Vlčí dívka

13.

Z pohledu Sebastiana:

Snažil jsem se držet u Bell, ale po chvilce se mi ztratila. Hledal jsem ji všude, ale nemohl jsem ji najít. Bál jsem se o ni.

Náhle jsem ji zaslechl, nerozuměl jsem co, ale poznal jsem její hlas. Šel z venku.
Utíkal jsem tam a pak jsem ji uviděl.
Byla úplně na mol, ale to nebylo to nejhorší.
Nějaký prasák se na ni totiž lepil. A jí se to očividně nelíbilo.

,,Nech ji bejt!"
,,A ty seš jako kdo? Její přítel?"
,,A co když jo?"
Bože. Co jsem to právě řekl proboha?
,,Tak se dívej abys pak věděl, jak svoji kočičku uspokojit."
Ještě jsem ani nestihl zareagovat a on už jí ruku strkal do rozkroku. Už jsem to nevydržel. Přeměnil jsem se. A bez lítosti jsem se mu zakousl do krku.

Když jsem se proměnil zpátky, tak tam Bell pořád stála. Jako by najednou byla úplně střízlivá.
,,Baste on, on..."
Začala plakat.
Pevně jsem ji obejmul a utěšoval ji.
,,To nic Bell, už je to dobrý. Jsem tu, ochráním tě. Vždycky tě ochráním, slibuju."
,,Baste, on mě chtěl znásilnit."
Vzal jsem ji do náruče a nesl jsem ji domů.

Když jsme přišli, tak její máma už spala.
Dal jsem ji do postele a chtěl jít.
,,Ne, Baste, zůstaň tu, prosím."
,,Budu na gauči."
,,Ne! Buď tady, prosím."
,,Dobře Bell."