Je pátek, konečně.
Po škole jsem se vydala rovnou do lesa.
,,Ahoj Bell. Co tu děláš?"
,,Ahoj Sebastiane. To bych se mohla zeptat i já."
,,Pokud vím, tak se tu máme sejít až večer."
,,Já vím, ale šla jsem tu už rovnou."
,,Nápodobně."
Sebastian se uchechtl. Nastalo trapné ticho.
,,Takže ty jsi vlastně taková vlčí dívka že?"
,,Jo. A ty takový vlčí chlapec."
Zasmáli jsme se.
,,Bell?"
,,Baste?"
,,Baste? To vážně?"
,,No a co? Jak ti mám tedy říkat?"
,,Nevím."
,,Tak budeš Bast."
Zase jsme se začali smát.
,,Tak co jsi chtěl?"
,,Co jsme?"
,,Jak to jako myslíš?"
,,Jakože vztahově. Jako jestli jsme jen členové smečky nebo kamarádi a tak."
Byl tak nervózní.
,,Členové smečky a kamarádi, jestli chceš."
,,Jo moc."
Ten zelenooký kluk s tmavě hnědými vlasy se na mě usmíval od ucha k uchu. To měl z toho vážně takovou radost?
Pořád jsme si měli o čem povídat. Hodiny plynuly a najednou už tu byla celá smečka, včetně Alfy.
ČTEŠ
Vlčí dívka
Short StoryMám úplně normální život jako ty. Chodím do školy, žiju sama s mámou, mám koníčky, jsem zamilovaná, mám kamarády,... Ale mám jedno tajemství. Jsem napůl vlk a napůl dívka.
