Poté co jsem opustil pokoj a sešel do rozdělovací haly jsem se rozhodl, že nejdříve prozkoumám venkovní část. Před budovou nebylo nic zajímavého. Po levé straně les a po pravé jezero. Vydal jsem se po cestě vedoucí k jezeru. Potkával jsem studenty, zvířata a nějaké tvory. Došel jsem až na rozcestí. Jedna cesta vedla dál k jezeru. Druhá vedla k nějaké skleněné kupoli a kolem ní se rozkládalo cvičiště. Myslím že tam si užiji dost zábavi později. Rozhodl jsem se tedy pro cestu k jezeru. Myslím že kolem něj vede cesta. Ředitel se o něčem takovém zmiňoval. Vytáhnu tedy bezdrátová sluchátka, nandám si je, pustím si hudbu a vyběhnu na cestu. Rád běhám. Vyčistím si u toho hlavu, uvolním se a celkově u toho relaxuji.
Běžím už dobrých 10 minut a ještě jsem nikoho nepotkal. Jsem zhruba v půlce cesty kolem jezera. Je tu krásně. Malé stromky, cesta vedoucí do dáli, lavičky s výhledem na jezero. Asi sem budu chodit častěji.
Po nějaké době z běhu zpomalím do chůze. Rozhlížím se kolem sebe když v tom do mě někdo narazí. Vytrhne mě tím z přemýšlení a já zavrávorám. Nebyl to nijak silný náraz takže jsem nespadl. Kouknu tedy před sebe co se stalo. Na zemi sedí dívka. Drží se za kotník a něco mi říká. Přes sluchátka ji nemohu slyšet tak si je sundám. "Opravdu promiň. Já nekoukala na cestu a pak...no prostě..." "Uklidni se prosimtě. Nic se nestalo. Jsi celá?" usměju se na ní a nabídnu jí ruku abych ji pomohl vstát. "Au... Asi jsem si udělala něco s kotníkem. Mohl bys..." než to dořekla vzal jsem jí do náruče a vydal se směrem ke škole. "Jistě že mohl. Je to i má chyba. Jsem Nico. Jak se jmenuješ ty?" pokusím se o vlídný úsměv i když to s mojí náladou moc nejde. "J-já jsem Ami. Já mohu zkusit chodit. Jen kdybys mi dovolil se o tebe opřít já bych určitě došla." "Takhle to pro tebe bude méně bolestivé a pohodlnější. Měl jsem také koukat na cestu. Radši mi pověz něco o sobě. Kolik ti je? Jaká je tvá schopnost?" " Je mi 17 a jsem snířka. Ve snech mám vize o tom, na co před spaním myslím. Když jde o lidi mohu snadno zjistit jejich minulost a nejistě nahlédnout do budoucnosti. A jinak ovládám oheň. Mimochodem hodláš mě v náruči nést až do školy?" koukne na mne s teď už veselou tváří. "Ano mám to v plánu. Takže si udělej pohodlí. Bude to ještě nějakou chvíli trvat. Mimochodem tvá schopnost je zajímavá." Po slovech ať si udělá pohodlí mi zaboří hlavu do hrudi a nechá se dále nést až do školy. Chvíli jsme si ještě povídali ale nakonec ji pomalá chůze unesla do říše snů. Alespoň si ji mohu prohlédnout. Na hlavě jí bujně raší rezavé vlasy, momentálně svázané do hezkého jednoduchého copu. Je celkem drobná, a roztomilá. Její tváře jsou hojně posety pihami, které jí přidávají na roztomilosti. Má krásně tvarovanou postavu. Jak se dá podle její postavy soudit je velmi lehká. Určitě se s ní chci více seznámit. Hlavně ji musím držet dál od Lea, jinak ji zkazí a svede na ,,temnou,, stranu.
Po nějaké době jsem ji donesl až ke škole. Jemně jsem s ní zatřásl aby se vzbudila. Chvíli jen nesouhlasně mručela ale když jsem jí z lehka políbil čelo, byla hned při smyslech. "Co to děláš?" "Promiň. Ale musel jsem tě nějak vzbudit. Už jsme ve škole a já absolutně netuším, kde je tady ošetřovna." a taky jsem to tak trochu udělat chtěl. Byla opravdu okouzlující. "No když je to takhle, tak ti prominu. A ošetřovna je tamtěma dveřma do prava. Dojdu ke dveřím, zaklepu a jemně ji postavím na zem a nechám ji aby se o mě opřela. Zlehka ji ovinu ruku kolem pasu a pro jistotu na ni kouknu, jestli ji to nevadí, nebo mě z něčeho nepodezírá. Když zaregistruje můj pohled vesele se na mě koukne a poví: "Kdyby to nebylo kvůli té noze, užila bych si to víc." a mrkla na mě. "Třeba se tak někdy stane." povím jí a mrknu na ni taky. To uż nám ale otevírá dveře żena v bílém šatu. "Copak potřebujete?" zeptá se věcně. V rychlosti ji schrnu celou nehodu a předám jí Ami. "Někde si tě znovu najdu." řeknu místo rozloučení a vydám se chodbou pryč.
Přemýšlím co mohu dělat dál. Do večeře zbývají ještě dvě hodiny a na pokoj se mi nechce. V tom si vzpomenu na skleněnou kupoli a hned vím kam povedou mé další kroky....
*Jsem tu zas s novou kapitolou. Dlouho nebyla žádná akce tak se vám pokusím to trochu vynahradit. A co říkáte na Ami? Nebo raději Kate? Zatím je to ode mě vše tak čau 😇*
