Vražda v Afektu ✔

X.

„Já jsem myslela... myslela jsem... bála jsem se."
„Proč?"
„Oni mě unesli!"
„Kdo?"
„Já nevím!" brečela Jewel. „Nikoho z nich jsem neviděla!"
„To ale nevysvětluje, proč jsi před námi utekla," namítl natvrdlý asistent.
„Myslela jsem, že jste to vy."
„Aha."
„A jak jsi jim utekla?"
„Já... povedlo se mi přetrhnout provaz, kterým mě přivázali."
„Kdy jsi jim utekla?"
„Včera."
„A při tom útěku jsi je neviděla?"
„Ne," zavrtěla hlavou Jewel.
„A v jakém domě to bylo?"
Jewel se rozhlédla kolem. „V tamtom," ukázala na nějakou barabiznu.
„Flighte, Bouldere běžte se tam podívat."
„Ale..."
„Běžte, my zatím odjedeme zpět do Canterlotu."
„A jak se tam dostaneme my?"
„To už není moje starost, běžte."
Natvrdlý asistent zastavil nahodné auto. „Dobrý den, kriminální policie, potřebuju auto."
Řidič s nenávistným výrazem vystoupil a přenechal auto natvrdlému asistentovi. „Poldové jsou svině," vyjádřil se hřebec a vhledem k asistentově výrazu měl štěstí, že v Equestrii vládne demokracie a tudíž má každý občan právo na svůj názor.
Natvrdlý asistent si sedl za volant, vedle něj Wildfire, za ně Smart a Cure a dozadu byla posazena Jewel.
Dalších několik hodin Cure dokončovala svůj proslov o sečných ranách. Když už si ostatní mysleli, že je konec, začala o řezných ranách, ale to už Smart naštěstí spala, takže toho byla ušetřena.
Jediný, kdo měl smůlu, byl natvrdlý asistent, který usnout nemohl, protože řídil a kdyby usnul, s nejvyšší pravděpodobností by naboural do nejbližšího auta.
Když dojeli k policejní stanici, bylo už po půlnoci.
Hned jak zaparkovali, usnul i natvrdlý asistent, takže Cure další asi tři hodiny mluvila do prázdna, tedy než usnula i ona.
Když se Smart probudila, zjistila, že jediný, kdo v autě ještě zůstal, je ona a Cure.
„Vstávej," zatřásla se svojí přítelkyní Smart.
„Co je?"
„Kde je Wildfire a natvrdlý asistent? A Cobble Jewel?"
„Jak to mám vědět?"
„Nejspíš budou v kanceláři, pojď," vyzvala ji Smart a otevřela dveře auta.
Obě klisny vystoupily a vydaly se ho hledat.
Natvrdlý asistent zrovna vyslýchal Cobble Jewel a zapisoval její výpověď na nějaký papír.
„Víš, kolik jich bylo?"
„Slyšela jsem čtyři hlasy."
„Všichni hřebci?"
„Ne, jedna byla klisna."
„Co ti říkali?"
„Nerozuměla jsem tomu."
„Mluvili equestrijsky?"
„Ano."
Pak se otevřely dveře. Stáli tam Flight a Boulder. „Natvrdlíku, pojď sem."
Natvrdlý asistent, Smart, Cure a Wildfire se zvedli, protože všechny zajímalo, na co ti dva přišli, i když nikdo z nich si nedělal moc velké naděje na to, že by to mohlo vyšetřování nějak pomoct.
Natvrdlý asistent za nimi pro jistotu zavřel dveře.
„Našli jsme tam židli a lano. V laboratoři nám řekli, že to lano je přestřižené. Pak jsme šli do obchodu, kde ty židle prodávají a tam nám řekli, že ji včera koupila oranžová zemní klisna s tmavě modrou hřívou."
„Byla to ona," došlo Smart. „To ona Silent Stone zabila."
O sekundu později se z kanceláře ozval výkřik.
Natvrdlý asistent otevřel dveře, ale místo Cobble Jewel viděl jen dokořán otevřené okno.
„Sakra, utekla nám," praštil kopytem do stolu Flight.
Natvrdlý asistent zaklel a použil při tom ne příliš slušná slova, za které by Smart dostala přes pusu.
