Po několika hodinách cesty jsme s Leem vyčerpali veškerá témata k rozhovoru. Stavělo se jen na jedné zastávce kde přistoupilo pár starších kluků. Zřejmě na Akademii už nějakou dobu studují.
Nandal jsem si sluchátka a zapl náhodné přehrávání. Leo mne napodobil a oba jsme nepřítomně koukali z okna. Písničky ve sluchátkách, drncání vlaku a nádherný výhled z okna mě ukolébali ke spánku.
Z blaženého pocitu mě vytrhlo hlasité klepání na dveře. Líně se zvednu z postele a jdu je otevřít. "Ahoj já jsem Karl. Jsem tu nový a bohužel cestuji sám. Mohu se k vám přidat?" vychrlil na mě kluk hlasem, který bych k jeho postavě nečekal. Byl o něco vyžší než já, měl velmi vypracované mohutné tělo a na krátko sestříhané vlasy. Pokynul jsem mu ať vstoupí. Vděčně se na mě usmál a vstoupil. Usadil se na jednu z postelí. Já si sedl zpět na svou. Vytvořil jsem v ruce malí kamínek a hodil jsem ho po Leovi, abych ho probudil. "Já jdem Nicolas a ten co se snaží nespadnout z postele je Leo. Známe se už dlouho. " zkráceně jsem nás představil. "Mimochodem... Jaká je tvá schopnost Karle?" "Jsem theurg. Dokážu otevírat sféry a manipulovat s démony v nich. Slyšel jsi o tom někdy?" pyšně se zazubí. "Ano slyšel. Můj otec má stejnou schopnost. Dokáže otevřít všechny čtyři sféry. Jak jsi na tom ty?" řeknu nevzrušeně. Mezitím se mi podaří vzbudit Lea pomocí vodní spršky. "Já umím otevřít jen dvě. A co jsou vaše schopnosti?" Mezitím se Leo plně probere a než se stačí na něco zeptat vysvětlím mu situaci. On to rychle pochopí a ujme se slova. "Já umím ovládat blesky a tady Nico je stín. "
"Stín?" vyděšeně na mě upře Karl oči. Místo odpovědi se jen usměju a nechám stíny aby mne zahalily. Karl na mě jen chvíli kouká. Než si však něčeho všimne přesunu se do jeho stínu, čímž se oběvím za ním. "Baf!" vykřiknu za jeho zády. Vyděšeně nadskočí a otočí se mím směrem. Leo se neubrání záchvatu smíchu. Sám byl několikrát obětí tohoto žertíku, proto ví co má čekat.
Bavili jsme se ještě hodnou chvíli. S Karlem jsme se celkem spřátelili. Myslím že s ním budu vycházet dobře. Jsem rád že mu Leo neřekl více o mích schopnostech. Stále se rozmýšlím, zda je ukáži na škole.
.........
Cesta ubíhá pomalu. Jsme ve vlaku už skoro 20 hodin. Bože... To má tahle cesta trvat 3 dny. Za tu dobu k nám přistoupili jen 2 lidé. Asi nás není tolik co jsem si myslel. Je něco kolem osmé ráno. Leo s Karlem stále spí. Nechápu je. Jak někoho může bavit furt jen spát? Nechci je budit. Nuda se s každou minutou stupňuje. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych mohl projít vlak a seznámit se s pár lidma. Na kousek papíru naškrábu Leovi vzkaz, trochu se učešu a vyrazím na seznamovací misi.
Hmm. Do leva nebo do prava? Jen vyjdu ze dveří a už nevím. Na chvíli se zaposlouchám. Z leva se ozívá jen vzdálené chrápání. Zato z pravé strany se ozívá hlasité dívčí chychotání. Určitě je to nadějnější než ,,chrápající,, strana. Následuji onen chychotavý zvuk. Minu několik prázdných pokojů až dojdu k místu,kde je zvuk nejsilnější. Napadlo mě tam vejít hned, ale to by nebyla zábava. Opřu se o stěnu a začnu se soustředit. Pomocí své stínové síly přivolám svou stínovou kopii a vyšlu ji na výzvědy. Tato moc je zcela úžasná. Jelikož se schová do sebemenčího stínu, tak je téměř neviditelná a ná díky ní mohu vše vidět a slyšet. Jediným problemem je, že když jsem v této podobě, nevidím co se děje kolem mého hmotného těla. V boji je to nebezpečné, ale na takovéto zjišťování to postačí
Přesunu své vědomí do kopie. Spojím se se stínem telefonu, který leží na stole a začnu se rozhlížet. V pokoji sedí pět dívek. Všechny vypadají na prvačky. Vedou debatu o nějakém klukovi a hihňají se u toho jak šílené.
Ozve se náraz pádu a hlasité nadávky. Kouknu skrz prosklené dveře a zjistím že někdo strčil do mého hmotného těla. Ksakru. Přesunu své vědomí zpět. Chvíli trvá než se mi povede zaostřit. Nade mnou stojí jeden z těch starších kluků. Kouká na mě a řve "Na něco jsem se tě ptal prcku!!!". Ano. O proti němu jsem opravdu prcek. Ten kluk je hotová hora masa. Zřejmě je dost agresivní. K mé smůle jsem měl vědomí jinde, takže nevím na co se ptal. "A na co jsi se ptal? Přeslechl jsem se.", povím mezitím co se zvedám. To jsem asi říkat neměl. Té hoře ujely nervy a rozpřáhl se k útoku.....
*Ahoj lidi. Vím že zatím nebyla žádná akce tak je čas to trochu napravit.
Pokud máte nějaké otázky nebo připomínky rád si je přečtu a odpovím.
Zatím zdarec :D *
