Od ošetřovny jsem se vydal znovu na rozcestí, kde jsem tentokrát nešel k jezeru ale k oné kupoli.
Než jsem k ní došel, minul jsem několik různých cvičišť. Od střelnice po treninkové panáky na boj z blízka. Ona kupole měla první dva metry od země betonové základy, ale zbytek bylo čisté sklo. Zahlédl jsem jeden vstup. Stáli u něj dva muži. Vypadali jako kdyby hlídali. Měl jsem několik otázek, tak proč se jich nezeptat že. Vyrazil jsem tedy k nim. Když mě zpozorovali, jeden z nic promluvil hlubším hlasem. "Stůj. Kam si myslíš že jdeš?" Raději jsem zastavil. Nechtěl jsem zbytečné potíže. A kdybych je naštval nic bych z nich nedostal. "Zdravím. Dnes jsem přijel. Zahlédl jsem tuhle kupoli tak jsem chtěl zjistit co to je. Je tu daná takhle uprostřed cvičiště tak jsem myslel, že je veřejně přístupná." "Chápu. Máš pravdu. Tahle kupole slouží jako aréna a ano, většinou je přístupná. Ale dnes si mistr Hogwen schromáždil bojovníky z minulého roku. Vede tu bojoví vícvik pro dobrovolníky. Ti co projdou jeho výcvikem se poté mohou stát strážnými jako jsme mi, nebo pokud budeš opravdu dobrý může tě nominovat do výcvikového treninku pro speciální jednotky a pokud uspěješ i tam, tak máš cestu do NOKBU jistou." "To zní dost zajímavě. A mohu se přidat do jeho výcviku hned?" "Nevím. Z nováčků si bude vybírat až zítra při předvádění sil. Tak ho zkus zaujmout a to místo ti nabýdne sám." "Děkuji za radu. Ale já opravdu nemám co dělat a ani s kým trenovat. Kdyby mě třeba postavil do souboje proti někomu a podle toho mě třeba už přijmul dnes noc bych to ocenil." "Jsi dost horlivý víš to kluku? Počkej tu chvíli se mnou. A ty prosim dojdi za mistrem a popiš mu situaci."
Po pěti minutách tichého čekání vyšel z areny vysoký, mladý muž. Za ním šel zástup 10 chlapců a dvou dívek. "To je on mistře." ukáže na mě muž, který šel mistra upozornit. Ten se na mě významně podíval. "Takže ty máš zájem dostat se do mé jednotky ano?" "Ano pane." odpověděl jsem bezmyšlenkovitě. Ten muž budí opravdu respekt. Dost mu v tom pomáhá jeho pevný rozhodný hlas. "Nuže dobrá. Dám ti šanci. Budeš bojovat s jedním z mích současných učňů. Nemusíš vyhrát. Stačí když mi dokážeš, že jsi schopný. Souhlasíš s tím?" "Ano pane." "Dobrá. Přesuneme se k venkovní areně. Nechci aby jste uvnitř něco zničili."
Dojdeme k venkovní areně. Je to jen plácek ohraničený kůly a provazy. Mistr se otočil ke svým učňům. "Kdo z vás se s ním chce utkat? Bude se bojovat, dokud se jeden nevzdá. " pronesl mistr zkráceně pravidla. "Já půjdu." vystoupí ze zástupu vysoký vyhublí chlapík. Za pasem má dvě dýky a na zádech nějaký kotouč. "Nuže dobrá Oene. Vstupte oba do areny. Až řeknu začnete. Pravidla jsou jasná. Bojuje se dokud se jeden nevzdá, nebo dokud boj neukončím. Vše jasné?" "Ano!" pronesli jsme naráz. "Mladej nechceš si vzít nějakou zbraň?" zeptal se mistr s pohledem na mě. "Děkuji ale ne. Už zbraň mám." odpovím a postavím se naproti svému soupeři. "Nuže dobrá. Začněte!" odstartoval mistr zápas.
Ihned jak to dořekl, Oen po mě hodil disk který měl na zádech. Letěl mi přímo na krk. Uskočil jsem do strany abych se vyhl a opětoval jsem útok. Vypustil jsem proti němu pár ledových střepů. On se však všem vyhl nebo je rukou odrazil. Nenechal jsem mu prostor pro útok a zkusil to znovu. Tentokrát jsem proti němu poslal poryv větru mířený na nohy. On mou energii vycítil a jednoduše můj útok přeskočil a ze vzduchu zaútočil. Švihl rukou proti mě, načež se na mě řítil ohnivý oblouk. Na nic jsem nečekal a skryl se za ledovou stěnou. Ta se po nárazu rozpustila ale mě se nic nestalo. Mohl jsem se sice skrýt za kamenou zeď ale nechci ukázat všechnu svou moc. Zůstanu jen u vody a vzduchu. A samozřejmě u stínu. Jakmile nepřitel dopadl na zem, tasil dýky a vrhl se proti mě. Vyslal jsem proti němu několik vln vzduchu abych ho donutil kličkovat nebo aby zakolísal. On si však před sebe vztyčil plamenou stěnu a běžel dál. Pochybuji že přes ní vidí. Je dost daleko takže bych to měl stihnout. Utvořím kolem sebe kupoli z tmavého ledu. Pomocí své stínové síly se přemístím z kupole do stínu svého protivníka a na svém místě nechám stín v podobě člověka. Jelikož přes tu stěnu plamene vidí špatně nebo vůbec, stín v kupoli ho zmate a záda si krýt nebude. A vyšlo to. V plné rychlosti narazil do kupole. Ale já už tasil dýky a dostal se za něj. Jednu z dýk mu přiložím ke krku a do ucha mu zašeptám: "Vzdej se." a on poslechl. "Vzdávám se." pustil dýky na zem a zvedl ruce nad hlavu. Já odložil nůž z jeho krku a oba jsem vrátil do pouzder v botách. Oen se na mě otočil. Napřáhl ke mě ruku v přátelském gestu. "Dobrý boj." já mu rukou potřásl a dal mu za pravdu: "Dobrý boj." Mistr i ostatní na nás nevěřícně hleděli. "T-ty jsi stín?" zeptal se mistr po chvíli ticha. "Ano jsem." "Byl to opravdu dobrý boj. Myslím že nikdo nebude proti když řeknu toto. Výtej mezi mámi." pronesl mistr a všichni souhlasně kývali hlavou.
*Tak jsem tu s další kapitolou. Konečně trochu akce co? Těšil jsem se na to. To je prozatím vše. Zatím čauves 😇*
