„To snad nemůže být pravda," špitla jsem.
Zklamaně jsi sklopil oči.
„Slíbila jsi, že mě neodsoudíš. Mimo to, nemohl jsem si to vybrat."
To jsem zcela chápala. Omámeně a stále překvapeně jsem přikývla, jakože ti to nemám za zlé, a vyběhla z tvého pokoje, domu, zpět na rušnou ulici.
Cítila jsem se příšerně.
Nikdy mě nebudeš milovat.
Nikdy se mnou nebudeš chodit.
Nikdy nebudu tvoje dívka.
Nikdy, nikdy, nikdy.
A nemůžu s tím udělat vůbec nic.
Neměla tě Nadia a nebudu tě mít ani já.
Její smrt byla zbytečná dvojnásob.
I já jsem byla zbytečná.
Stejně tak jako můj život.
ČTEŠ
Ona, ty... a já ✓
Cerita PendekKdyž jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavova...
