Tábor✔ [SebaCiel; CZ]

První den... Škoda slov

Ležel v posteli a vůbec se mu nechtělo vstávat, protože věděl, co je za den. Ciel si otráveně povzdechl. Dnes jede na tábor s jeho sestřenicí Lizzy. Už poněkolikáté jel na to samé místo. Na ten samý tábor. Možná proto byl z toho tak nešťastný. Když byl mladší tak si tábor užíval také. Ale vyrostl. Tohle nebylo pro něj. Spousta lidí, většinou cizích a to mu nedělalo dobře.

,,Ciiieeelíí! Budíček!'' zakřičela blonďatá dívka a radostně vyskočila. Ciel vyletěl z postele a skončil na zemi. Opravdu se vyděsil. Promnul si hlavu a spražil sestřenici pohledem.

,,Nech mě!'' zamumlal, vlezl zpátky do postele a otočil se na druhou stranu. Jenže najednou ho ovanul chladný vzduch a jeho peřina zmizela.

,,Vstávej!'' rozkázala Elizabeth, jež svírala chlapcovu peřinu kus od něj.

,,Hej!'' zavrčel na ni a natáhl se pro svůj majetek. Uhla mu a on si jen pro sebe odfrkl.

,,Promiň, ale za hodinu jedeme,'' usmála se na něho Lizzy. Ciel protočil očima a shodil nohy z postele. Lizzy po něm hodila peřinu zpátky. Doufala, že si znovu nelehne.

,,Jo, už jdu,'' zahučel Ciel.

Elizabeth u Phantomhiveů přespala, aby nemuseli pro ni jet až na konec města a mohli jet rovnou. Nevadilo by mu si zajet těch pár kilometrů navíc. Bylo pro něj opravdu za trest být s ní v takové nehezké blízkosti.

Oblékl se do modrých džín a modročerné košile, prohlédl se v zrcadle a zašklebil se na svoji podobiznu. Nic moc teda, ale lepší to už nebude. Pro něj nudné modrošedé vlasy mu padaly do očí, přičemž mu skrývaly pásku, která zakrývala jeho zohavení. Byl hubený a na svůj věk malý kluk s velmi nudným životem.

Ale neměl čas na sebekritizování, protože jeho teta na něho už volala, ať pohne zadkem. Povzdechl si a pomalu šel za nimi do auta. Jak on tam nechtěl!

* * *

,,Cieli, posuň se!'' sykla Elizabeth a do Ciela kopla.

Seděli v autě na cestě do koncen... Tedy na tábor. Ciel se vesele rozvalil na zadních sedadlech auta a poslouchal hudbu. Elizabeth ale už moc nadšená nebyla, neboť Ciel do ní několikrát kopl. Zbyl jí jen malý kousek sedadla. Elizabeth se taky snažila Ciela několikrát nakopnout.

,,Ne,'' odbyl ji.

,,Ale já tu nemám místo," prskla Elizabeth a znovu do Ciela kopla. Tentokrát bez úspěchu.

,,Vždyť máš krásný výhled na beton. Na silnici," uchechtl se Ciel a dále ji neřešil.

,,Teto, řekni něco Cielovi." Lizzy začala fňukat. Ciel zatnul zuby, aby nevyštěkl něco nehezkého.

,,Cieli, prosím tě, nech jí místo a posuň se. A ty se trochu chovej jako velká holka, Elizabeth. Ty už nežalujou a nebrečí,'' řekla teta Angelina. Ciel protočil oči, posunul se a dál poslouchal hudbu, co mu proudila do uší.

Zbytek cesty probíhal v tichosti kvůli uražené Elizabeth. Ciel mohl být jedině rád. Mohl se více psychicky připravit na ty dva týdny. Nechtěl ani vědět, co všechno ho tam zase čeká.

Koukl z okna. Projeli lesem a jemu se naskytl pohled na první chaty tábora. Po té celé místo. Ciel si povzdechl a opřel se do sedadla.

,,Další rok a další dva týdny mého drahocenného času v háji,'' zamumlal otráveně. On to doslova háj byl. Ten tábor byl uprostřed lesa. Nejbližší civilizace byla přes dvacet kilometrů daleko.

,,Cieli, nech toho,'' napomenula chlapce Angelina.

Ciel se naklonil dopředu mezi přední sedadla. ,,Tak pardon. Ale Lizzy je už dost velká, aby mohla jet sama. Vždyť víte, jak mě to nebaví,'' řekl a nevyhnul se naštvanému pohledu Elizabeth. Povzdechl si.