,,Dobré ráno Baste."
Řekla jsem ještě rozespale osobě, která mi opět házela kamínky do okna.
,,Dobré Bell."
Zase jsem si dala s mámou snídani a vyšla jsem.
,,Bell, dneska tě chci někam vzít."
,,A kam? To je tajemství. Snad to tam neznáš."
,,Dobře. Nechám se překvapit."
Usmála jsem se na něj a on mi to vrátil. Měl tak krásný úsměv.
,,Proč se na mě tak culíš?"
,,Cože? Baste, já se neculím."
,,Ale jo. Vidím to na tobě."
,,A proč bych se na tebe jako měla culit? Známe se teprve čtyři dny."
,,A to je důvod k tomu, aby ses na mě neculila?"
Začal se smát.
,,Bell?"
,,Copak?"
,,Můžu tě obejmout?"
Tou otázkou mě zaskočil.
,,Nemůžeš..."
Sklopil hlavu, byl zklamaný.
,,Musíš."
Najednou se úplně rozzářil a pevně mě obejmul.
,,Tohle už nedělej."
,,Dobře."
Byl šťastný. A já taky. Bylo mi s ním dobře.
Měli byste zájem o kapitolu z pohledu Sebastiana?
ČTEŠ
Vlčí dívka
Short StoryMám úplně normální život jako ty. Chodím do školy, žiju sama s mámou, mám koníčky, jsem zamilovaná, mám kamarády,... Ale mám jedno tajemství. Jsem napůl vlk a napůl dívka.
