„Našel jsem si přítelkyni," usmál ses na mě. „Jmenuje se Nadia."
Vždy mi to jméno znělo tak křehce. Nyní však začalo dostávat jedovatý nádech.
„To je super," snažila jsem se na svých rtech vykouzlit úsměv.
Vždy sis všiml, když jsem ti lhala. Znali jsme se už od mala, měl jsi mě prokouklou. Dnes jsi byl ale natolik zaneprázdněný, že jsi mi jen nadšeně poděkoval a poznamenal, že mě s ní musíš seznámit.
Ten večer pršelo. Hlasitý a agresivní déšť smyl naše kresby na ulici. Po našem času věnovaném kresbě křídou nezůstalo ani památky.
Jak moc mi ten déšť připomínal Nadiu.
ČTEŠ
Ona, ty... a já ✓
Short StoryKdyž jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavova...
