,,Bello, vstávej. Musíš do školy."
,,Už jdu mami."
Nemám rána ráda. Obzvláště nenávidím ty školní.
,,Tak jak ses vyspala?"
,,Šlo to. Už musím. Jabko si sním cestou."
,,Kdyby jsi vstávala včas, tak by ses mohla v klidu nasnídat."
,,Ano, chápu."
Rozloučila jsem se a šla.
,,Ahoj Bello!"
,,Ahoj Sáro."
,,Jak jsi se měla?"
,,Jo dobrý. Co ty? Užila sis včera nákupy?"
,,Joo! Bylo to skvělý!"
,,No jo. Jak jinak."
Obě jsme se začaly smát. Sára je má dlouholetá kamarádka. Známe se už od školky. Je to menší modrooká blondýnka. Ne jako já, 175 cm vysoká hnědooká bruneta.
,,Tak co Bello, už máš kluka?"
,,Bože Sáro. Ne ještě ne. Co ty a Ed?"
,,Joo, skvělý. Ale proboha Bello. Je ti šestnáct stejně jako mě a ty ještě nemáš kluka? Děláš mi ostudu."
,,No tak se se mnou nebav."
Obě jsme se začaly smát. Se Sárou mi vždy bylo skvěle.
ČTEŠ
Vlčí dívka
Short StoryMám úplně normální život jako ty. Chodím do školy, žiju sama s mámou, mám koníčky, jsem zamilovaná, mám kamarády,... Ale mám jedno tajemství. Jsem napůl vlk a napůl dívka.
