Jak dny ubíhaly, nic se neměnilo. Stále jsi byl s Nadiou velice zadobře a se mnou ses snažil o totéž. Ale stále jen tím přátelským způsobem.
Ptal ses mě, co se se mnou děje, proč jsem pořád tak melancholická, a proč jsem tolik zhubla.
Ano, měl jsi pravdu, zhubla jsem. Kdykoliv jsem tě zahlédla s Nadiou, nebo jen spatřila vaši novou fotografii na sociální síti, přešla mě jakákoliv chuť k jídlu.
Žvýkala jsem kousky pečiva tak dlouho, až z nich bylo nechutné bláto. Ze špenátu se stala plíseň a z bramborové kaše řídký hnis.
Znechutit si jídlo bylo tak snadné.
ČTEŠ
Ona, ty... a já ✓
Short StoryKdyž jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavova...
