Ráno mě probudily nějaké rány na okno.
Někdo mi na něj házel kamínky.
Byl to Sebastian.
,,Baste, co tu děláš?"
,,Dobré ráno Bell. Taky tě rád vidím. Nezajdem si zaběhat? Prosím."
,,Jak jsi přišel na to, že tě vidím ráda?"
,,A ne snad?"
,,Možná."
Ten lišácký pohled. A ten úsměv. Tohle uměl snad jen tenhle kluk.
Šla jsem si dát s mamkou snídani. Pak jsem se oblékla a vyšla jsem ven.
,,Jsem rád, že jdeš."
,,Já vlastně taky. Potřebuju to. Už dlouho jsem si nešla takhle jen tak zaběhat. Většinou tak běhám jen, když si potřebuju pročistit hlavu. A to je málokdy."
,,Tak to abych pro tebe takhle chodil každý ráno ne?"
,,Ha ha ha, moc vtipný Baste. Kam vlastně chodíš na školu?"
,,Teď v pondělí nastupuju na ten gympl v Centru."
,,Děláš si srandu?"
,,Ne, proč?"
,,Protože tam chodím. Ještě řekni, že jdeš do Áčka a asi začnu věřit na náhody."
Začala jsem se smát a ty se mnou.
,,Tak začni, protože jdu do Áčka."
Zastavila jsem s pusou dokořán.
,,Všechno dobrý Bell?"
,,Náhody existujou."
Řekla jsem jak nějaký překvapený pošuk a znovu jsme se začali smát.
Ani nevím jak nebo proč, ale s Bastem mi bylo dobře.
,,Bell?"
,,Hmm?"
,,Máš někoho?"
,,Jako živou osobu? Jakože kluka?"
Řekla jsem pobaveně, ale on se tvářil vážně. Mlčel.
,,Ne, nemám. Proč?"
,,Jen tak."
Dlouho bylo ticho.
,,A ty někoho máš?"
Prolomila jsem to.
,,Ne, ale chtěl bych."
ČTEŠ
Vlčí dívka
Short StoryMám úplně normální život jako ty. Chodím do školy, žiju sama s mámou, mám koníčky, jsem zamilovaná, mám kamarády,... Ale mám jedno tajemství. Jsem napůl vlk a napůl dívka.
