9. kapitola - Pokojný večer

6 3 0
                                    

Po tom, co jsem se dostal k novicům mistra, šel jsem na pokoj. Do večeře zbývalo jen 20 minut, tak jsem si alespoň opláchl obličej a převlékl se. Na sebe jsem si vzal látkové kraťasy, černé triko s krátkým rukávem a pohodlné tenisky. Zaklepal jsem na dveře Lea a Karla jestli už jdou taky. Otevřel mi jen Karl a sdělil mi, že Leo je někde a Ashly. A také že tu byla zrzavá dívka s obvázanou nohou a hledala mě. Sakra ty holky zjistí vše. Asi si budu muset Ami někde najít. Karl se také převlékl a zaklepal na Rogyho. Ten s vražedným výrazev vykoukl ze dveří ale když se dozvěděl že jde o jídlo hned se k nám přidal. S Karlem se celkem zpřátelil. Já se do jejich konverzace o posilování raději nemíchal.
Když jsme došli do jídelny, bylo tu už pár lidí. Buď seděli samostatně nebo v hloučcích. Spoustu míst bylo ale stále neobsazeno, takže jsme si mohly vybrat. Usedli jsme k jednomu stolu u kraje jídelny. Karl s Rogym se dál bavili. Leo tu stále nebyl. Nezbylo mi nic jiného, než koukat po jídelně a hledat známé tváře. Všiml jsem si pár bojovníků-noviců. Seděl mezi nimi i Oen, který na pozdrav kývl hlavou. Kývnutí jsem mu oplatil a dál bloudil zrakem po jídelně. Zahlédl jsem tu Kate s holkama z vlaku. Samozřejmě mezi nimi Ashly nebyla. 

Postupem času sem dorazili téměř všichni. Už jsem nehodlal na Lea déle čekat tak jsem se zvedl a šel si pro jídlo. V tu ránu se rozlétli dveře. V nich stál Leo s Ashly bok po boku. Oba rozcuchaní, upocení, veselí a hlavně červení ve tvářích. Jak jsem si myslel. Jako vždy šel rovnou na věc. Jakmile si mě všiml, hned šel ke mně. S Ashly se rozloučil obejmutím. Když ke mě došel umlčel jsem ho pozdvyženým prstem. ,,Než něco řekneš, tak si to dobře promysli. Nandej si jídlo a povíš mi to u stolu." Možná si myslíte že jsem na něj naštvaný, ale ne. Leo občas rychleji mluví než myslí a já nestojím o jeho blekotání. On už to také ví. Přeci jen se známe od dětství. Na talíř jsem si nandal zeleninový salát s kuřecím masem. Leo si vzal nějakou rybu s přílohou. Leo si to namířil k opuštěnému stolu v rohu. Jsem za to rád. Karl a Rogy taky nemusí vše vědět. Usadili jsme se a Leo spustil: ,,Brácho já jí miluju. Jakože opravdu miluju. Byl jsem se s ní projít v parku. Je zábavná, ví o čem si povídat a tak. Je mi s ní dobře. Nebudeš mi to věřit ale nevyspal jsem se s ní. Jen jsme se líbali. Nic víc. Asi... asi je to ta pravá." dokončil svůj monolog. To od něho slyším poprvé. Že by se s ní nevyspal hned na poprvé? ,,To je asi vážný co?" zeptal jsem se ho s úsměvem. ,,Že by nám Leo dospěl?", po těchto slovech se tvářil trochu uraženě. Nakonec to ale stejně nevydržel a oba jsem propadli v bujarý smích. Někteří zvědavci se na nás otáčeli ale my je ignorovali.

Poté co jsem dojedl večeři jsem šel rovnou na pokoj. Neměl jsem chuť nic dělat. Šel jsem se osprchovat a ulehl jsem do postele. Po chvilce jsem ihned usnul.



Zdravíčko. Jsem tu zas s další kapitolou. Tohle je jen taková kratší mezikapitolka tak snad vám to nevadí. Děkuji vám za * a u další kapitoly zdar :D 

Mocný díky omyluKde žijí příběhy. Začni objevovat