Pravá tvář Siriuse Blacka

3. Kapitola - April

Snídala jsem, když mi přišel list po naší sově Admirálovi. Hned jsem poznala písmo mé matky. List jsem si strčila do kapsy a všimla si, že Sirius taky dostal list. Taky zvedl pohled ke mně a já rychle sklonila hlavu ke snídani. Určitě si však všiml, že jsem se na něj dívala.

Po snídani jsem rychle vyšla z Velké síně a zatáhla se za jeden roh. Opřela jsem se o stěnu a vyndala list z kapsy. Odpečetila jsem ho a začala číst:

April, jako každých pět let, i tento bude Vánoční ples, na který jsou pozváni všichni příslušníci čistých rodů a to zahrnuje i tebe. Proto tě žádám, aby si na Vánoce přišla domů a nezůstávala v Bradavicích. Musím na tom trvat. Theresa Rosalia Alexanderová

„Nádhera," odfrkla jsem si znechuceně, skrčila list a strčila jej zpátky do kapsy.

Rozhodla jsem se, že matce odepíšu až po vyučování a šla na první hodinu, Lektvary.

Sedla jsem si do první lavice, kterou jsem uviděla a vůbec si nevšimla, s kým to sedím. Byl to nějaký kluk ze Zmijozelu. A v tom jsem v něm uviděla tu podobu. Jasně, tohle je Siriusův mladší bratr Regulus. Slyšela jsem, že je na Lektvary tak nadán, že má Lektvary se sedmáky. Matka ho ozpěvovala celé prázdniny, protože to byl skvělý synek její kamarádky Walburgy.

„Ehm..." začala jsem, no to už přišel Křiklan a já nemohla říct nic.

„Dobrý den, studenti. Vítám vás v novém školním roce. A protože dnes máme dvojhodinovku, připravíme si Doušek živé smrti," řekl profesor. „A protože jsem se tak rozhodl, budete pracovat ve dvojicích. Každá dvojice bude jeden chlapec a jedna dívka. Takže, šup, šup, hledat si partnera, se kterým budete pracovat po celý rok."

„My můžeme zůstat spolu, co říkáš?" zeptal se mně Regulus. „Mimochodem, jmenuju se Regulus Black."

„April Alexanderová," představila jsem se i já.

„Doufám, že ti Lektvary jdou, protože sám je dělat nechci," pověděl. Potutelný úsměv nestihl zakrýt včas.

„Jo, jdou mi. Na tebe se ptát nemusím, co? Jsi šesťák a jsi tady, takže budeš v Lektvarech vážně dobrý," odpověděla jsem.

„Tak teda, jdeme na to?" usmál se.

„Jo." Opětovala jsem mu úsměv a šla pro přísady. Až tehdy jsem si uvědomila, že mně někdo probodává očima, proto jsem se otočila a všimla jsi jich. Nádherně šedé jako bouřkové mraky a teď i zbarveny hněvem a závistí.

Ihned jsem však sklonila hlavu a šla po přísady.

Jak jsem se vrátila i s přísadami, Regulus vykouzlil úsměv. „Tak teda začneme?"

„Jo, začneme," odpověděla jsem a taky se pousmála.

Společně jsme se pustili do práce, která nám oběma šla od ruky. Spolupráce nám šla sama, co bylo u mě nevídané.

Na konci dvouhodinovky jsme měli lektvar hotový. Vypadal i voněl tak, jak by měl.

Křiklan přišel k naší lavici a očumoval lektvar. „Výborné, výborné!" zvolal. „Pane Blacku, slečno..."

„Alexanderová," doplnila jsem jej.

„Slečno Alexanderová, lektvar je lepší než ten slečny Evansové. Gratuluji vám. A byl bych rád, kdybyste oba přišli na můj nejbližší večírek," řekl.

„Rád přijdu, pane profesore," odvětil Regulus.

„Děkuju za pozvání, určitě přijdu," usmála jsem se.

Křiklan s úsměvem přikývl a odešel.

„Popravdě, moc se mi tam nechce," šeptl mi Regulus do ucha.

Zasmála jsem se a šeptla mu: „Ani mně."

Obdařil mně úsměvem a s koncem hodiny odešel. Stejně tak já. Vyběhla jsem ze sklepení a rychlým krokem se přesouvala na Přeměňování. Právě jsem chtěla zajít za roh, když mně někdo schytl a za loket vtáhl do nejbližší místností, kterou byl kumbál.

„Co to do pekla?!" vyjekla jsem a vykroutila si loket ze sevření. Až pak jsem se podívala na svého únosce. „Siriusi, co to do háje děláš?!"

„Co máš s Regulusem?" zeptal se, mou otázku ignoroval.

„Není to tvoje věc, tak proč to chceš vědět?"

„Co máš s mým bratrem?"

„Nic, pro Merlinovy fousy. Proč bych měla mít něco s tvým bratrem?" protočila jsem očima.

„Nevím," šeptl. Jeho pohled, kterým mně doteď probodával, změkl a led v jeho hlasu roztál. Opatrně ke mně natáhl ruku a prsty se jemně dotkl mého líce. Když jsem se neodtáhla, položil mi na líce celou dlaň a pohladil mě svým palcem. Nedíval se do mých očí, ale na svou ruku, která byla na mém líci. Možná bych teď, jako ve všech romantických příbězích, se měla úplně uvolnit a nechat motýlky, ať mi poletují v břiše, jenže nic z toho jsem necítila. Proč bych taky měla? Nebyla jsem do Siriuse zamilovaná, nanejvýš by mně využil a odkopl.

I proto jsem se od něj odtáhla, jak nejvíc jsem mohla v těsném kumbálu. „Promiň, ale musím na hodinu," řekla jsem pevně a odešla. Nechala jsem ho tam a téměř běžela na Přeměňování.

Nemala by som byť na Siriusa taká zlá a nechať ho sledovať jeho kamarátku, ako bude celý rok sedieť na Lektvaroch s jeho bratom, ale som to ja!

Na gympli je super, som tam len pár dní, ale zatiaľ všetko zvládam (ešte sme sa nezačali učiť, to je tým). Kolektív máme dobrý. Teda, aspoň si myslím, že sme si celkom sadli. Uvidí sa za rok. Ale rozhodne to je už po troc dňoch lepší kolektív, ako sme mali na základke a to je čo povedať!!!

Už vlastne ani nemám čo povedať, takže...

Majte sa!