Vražda v Afektu ✔

III.

Další tři hodiny se v této detektivní kanceláři probíral vzhled a způsob života mladší sestry soudního lékaře, k čemuž Smart neměla co říct, protože ji v životě neviděla. Ale prý byla hezká.
Když zrovna byli u toho, že prý pracuje v kadeřnictví, zazvonil telefon.
„Shining Flight, kriminální policie."
„To mám zvedat já!" upozornil ho natvrdlý asistent.
„Jasně, budeme tam," ignoroval ho Flight.
„Co se stalo?" zavrčel natvrdlý asistent.
„Zas někoho zabili," otráveně položil sluchátko Flight a Smart by se velice ráda dozvěděla, proč tu mají stále ještě pevnou linku.
„A proč s tím pořád volají nám?" stěžoval si hřebec, o kterém se Smart už stihla dozvědět, že se jmenuje Boulder, což bylo, vzhledem k tomu, že je taky jednorožec, dost zvláštní, když je to spíš jméno pro zemní poníky.
Jednu chvíli se ho na to chtěla zeptat, ale nerada by se dozvěděla, že nějakého člena jeho rodiny kdysi zavalil balvan.
„To bude možná tím, že pracujeme na oddělení vražd," odpověděl mu po chvíli trapného ticha natvrdlý asistent.
Smart spolu s Flightem vyprskla smíchy.
„Kde se to stalo?" chtěl vědět natvrdlý asistent.
„To... jsem zapomněl," nervózně se usmál Flight.
„A to je přesně ten důvod, proč to mám brát já," nechal se slyšet natvrdlý asistent, zatímco Flight se v mobilu snažil najít číslo soudního lékaře, který by to, vzhledem k tomu, že tam taky jede, měl vědět.
„Našli ji na dětském hřišti na západě Canterlotu," oznámil Flight, když soudní lékař usoudil, že má dost peněz a svolil, že mu to řekne, aniž by mu Flight musel zaplatit tři miliony. 
„Tak pojďte," vyzval zbytek místnosti natvrdlý asistent, když se nikdo dlouho nezvedal.
Smart, Flight a Boulder se sebrali a následovali svého šéfa do auta, kde Smart dala jasně najevo, že nikde jinde, než vepředu sedět nebude, takže si Boulder pokorně sedl dozadu a Flight šel na autobus.
Asi za deset minut dorazili k dětskému hřišti a Smart se musela smát, protože dobře věděla, že autobus s Flightem přijede až za tři minuty.
To, kde je tělo, šlo poznat poměrně jednoduše, poněvadž už se to zřejmě rozkřiklo a okolí tudíž bylo plné zvědavých čumilů a novinářů, o kterých se natvrdlý asistent vyjádřil několika ne zrovna slušnými slovy.
„Ahoj!" pozdravil natvrdlý asistent všechny přítomné.
Až teď si Smart všimla klisny sklánějící se nad mrtvým tělem asi čtrnáctileté zemní klisny.
„Cure!" zavolala na svoji přítelkyni.
„Smart!" rozzářila se Cure a políbila ji.
„Tak... jak se to stalo?" zeptal se natvrdlý asistent po chvíli.
„Vrah ji praštil ji touhle lopatou..." ukázala na opodál ležící lopatu, „...do hlavy, ona spadla a pachatel ji pak toutéž lopatou ubil k smrti."
„A zjistili jste totožnost oběti?"
„Jo," kývla Cure. „Měla u sebe školní tašku. Podle sešitů jde o jistou Cobble Jewel, která chodila do sedmé třídy na Twilightině škole přátelství. Ale je štěstí, že tady tu tašku měla, jinak by se, vzhledem k množství ran na jejím obličeji, těžko určovala její totožnost."
„A... kdy zhruba umřela?"
„Včera. Někdy mezi sedmou a desátou hodinou večerní. Víc budu vědět až po pitvě." Cure se se všemi přítomnými rozloučila, věnovala Smart polibek a vydala se do pitevny.