„Musíme ji najít," rozhodla Smart.
„Jo, to bychom měli," souhlasil natvrdlý asistent.
Smart, Cure a natvrdlý asistent vyskočili z okna a zbytek, kterému se metr zřejmě zdál jako neskutečná výška, šel kolem.
„A teď kudy běžela."
„Teoreticky se můžeme přemístit tam, kde zrovna je," navrhla Smart.
„A to jsme jako nemohli udělat dřív?"
„Ne, to jsem ji ještě neznala."
„Aha."
Smart pomocí magie přemístila sebe a ostatní vedle Jewel.
Ta se rozběhla pryč. Smart sebe a Cure přemístila před ní.
Jewel prudce zabrzdila a rozběhla se jiným směrem. Tam už ale stihl doběhnout natvrdlý asistent a než se Jewel stihla vzpamatovat, byla obklíčena.
„Proč mě pořád pronásledujete?" 
„Protože jsi to byla ty!"
„Já nechápu o čem to mluvíte!"
„Ale moc dobře to víš, Jewel. Zabila jsi Silent Stone."
„Cože!?"
„Nevím, proč jsi to udělala, ale našla jsi klisnu, která vypadá jako ty, rozmlátila jsi jí obličej a cutie mark, aby ji nikdo nepoznal a dala jsi jí svou školní tašku. Na někoho ve tvém věku je to geniální, ale nezapomeň: oddělení vražd a retardace přijde na všechno."
„To je dost závažný obvinění."
„Jsi zatčena, Cobble Jewel," informoval ji natvrdlý asistent a nasadil jí pouta.
„Nechte mě bejt!" ječela Cobble Jewel a začala kolem sebe kopat.
„Nemůžeme tě nechat bejt, když jsi zabila poníka."
„Nemáte žádný důkazy!"
„Máme jich dost na to, abychom tě mohli zatknout, takže pojď."
Jewel usoudila, že nemá cenu se bránit, a raději šla.

...

„Tak kde jsi teda byla!?" Natvrdlému asistentovi začala docházet trpělivost.
„Už posté vás říkám, že to není vaše věc!"
„Nevypadá to s tebou vůbec dobře, Cobble Jewel. Radím ti, abys vypovídala.
„Nemáte žádný důkazy!" bránila se Jewel.
„Vážně? To si jen myslíš. To lano bylo přestřižené a tu židli jsi včera kupovala ty!"
„To, že jsem po tom, co jsem utekla, koupila židli ještě neznamená, že jsem ji umlátila já!"
„Takže se přiznáváš?"
„Co?"
„Nikdy jsme ti neřekli, že byla ubita lopatou!"
„Četla jsem to v novinách."
„A vůbec ti nebylo divný, že tam psali o tobě?"
„Bylo, ale raději jsem nic nedělala."
„A proč? Mohla jsi jít na policii."
„Bála jsem se!"
„A měla jsi důvod. Jakmile bys někam přišla, za chvíli by poznali, že jsi ji zabila ty. Nejsi tak dobrá, jak si myslíš. A už tím, že jsi utekla, jsi dokázala, že jsi vinna. Takže máš dvě možnosti - buď se přiznáš teď, nebo budeš dál zapírat, ale do vězení půjdeš tak jako tak!"
„Je mi třináct, nemůžete mě zavřít!"
„Tak to možná bylo dřív, ale teď od dvanácti můžeš dostat polovinu trestu, takže si ve vězení posedíš minimálně šest let. Skončila jsi, Cobble Jewel."
„Tak dobře, byla jsem to já."
„No konečně!"
„A motiv?" chtěl vědět Flight.
„Chtěla jsem vypadnout."
„Odkud?"
„Z tý pitomý školy."
„Chceš říct, že jsi se jen kvůli útěku z internátní školy stala vrahem?"
„Víte, jaký to je, když jsem tam byla zavřená od chvíle, co mě tam máma poslala!?"
„A jak tě napadlo zabít zrovna Silent Stone?"
„Našla jsem si ji na Facebooku. Vytvořila jsem si fake účet a vydávala se za hřebce. Ona mi to uvěřila a já jsem ji pak zabila. Naivka."
