Tábor✔ [SebaCiel; CZ]

Osmý den... Útěk

Další den v tomhle vězení. Už aby to bylo za mnou. Ciel se protočil na záda. Koukal do stropu. Půlka tábora byla za ním. Teď zbývalo přežít tak stejně další dny. Zvedl se, ale smůla ho měla v oblibě. Praštil se do hlavou o strop.

,,Au! Sakra!'' sykl a promnul si hlavu.

,,Co je?'' zamumlal rozespale Soma. Podíval se na svého kamaráda.

,,Praštil jsem se do hlavy o strop,'' zamumlal Cie.

Slezl z palandy a došoural se ke kufru. Ano, věci měli všichni tři stále v kufrech. Byli moc líní si je skládat do skříně. Soma se vydal za Ciele. Když je viděl i Alois, kterého vzbudil hluk tak taky vstal.

Ciel šel do jídelny sám. Klukům to trvalo. Otevřel dveře a vešel do jídelny. Myslel si, že tu budou už všichni, ale když se rozhlédl po jídelně bylo tu zatím jen pár dětí a tři vedoucí. Doplazil se k jejich obvyklému místu, kde už snídali Mark s Lucy.

,,Dobré ráno. Trochu unavený po včerejší cestě do města, co?'' zeptal se pobaveně Mark.

,,Ránko. Včera mě ještě k tomu ti dva exoti přemluvili, abych s nima hrál pexeso. Šli jsme spát velmi pozdě,'' řekl Ciel rozespale. Kdyby byl doma ještě bych spal. Pravděpodobně.

,,To fakt? Já tě opravdu obdivuju, že s nima vydržíš být na chatce. Já bych už dávno utekl,'' začal se smát brunet. Ukousl si chlebu.

,,Taky by sis zvyknul,'' odvětil Ciel. Sám se pustil do své snídaně.

,,Já se tak těším domů. Konečně budu mít něco jiného na snídani než tohle," Lucy se pohrdavě podívala na chleby. Ciel a Mark přikývli.

Zanedlouho se jídelna zaplnila táborníky. Každý byl zvědavý na dnešní program. Všichni si mysleli, že bude nějaký oddechový program. Ale to netušili, co si Max vymyslel.

,,Uvítal bych nějaké míčové hry. Nikam daleko se mi nechce,'' řekl Ciel.
Ostatní přikývli. Přece jen v sobotu byl celodenní výlet formou hry a v neděli šel tým do města. Není divu, že chtěli být v táboře. Ostatní byli ale plní energie.

Max zatleskal. V jídelně se rozhostilo ticho. ,,Půjdete po týmech na horu Snowdon. Bude to na čas,'' začal. Děti začaly jásat. Cielův tým si povzdechl. ,,Půjdete popořadě po desetiminutových intervalech. Nesmíte se spojit s dalšími týmy a navzájem si pomáhat. Teda můžete, ale vaše mínus. Tým, který dorazí v nejlepším čase vyhrává. Doufám, že všichni dojdete živí a s minimálními zraněními. A doufám, že se nikdo neztratí,'' zasmál se Max.

,,Dostanete mapy, ale jsem si jistá, že v těchto horách už aspoň někdo z týmu byl a zná to tady,'' dodala Paula, usmála se a zamávala mapami.

,,Fajn můžete jít. Za deset minut na hřišti a tým Ruští bojovníci se připraví. Půjdou jako první.“

Jen co to Max dořekl se všichni rozprchli pryč. Borci se sešli u jedné z laviček poté, co si každý zašel pro batoh a nějaké nejnutnější věci. Posedali si a všichni vydechli stejně nadšeně. Jindy by si takový výlet i užili, ale byli unavení. Batohy položili na stůl před lavičkou a čekali.

,,Já. Nikam. Nechci!'' řekl Alois unaveně. Opřel se o opěradlo.

,,Já taky ne, ale musíme. Po dnešku budu už opravdu mrtvý,'' zaúpěl Mark. Položil si hlavu na svůj batoh.