POHLED KATE:
"Na něco jsem se tě ptal prcku!!!" přerušilo debatu holek. Všechny se hned zvědavě nahrnuli k proskleným dveřím. Ze svého místa v rohu místnosti jsem zahlédla bělovlasého chlapce, který se zvedal ze země. Přes zástup holek jsem toho víc neviděla. Podle hlasiteho a toužebného vzdychnutí svích spolubydlících jsem si domyslela, že onen bělovlasí musí být krásný. Nikdy jsem nebyla nijak zvědavá, ale když unesl i tyhle kravky musel být opravdu pohledný. Zvedla jsem se a šla se také kouknout. Bělovlasému nebylo vidět do tváře kvůli jeho dlouhým kadeřím. Něco potichu řekl, ale já ho neslyšela. Očividně to bylo něco urážlivého. Naproti němu stála obrovská, nevzhledná a na první pohled hloupá gorila. Předpokládán že to on na bělovlasého řval. Poznámka kterou chlapec pronesl jen přilila olej do ohně. Gorila se napřáhl a udeřil chlapce do obličeje. Tedy téměř. Bělovlasí se na poslesní chvíli elegantně vyhl, provedl úspornou piruetu, kterou se dostal za Gorilu a loktem udeřil do páteře. Tenhle pohyb musel být skvěle nacvičený a promyšlený. Ta nevzhledná hora masa se sesunula na zem a skučela bolestí. Ve chvíli kdy boj ustal holky otevřeli dveře a začali ječet a snažily se seznámit s bělovlasím. Byla to celkem dobrá podívaná. Jedna se snažila dostat před druhou, zatím co chlapec mezi nimi lehce, ale jistě proklouzával. Nestála jsem o to, sledovat to dál, tak jsem si lehla na svou postel, vzala si sluchátka a snažila se přetrpět nekonečnou cestu.
POHLED NICOLASE:
Bylo snadné ho uzemnit. Ještě než dopadl na zem se kolem mě oběvilo 5 holek. Začali děsně ječet a tlačit se na mne. Ani jsem si je nestačil prohlédnout. Překřikovaly se a asi se snažili získat mou pozornost. "Já jsem Ashly." "Já jsem Monica." a tak dál. Nijak sem je nevnímal. Zaujala mne dívka která stála za dveřmi. Byla celkem nízká, černovlasá a na první pohled děsně roztomilá. Měla plné červené rty, krásné hluboké oči. Než jsem si ji však stihl lépe prohlédnout, odešla z mého zorného pole. Teprve když odešla jsem si vzpoměl na dalších pět dívek kolem. Pomocí síly větru jsem je od sebe trochu odsunul. "Nechceš na chvíli k nám?" zeptala se mě dívka, která se představila jako Ashly. Nasadila svůdný úsměv. "Proč ne." pokrčil jsem rameny v neviném gestu. "Ale pro někoho dojdu. Přeci vás nenechám v tak velké přesile." usmál jsem se při představě, jak se budou tvářit až uvidí Lea. Jestli takhle vyšilují ze mě, tak z Lea se roztečou na místě. Nasadil jsem spiklenecký úsměv a vydal se ke svému kupé.
Celou cestu jsem přemýšlel o té černovlasé dívce. Chtěl bych ji více poznat. Přijde mi zajímavá a tajemná. Mám rád takové holky. Možná proto jsem nikdy neměl dlouhodobý vztah. Nemám rád holky co mi hned padají k nohám. To je spíš Leův styl. Je to pro něj prý zábavné. Když nad tím tak přemýšlím... Mám plán. Nechám Lea a Karla aby na sebe upoutali pozornost a já zkusím poznat onu černovlasou dívku.
Došel jsem k našemu kupé, otevřel dveře a zůstal přimrazený k podlaze. No to si ze mě dělaj srandu ne? Oni ještě spí?! Tak takhle to nenecham. Nahromadím trochu energie z okolí (ne že bych to musel dělat. Mé tělo hromadí energii stále ale naučil jsem se to dělat pro případ, že by někdo v okolí cítil energii jako já) a začnu ji přenášet nad ty dva spáče. Pak ji jednoduše zmněním ve vodu a pustím. Oba jako na povel vylétli z postele a vrhli na mě vražedný pohled. Když jsem jim však řekl o tom, co se stalo a že na ně čeká pokoj plný holek oba vztek opustil a vystřídala ho vděčnost a nedočkavost.
_______________
Zaklepal jsem na dveře. "Tak jsem zpátky." pronesl jsem dramaticky. Stoupl jsem si opodál a když se dveře otevřeli stála v nich Ashly. Místo toho aby promluvila zůstala s otevřenými ústy sledovat Lea. Ten se jen usmát, lehce jí pusu zavřel a pronesl: "Můžeme dál?". Než stačila rozčarovaná dívka cokolic říct, tak se kolem ní Leo protáhl dovniř následován Karlem. Já probudil Ashly z tranzu pomocí lehkého poklepání na rameno a šel za ostatními do pokoje. Bože ten Leo... Byl ve svém živlu. Situace vypadala následovně: Lea ihned holky obestoupily a začaly ho nabalovat. Až na jednu. Tajemnou černovlásku. Ta s klidem ležela na posteli a něco si četla. Karl si sedl do křesla pod oknem a zmateně se rozhlížel. A mě nezbylo nic jiného než si sednout na podlahu. Že já je sem bral... Než jsem dosedl na zem ozval se líbezný, milý, veselý a tichý hlas: "Můžeš si sednout ke mě. Já vás rušit nebudu." pronesla ona černovláska a mile se usmála. Páni... Překvapila mě. "Děkuji ti...a..a.." koukl jsem se na ní vděčným pohledem. "Kate. Jmenuji se Kate." Je chytrá. Nebo já až moc výrazný. "Děkuji ti Kate." pronesu a posadím se na její postel. Bohužel mi víc nevěnuje pozornost a začne zase číst. Prosebně jsem koukl na Lea a kývl směrem ke Karlovi. Ihned mě pochopil a zapojil Karla do rozhovoru. Získal si pozornost všech dívek a na mě se zapomělo. Můj plán vychází. "Jak se jmenuješ ty?" zeptala se z ničeho nic Kate. "Jsem Nicolas." "Hezké jméno Nicolasi. Ale nevadí když bych ti říkala Nico? Je to kratší a hezčí. " "Ne. Nevadí. Přátelé mi tak většinou říkají." Pustili jsme se do dlouhého rozhovoru. Několikrát jsme byli vyrušeni rádoby vtipnými poznámkami jako: Neskočte po sobě atd. U děvčat v pokoji to byl příjemný den.
Pozdě k večeru už jsem ukončil rozhovor s Kate a šel do našeho kupé. Dozvěděl jsem se o ní spoustu věcí. Je jí také 17, má ráda rock, miluje vlky stejně jako já, má dar léčitelství a spoustu dalšího. Kluci zřejmě v jejich kupé nějakou dobu ještě zůstanou. Já už u nás jen spokojeně ulehl na postel a s myšlenkami na Kate usl.....
*Ahoj lidi. Jelikož je tu už čtvrtá kapitola a já se stále nehl z vlaku budu to muset trochu uspíšit. Příště bych uż chtěl začít se samotnou Akademií ale nevím jak se to povede 0:) zatím se mějte a nazdar :P *
