Tábor✔ [SebaCiel; CZ]

Jedenáctý den... Uražený kamarád

,,Budíček, haranti!'' křikl Bard. Jelikož budíček v Sebbyho podání měl úspěch, rozhodl se to zopakovat. Pánví a hrncem dělal velmi krásný zvuk.

Ozval se hromadný výkřik. Tři kluci vystřelili do sedů a unaveně se podívali na blonďatého vedoucího.

,,Co?! Co se děje? Někde hoří?'' Alois vystřelil z postele a začal panikařit. Zmateně pobíhal po pokoji. Do doby, než ho Soma chytil za límec.

,,Klid, nikde nehoří. Bard chtěl být originální,'' řekl Soma. Alois chápavě kývl.

,,To už tady jednou bylo, ne? Opakovaný vtip není vtipem, pitomče," řekl otráveně Ciel. Ještě teď mu bzučelo v uších.

,,Spratci," odfrkl si Bard. ,,Převléct a za dvacet minut v jídelně,'' zavelel a odešel. Očividně byl uražený, že jeho odbyli.

Ciel slezl z palandy. Klekl si ke kufru a začal si hledat věci na sebe. Mikina s prostředníkem na zádech byla nejlepší volba. Přemýšlel, kolik lidí tím naštve.

,,Bard mi připomněl náš první budíček, jak si sem nakráčel Sebastian a taky si na nás vzal kastrol a pánvičku,'' připomněl se smíchem Alois, když se oblíkal. ,,Jenže to bylo vtipné a originální. Bard to okopíroval," zasmál se. Kluci se zasmáli.

Soma zalezl do koupelny. Kluci na něho nečekali a šli na snídani. Většinou to bylo na dlouho. Měli hlad. V jídelně byl hrobový klid. Všichni vypadali unaveně. Jedenáctý den je jedenáctý den. Děti už byly unavené a těšily se na rodiče. I tábor plný her je náročný.

Kluci si sedli na svá obvyklá místa. Alois s Cielen na sebe vrhli ztrápený pohled. Nebyl chleba se šunkou, ale se sýrem. Takže zase chleba. Oba si povzdechli. Pustili si do jídla.

Ciel si ukousl gumového chlebu, který mu pomalu ani nešel ukousnout. Znechuceně převalil sousto na jazyku a zašklebil se.

,,To by je zabilo dát nám třeba marmeládu?'' řekl Mark. ,,Ten sýr vypadá, že je tři týdny prošlý," dodal.

,,A proč ne rovnou něco jiného než je chleba. Třeba toast nebo jogurt s ovocem,'' nahodil Ciel. Měl pocit, že mu chleba leze už i ušima.

,,Jogurt bych si dal. Třeba s čokoládou. Nebo toasty," souhlasil Mark.

,,Děcka, poslouchejte!'' upozornil na sebe Max. Všichni mu hned věnovali pozornost. ,,Dnes budeme hrát míčové hry. Ano vím, že už to tu bylo, ale přišlo za mnou pár jedinců, že chcou míčovky. Takže se po snídani převlékněte do sportovního a v deset na hřišti na volejbal,'' seznámil všechny s plánem dne. Táborníci se po proslovu vrátili ke svým jídlům.

,,Mně takové hry nevadí, aspoň nemusíme chodit do kopce,'' zazubil se Soma. Aspoň někdo myslel pozitivně.

,,Myslím, že to bude příjemný oddech od chození po lesích," dodal Alois.

Kluci dojedli a odnesli talíře. Ciel, Alois ani Soma se neobtěžovali převlékat. Došli na hřiště a posadili se na houpačky. Na volejbalovém hřišti si pár dětí pinkalo s míčem.

Ciel je zaujatě pozoroval. Doufal, že volejbal hrát nebudou. Minule to dopadlo špatně, pro něj. Podvědomě se podíval na svou ruku. Už ho to nebolelo. Nesnášel volejbal.