Následující dny pro mě byly jako mučení. Snažila jsem se srovnat sama se sebou, ale paranoia mě neustále pronásledovala všude, kam jsem vkročila.
Měla jsem strach spát po tmě, měla jsem strach, kdykoliv jsem spatřila nějakého policistu, ačkoliv nemohl tušit kdo jsem.
Mimo to mě děsila další nepříjemná záležitost. Všude po bytě jsem začala nacházet dlouhé blonďaté vlasy. Měla jsem pocit, jako kdyby nemohly být moje.
V noci jsem slyšela zvuk chodidel na podlaze. Jednou se na chodbě rozsvítilo světlo a o vteřinu později se zasnulo. Byla tu.
Buď to, anebo jsem jen šíleně paranoidní. Ničí mě to. Bez přestání.
ČTEŠ
Ona, ty... a já ✓
Short StoryKdyž jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavova...
