Poté co jsem opustil velký sál jsem se vydal do svého nového pokoje. Nejdříve jsem si však šel opsat rozvrh. Bohužel mu moc nerozumím. Vše je psané ve zkratkách. Celou cestu k pokoji jsem nad tím dumal. Po cestě jsem potkal pár starších kluků, ale nijak jsem jim nevěnoval pozornost. Tady to je. Sice je to můj pokoj ale stejně jsem pro jistotu zaklepal. Dveře mi otevřel Leo. "Nico koukej. Jsme společně s Karlem." vychrlil namísto pozdravu. Naznačil jsem mu aby mě pustil dál. Octl jsem se v jakémsi obývacím pokoji. Byla tu televize, gauč, polička na knihy, stůl, židle, pár sedacích vaků a 5 dveří. "Tyhle vedou do koupelny, tyhle do mého pokoje, tamty naproti jsou Karlovo, ty vedle mě jsou pro tebe a na proti tobě bydlí Rogy." v rychlosti my popsal pokoj Leo. Dveře pokoje jistého Rogyho se rozletěli a ozvalo se "Říkal někdo mé jméno vy skrč.... No to si děláš prdel." zarazil se hromotluk. Od někud ho znám. "To mam bydlet s tebou?" ukázal na mě pohoršeně. Už vím kdo to je. Je to ten samej týpek, ktereho jsem uzemnil ve vlaku. "Hele taky mě to netěší. Nevšímej si mě a já si nebudu všat tebe, ok? Nestojím o zbytečné potíže." řekl jsem mu klidným hlasem a chystal se odejít do svého pokoje. Zarazil mě až Leův nechápaví hlas. "Vy se znáte?" Já to přešel mlčením. Nemám zájem se s nimi o tom bavit. Poslední den celkově nemám chuť se bavit. Padla na mě mlčenlivá nálada. Rogy jim začne asi vysvětlovat co se ve vlaku stalo. Já už za sebou zavíram dveře od pokoje. Nemám v plánu se zde nějak zdržovat. Pokoj jen zrychla prohlédnu. Jedna šatní skříň, stůl, židle, postel s nočním stolkem, malá polička, na pohled pohodlné křeslo a okno s výhledem na ono parkové nádvoří. Na posteli je připravené čisté povlečení modré barvy s jednoduchým vlnitým motivem. U postele byl opřený můj kufr. Postel jsem si povlékl a kufr položil na ní. Chtěl jsem se jen převléct a jít se kouknout po okolí. Vybalil jsem si pohodlné kalhoty z hnědé kůže, které používám na trenink. Dále jsem si na sebe vzal volnou bílou košili. Není naštěstí na knoflíky. Je ušita v historickém stylu s jednoduchým šněrováním u krku. Kolem pasu si uvážu široký opasek, na kterém mám několik tašvic. Nastrkám si do nich sluchátka, telefon, tužky a naskládám papír. Obuji si vysoké černé boty, do nichš si shovám dvě dlouhé tenké dýky. Vím že tu jsem v bezpečí ale jistota je jistota. Z kufru vytáhnu ještě malou sušenku a vydám se ven z pokoje. V ,,obýváku,, naštěstí nikdo není. Zamknu svůj pokoj a vydám se na průzkum.
*Jen taková kratší kapitolka. Snad si ji alespoň někdo přečte 😂 Zatím pic*
