Despair

28. Část

Celé odpoledne jsme se s Louisem bavili opravdu jako nejlepší přátelé, co se tomu druhému nebojí nic říct. Takovou změnu jsem moc ráda uvítala. Byl to Louis, první člověk, co se stal mým přítelem a poslouchal mě. Ano, měl své chvilky, kdy se mi opravdu nezamlouvalo, jak se choval, ale tyhle přestřelky nálad máme všichni.

Bavil se se mnou, věřil mi, měnil se, dělal obrovské pokroky a já se cítila každým dnem lépe a lépe. Netušila jsem, co se stane další den, co nám osud nadělí, ale pokud jsem měla trávit čas s tímhle Louise, plně mi to vyhovovalo.

Ovšem, bála jsem se, že můj úkol chránit ho, má určitě nějaký háček a mezeru, kde něco chybí. Vždy se najde situace, která vás zlomí, a vy to vzdáte. Už nebudete mít sílu ani chuť.

Bude to sice určitě těžké, ale byla jsem připravená bojovat s jakoukoliv zlou situací, která se mi naskytne. Tenhle úkol jsem musela dokončit co nejrychleji, protože už teď na mně Louis lpěl a já na něm a, to nevěstilo nic dobrého.

Tušila jsem, že s ním nemohu trávit každou minutu, měl přátelé a potřeboval být také s nimi, jenomže já zase potřebovala, abych na něho dohlížela a hlídala ho. Musela jsem se snažit o to, aby se Louis změnil, aby se vrátil zpět, a hlavně, aby miloval.

Clea byla jediná možnost, která se v dohledu nabízela a já toho musela využít. Potřebovala jsem ji stejně tak moc, jako jsem potřebovala najít sama sebe a věčný klid. Bez Cley to nemohlo fungovat. Ano, Louis řekl, že jsme nejlepší přátelé, ale já potřebovala, aby jeho nejlepší kamarádka byla právě Clea. Hrálo by mi to doslova do karet. 

Jistým způsobem jsem ho chápala, neznal ji moc dobře a byla to dívka, ale bylo složité se mu dostat do hlavy. Vše se mi tak pletlo a já z toho měla klubko lanek. On trpěl nějakou telepatií, která mě donutila o něm přemýšlet klidně i celý den, a to i v jeho přítomnosti. Chtěla jsem se stranit myšlenkám na něj, utíkala jsem od nich, ale má hlava mě vždy k nim svedla zpátky.

Když mi řekl o jeho rodičích, tak jsem si myslela, že má ve mně důvěru, dokonce to i sám přiznal, ale měla jsem prostě ty pochybnosti a znepokojovalo mě to. To byla zase má teorie, kterou jsem si nemohla být jistá. Hlavu jsem složila do dlaní a vzdechla.

„Jak tě to tak napadlo? Vždyť se před tebou lepšil. Směje se a ty tady o něm pochybuješ." „Já prostě nevím. Netuším, co mi to zase vlezlo do té hlavy." „Věř mi, kdyby ti lhal, tak nemáš postupné fáze a s tvým tělem se nic neděje. Nepochybuj o něm a věř mu. Co se stane, stane se. Bude to tvá volba, jak se v dané situaci zachováš, jenom jsem ti chtěla říct, že s Louisem nečekej nic dobrého. On sám je stvořením zla," řekla ta žena a já už měla plné zuby toho, jak mi pořád radí a dělá ze sebe chytrou.

„A vy jste zrození čeho? Dobra? To dost silně pochybuji. Cpete do mě tady samé vaše chytré řeči, které jsou totálně zbytečné. Já si poradím, a jestli existuje něco jako peklo a nebe, tak existuje dobro a zlo. Věřte mi, někdy má i to zlo své klady a dobro své zápory. Nechejte mě už konečně napokoji," zavrčela jsem a zvedla na ni svůj pohled.

„Budiž, jak chceš. Jednej, jak myslíš," řekla a zmizela mi před očima. 

Musela jsem se uklidnit, tak jsem si vzala knížku, kterou jsem našla v poličce. Neznala jsem ji a vypadala docela dobře. Posadila jsem se k oknu a otevřela ji.

Zase to udělal. Ublížil dívce, která za nic nemohla. Copak mu nestačí, že ubližuje i mně? Svět je na dvě půlky, které se mísí. Je dobrá půlka, ve které jsem kdysi žila a byla šťastná a teď? Teď žiji v té druhé půlce, kde je samé zlo a já do něho spadla rychle. Jenom jsem se bránila a dopadla jsem tak, jak jsem dopadla.