„To vypadá, jako kdyby ty mrtvoly fakt pitvala," vyjádřil se Flight.
Smart pokrčila rameny. „Neboj, jen ten drb pomáhá šířit. Celá škola o ní mluví jako o soudní lékařce, i když nikdo nevěří tomu, že by fakt pitvala."
„Jo aha," pokýval hlavou Flight a zřejmě Cure vyhodnotil jako puberťačku, která chce být zajimavá a tak roznáší drby sama o sobě.

...

„Takže." Natvrdlý asistent vstoupil do místnosti. „Úkoly jsou následující - Smart a Flight se seberou a půjdou se podívat do té školy. Pak zavolají Boulderovi, který mezitím zjistí adresu rodičů té klisny. Pak se Smart a Flight seberou a vyslechnou její rodiče a lidi v sousedství. Boulder půjde před budovu odpovídat novinářům na dotěrné otázky. Tyto aktivity by vám měly stačit až do večera."
„A co budeš dělat ty?" chtěla vědět Smart.
„Já..."
„To by se ti líbilo, co?" nakrknul se Flight. „Půjdeš s náma, jsi přece hlavní detektiv."
„Tak fajn," zavrčel natvrdlý asistent.
Smart, Flight a natvrdlý asistent se odebrali na určené místo.
Škola přátelství byla obrovská vyzdobená budova, jejíž autor zřejmě nevěděl, že opravdu není nutné, aby byly na každém kroku kytky.
Natvrdlý asistent vší silou flákl klepadlem do plechových dveří a zřejmě tak narušil statiku této podivné stavby.
Otevřít přišla sama princezna Twilight.
„Dobrý den," pozdravila Smart, zatímco natvrdlý asistent a Flight sebou na znamení úcty praštili o zem.
„Vítejte ve škole přátelství, máte nějaké přání?"
„Kriminální policie," poučila ji Smart a ukázala jí Flightův odznak.
„Stalo se něco?"
„Ne, asi se jen chceme naučit, jak se okrádat o náš drahocenný čas přítelíčkováním se s ostatními poníky," obrátila oči v sloup Smart.
„Přátelství je o tom, mít někoho, na koho se můžeš spolehnout. Někoho, kdo tě podrží v každé situaci. Přátelství je úžasné."
„Ne, přátelství je ztráta času," odporovala Smart a natvrdlý asistent do ní strčil a zamumlal, ať se chová slušně.
„To není."
„Ale je," trvala na svém Smart. „Mimochodem, jedna vaše studentka byla zavražděna, ale pokud se chcete dál hádat o tom, jestli je přátelství hovadina, nebo ne, klidně můžeme pokračovat."
„Cože!? Jak je to možné!?"
„Vrah ji umlátil lopatou," podala vyčerpávající vysvětlení Smart.
„Kdo ji zabil?" chtěla vědět Twilight.
„Kdybychom to věděli, neobtěžovali bychom se za vámi chodit," odvětila Smart.
„Až to zjistíte, chtěla bych s ním mluvit."
„Proč, progalaxii?"
„Chtěla bych ho přesvědčit, že to co udělal, je špatné."
„A to jako proč?"
„Abych mu mohla odpustit a z něho by se stal poník s dobrými úmysly."
„To nemůžete myslet vážně."
„Proč bych nemohla? Všichni poníci jsou hodní a milí. Jen je s nimi třeba si promluvit.
„Tak hodně štěstí," zavrčela Smart. „Ale musíme vás vyslechnout. Kde jste byla včera mezi sedmou a desátou hodinou večerní?"
„Tady," pokrčila rameny Twilight. „Četla jsem studentům pohádku."
„Panebože," obrátila oči v sloup Smart. „A můžete mi říct něco o Cobble Jewel?"
„Jistě. Byla velmi samotářská a všeobecně úplný opak správného poníka. Několikrát dokonce odmítla jít na skupinovou debatu mezi studenty. To jsem si začala dělat starosti o její duševní zdraví. Domluvila jsem jí několik sezení s psychiatrem, ale ani jednou tam nešla. Říkala, že je v pořádku, ale její chování svědčilo proti ní."