„Lituješ vůbec toho, co jsi udělala!?"
„Nijak zvlášť."
„Víš, že jsi tím svoji mámu dostala do maléru?"
„Jo, to vím moc dobře."
„A není ti to líto?"
„Ne. Ona mě dostala do tý debilní školy, já jsem jí dostala do maléru."
„A to ti nevadí, že jdeš do vězení?"
„Jdu z vězení do vězení, dá se říct."
„A nenapadlo tě, že někomu budeš chybět?"
„A komu asi? Každýmu jsem úplně ukradená. Jedinej, komu na mně kdy vážně záleželo, byla Ash, ale... tu jsem proti sobě poštvala. Už nemám nikoho." Cobble ukápla slza a ačkoliv byla vrah, Smart s ní jistým způsobem soucítila.
„Ash... Ash tě má ráda."
Jewel zajiskřilo v uslzených očích. „Co?"
Smart kývla.
„Proboha," hlesla Cobble Jewel. „Co jsem to udělala...?" Jewel si opřela hlavu o stůl a začala brečet ještě víc.
Smart, Cure, Flight, a natvrdlý asistent (Boulder a Wildfire už odešli) si vyměnili zaražené pohledy.
Pak se Jewel prudce posadila. „Musím ji ještě jednou vidět."
„Ale to je..."
„Prosím! Jen na chvíli."
„Obávám se, že to nepůjde."
„Vážně moc vás prosím! Já... chci jí něco říct." Jewel vstala.
„Je mi líto, nejde to."
„Miluju ji!" Jewel pohlédla na natvrdlého asistenta.
Byla tak zoufalá, že natvrdlý asistent nakonec povolil. „Tak dobře. Pět minut."
Smart rozzářila roh modrou magií a přemístila Lightless Ash sem.
„Co... co to... Jewel, co tu děláš?"
„Zabila jsem ji!"
„Koho?"
„Silent Stone."
„Ale... ale proč?"
„Chtěla jsem zmizet."
„Jewel!" Ash se rozbrečela a objala ji. To, že objímala vraha, jí zřejmě nevadilo.
Jewel se odtáhla, ale pak přitiskla svoje rty na ty Ashiny.
„Co to..." nechápala Ash.
„Já... miluju tě."
Ash se usmála a objala ji.
„Já... já musím do vězení."
„Na jak dlouho?"
„To rozhodne soud, ale... nejspíš na šest let."
Ash se znovu rozbrečela. „Budeš mi chybět."
„Ty mě taky."
Natvrdlý asistent se podíval na Flighta. „Odveď ji."
Ten se zvedl, popadl Cobble Jewel a někam s ní odešel.
Ash přešla ke Smart. „Díky, že jsem ji mohla vidět."
„Rádo se stalo," zazubila se Smart.
„Mohla bys mě přemístit zpátky?"
„Jistě." Smart ji pomocí magie vrátila na své místo.
„To je zvláštní," ozvala se Cure. „Jí je úplně jedno, že ta klisna někoho zabila."
„A tobě vadí, že jsem zabila dva poníky?" ušklíbla se Smart.
„Ne."
„Tak vidíš, já už jsem se taky smířila s tím, že jsi zaživa rozpitvala moji sestru."
Cure se usmála a začala ji líbat, jako by v místnosti nikdo další nebyl.
„A to jsem si myslel, že to, co jsem viděl před chvílí, bylo divný," konstatoval natvrdlý asistent.
Smart a Cure se zasmály, ale pak opět pokračovaly v líbání a natvrdlý asistent usoudil, že je na čase opustit místnost.
Smart pohladila svoji přítelkyni po tváři. „Hrozně moc tě miluju, soudní lékařko."
Cure se rozesmála. „K čemu historickému mě přirovnáš tentokrát? Zase budu římská provincie?"
„Jsi mnohem víc, než provincie, Cure. Jsi pro mě významnější, než samotný Řím."
Cure se zářivě usmála a políbila ji, protože si na rozdíl od Flighta, který právě přišel a o vteřinu později odešel, moc dobře uvědomovala, k čemu ji Smart právě přirovnala. „Díky, lásko," zašeptala a přitiskla ji k sobě ještě pevněji.