cobble Jewel," řekl Flight.
„To je blbost!"
„Proč myslíš? Nepraštila jsi ji dost silně!?" zavrčel Flight.
„Prosím!?" zaječela Ash a praštila kopytem do stolu.
„Uklidněte se!" zaječela Smart trochu hlasitěji, než původně chtěla. „Tak... proč si myslíš, že je to blbost."
„To... to není možné!"
„Je mi líto, Ash, ale je to pravda."
„Lžete! Jewel neumřela. Jewel ne! Prosím, řekněte mi, že to nebyla Jewel!" Ash začala brečet a Smart napadlo, že kdyby byla zabita Cure, reagovala by dost podobně.
„Vážně mě to mrzí, ale byla to ona."
Ash nebyla pro pláč schopná ani odpovědět.
Takhle to bylo ještě dalších asi deset minut.
„Ash?" promluvila pak Smart, když si myslela, že už přestane brečet. „My víme, že tě to mrzí, ale vypadá to, že jsi ji znala opravdu dobře. A pomohlo by nám, kdybys nám odpověděla na několik otázek."
„D-dobře," popotáhla Ash.
„Jak dlouho jsi Cobble znala?"
„Od první třídy jsme se bavily hlavně spolu. A dost jsme se izolovaly od ostatních."
„Měla nějaké nepřátele?"
„Dá se říct, že všechny, komu tahle přátelská diktatura vyhovuje."
„Myslíš, že to byl motiv?"
„Detektivové jste vy," podotkla Ash.
„Jo. Jasně. A... jaký byl váš vztah s Cobble?"
„Byla úžasná, já... zbožňovala jsem ji. Jako kamarádku, i jako... já... milovala jsem ji," znovu se rozbrečela Ash. „Byla úžasná."
„To chápu," sklopila oči Smart.
Ash se zarazila. „Váš... váš přítel umřel?"
„Ne, ale... mám přítelkyni. Ta žije. Jmenuje se Cure."
„Vážně? Vy jste lesba?"
„Ne, jsem bisexuálka, ."
„Já... jsem lesba," sklopila oči Ash.
„To je Cure taky. Nemusíš se za to stydět, je to normální. V dnešní době už jo."
„Ale máma... mě vyhodí, když jí to řeknu."
„Jestli to udělá, věř mi, že se osobně postarám o to, aby ji za to zavřeli."
„Vážně?"
„Vážně," ubezpečila ji Smart.
„A... můžu ji vidět?"
„Koho?"
„Jewel. Prosím, chci jí... chci se s ní rozloučit."
„Tak já... se zeptám Cure," slíbila Smart.
„Proč?"
„Cure je soudní lékařka."
„Fakt?"
„Jo. Bude se ti líbit, je hrozně milá. A taky dost roztomilá."
Ash se zasmála. „Díky, jste hodná."
„Můžeš mi tykat," dovolila jí Smart. „Ostatně nejsem o moc starší než ty."
„Vážně? Kolik ti je?"
„Čtrnáct, v listopadu mi bude patnáct."
„Mě bude v březnu třináct," pochlubila se Ash. „A to jde, být detektiv, když ti je čtrnáct?"
„Šéf chce ze Celestie vytáhnout co nejvíc peněz," pokrčila rameny Smart.
„Aha. A... kdy se půjdeme podívat na Jewel?"
„Klidně dneska odpoledne. Po obědě sem pro tebe přijdu a spolu tam půjdeme."
„Dobře, děkuju," usmála se Ash.
„Není zač, ahoj, Ash."
„Ahoj."
„Smart?" podíval se na ni Flight. „Cure je..."
Smart se ušklíbla.
„Ha. Ha. Moc vtipný, Smart, ale ta holka ti to fakt uvěřila..."