Smart se začala nahlas Smát a natvrdlý asistent a Flight se to, že se smějí, pokusili skrýt kopyty.
„No vy jste teda policie na úrovni," ohodnotila je naštvaně Twilight.
„Zhruba na stejné úrovni jako vy princezna."
Twilight něco naštvaně zamumlala.
„Jo a mimochodem," připomněla jí Smart. „historie se opakuje neustále - jestliže je tohle první Equestrijský triumvirát a Luna je Crassus a Tia Pompeius, vy budete asi Julius Caesar. A měla byste doufat, že mě není předurčeno být Brutus." Smart se otočila a odešla.
Natvrdlý asistent a Flight se rozběhli za ní, aby se princezna náhodou nerozhodla si vylít vztek na nich.
„Zeptáme se na ni i některých studentů," rozhodl natvrdlý asistent.
„Ahoj," zastavila Smart náhodnou partičku čtyř hříbat a dvou gryfonů.
„Dobrý den," pozdravili všichni současně, jako kdyby to měli nacvičené. „Je nám ctí, že můžeme být vzděláváni v této skvělé škole přátelství a je nám potěšením, že jsme byly vybráni, abychom tu studovali."
„Nebojte se, já jsem od policie, přede mnou můžete mluvit normálně."
Všichni si očividně oddechli.
„Znáte Cobble Jewel?" zeptala se Smart.
„Tu tady zná každý." 
„Je to naše kamarádka."
„Všichni v téhle škole ji obdivují."
„Vážně? Proč?"
„Je jediná, kdo se Twilight dokáže postavit."
„Postavit?"
„Jo."
„Je jediná, kdo zvládl být v tomhle komunisticko-fašistickém koncentráku tak dlouho a být pořád sama sebou."
„Jo. Ostatní... zcvokli."
„Ať už víc nebo míň, všem nám to tu leze na mozek." 
„Můžu se jen zeptat?" přiblížil se natvrdlý asistent. „Proč jsi svoji školu nazvala komunisticko-fašistickým koncentrákem?"
„Nemáme tu vůbec žádnou svobodu. Na všechno se musíme ptát. Nesmíme projevovat svůj názor. Nesmíme se hádat. Nesmíme projevovat smutek ani nesouhlas. Je to hrůza."
„To je mi líto," vyjádřil soucit Flight.
Pak natvrdlému asistentovi zazvonil mobil. „Haló? Ahoj, Bouldere. Ne, nezajímá mě, kde žila teta matky sestřenice jejího otce, zajímá mě, kde žijí její rodiče. Jo, zjisti to a pošpěš si, nebo nechám tvoji bezvýznamnou práci dělat někoho jiného!" Na to to položil a Flight a Smart vyprskli smíchy.
„Nashledanou," zamávala nám synchronizovaně parta hříbat a dvou gryfonů.
„Nashledanou," opětoval jim pozdrav policejní tým.
Smart, natvrdlý asistent a Flight se vydali do restaurace, jelikož usoudili, že to Boulderovi bude ještě chvíli trvat.
Usadili se u stolu a jelikož Smart ani Flight neměli peníze, koupil natvrdlý asistent každému těstoviny se sýrovou omáčkou a sobě sýrovou pizzu.
Uprostřed jídla zavolal natvrdlému asistentovi Boulder. „Haló?" zvedl to natvrdlý asistent. „To jsi ty? Co zas chceš? Jo, jasně, jedem tam."
„Co se stalo?" položil hloupou otázku Flight.
„Boulder pro jednou splnil rozkaz a řekl nám, kde bydlí rodiče té klisny."
Všichni se tedy zvedli a vydali se na autobusovou zastávku, protože dům byl na druhé straně Canterlotu a ani jednomu z nich se nechtělo tuto vzdálenost překonávat pěšky.